GranFondo Eddy Merckx Verona

Nevyspalej, od rána nic standardně nestíhám a ještě 10 minut před startem sedím na záchodě :), na lajně trochu zívám, a říkám si: ...prvních 15km má bejt po rovině, to se v klidu rozjedu... Stojíme v první vlně mezi legendama italské cyklistiky a všema VIP pacientama, nicméně po startovním výstřelu se to celý mění po pár desítkách metrů v boj o holej život, alespoň pro mě osobně. Po dlouhé době se bojím! Veronou se řítí střemhlav přes 3000 cyklo-pacientů a je to přes kruháče dost nebezpečný... Pořád někdo nastupuje, jako kdyby byl za sto metrů cíl :). Nemám dnes žádné velké ambice, jedu se bavit říkám si, nic mě nemůže rozhodit. Bude to dobrej trénink před mistrákem!? V prvním kopci dne, kterej měří cca 5 kiláků, si to ale už neříkám ani nemyslím! Chybí mi kyslík a couvám jak šutr když se sype z kopce střemhlav kamenným mořem. Cítím v krku snídani a vajíčka jdou málem zpět... Říkám si, kdy přestanou ti taloši blbnout a pružit a zvolní se??? Propadám se někam na konec první stovky, zlatej kočár je v nedohlednu, jde o to přežít a jet v tempu a zhluboka dejchat :)! Dnes jsem vytáhnul italskej dres a tretry, aby měl Mário radost, nicméně stále vnímám od soupeřů úšklebky a na prvním kopci se mě jeden z nich ptá, proč to na sobě vezu, když nejsem zcela jistě mistr Itálie? Odpovídám mu bez jakéhokoli zaváhání, já jsem ale mistr Maďarska! To naštěstí zabírá a mám klid od blbejch keců...:) Je pravda, že kdyby se mnou jel při maratonu nějakej pacient v dresu mistra České republiky, myslel bych si asi to samé já o něm :). Dneska je to prej vypsaný jako mistrovství Evropy v maratonu, tak už to asi chápu, proč tak všichni kolem mě blbnou. Ve druhém, cca 10-ti kilometrovém kopci chytám druhej dech a jedu si svoje tempo, míjím několik soupeřů, kteří evidentně přepálili první půlku závodu a podlehli vlastnímu tempu, takhle už je to o fous lepší. Posouvám se dopředu startovním polem, stále ale s vědomím toho, že dneska to o top ten v pořadí rozhodně nebude. V následujícím sjezdu se v naší, cca třetí skupině, závodí jak o život, mám opět strach a dvakrát gumuju silnici ve smyku a nemám kolo moc pod kontrolou - a to jsem si celkem věřil, že mi moc lidí z kopce neujede :). Asi začnu chodit do kostela, abych získal zpět sebedůvěru v sebe sama a začal si zase věřit ( ... sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru a malý ten, kdo má jen malý cíl ...) :). Ve třetím a nejdelším kopci dne, kde se zvedá silnice cca dvacet kilometrů směrem vzhůru, jedu v poklidu a míjím opálenýho a vyšvihanýho "staříka", kterej na zádech na čísle má vytisknutý jméno Casagrande... Má taky italskej mistrovskej dres a přemýšlím, kde jsem ho už asi tak v minulosti viděl :)... (zmíněnej borec se mnou dojel až na cílovou pásku a ještě mě málem obložil ve spurtu). Asi si taky udělal nějakej svůj vlastní projekt, jen jeho číslo je ještě o generaci jinde než ta moje číslovka 44 :). Následnej dlouhej sjezd zpět do Verony je proti silnému větru a musí se tedy šlapat dalších 30 kilometrů stále o sto šest.... Do Verony tak přijíždím, jak se v cíli dozvídám, v první početnější skupině. Dá se tomu říkat možná i balík/"balíček" :). Cíl je do kopce a poslední dva kilometry vedou přes moc hezkej místní park. Trať a koncovku závodu neznám a až v závěru zjišťuji, že moji souputníci to vědí, narozdíl ode mne, velmi dobře :). Pásku jsem prolítnul nakonec na 29. místě celkově, jak hlásí časomíra, tak jsem vlastně po všech těch peripetiích spokojenej a ostudu jsem si snad moc velkou neudělal. Jako mistr Maďarska je to vlastně i úspěch :)! V cíli jsem vypil asi dva litry Coca Coly, žízeň byla veliká. Objel jsem těch necelejch 130 kilometrů v kopcích krajem Valpolicela bez mechanické podpory i bez zajištěného bufetu, jen na dva bidony s vodou. Jdu se vyjet a čekáme následně s klukama na toho našeho pisálka Eduarda, kterej do toho šel, narozdíl ode mě, s námořnickou rozvahou. Zastavoval totiž pravidelně na občerstvovacích stanicích, dělal si selfíčka, fotil krávy na pastvinách a kus cesty objel s dalším mistrem své doby, se španělskou legendou Fernando Escartinem! Uvidíme, zda se od mistra něco sám naučil a co nám předvede ve druhé části letošní sezony :)! Je po všem... V centru není kde zaparkovat, máme hlad a žízeň, tak nechávám Transportéra zapíchlýho přímo v centru kousek od legendárního kolosea... Podobně, jako kdybych zaparkoval na Staromáku vedle orloje :) ...zde nám snad nikdo pokutu nedá, ale stejně pro jistotu nechávám naší "dopraváckou čepici" za předním sklem - kdyžtak Carabiniérům vysvětlím, že jsme zde na výměnném pobytu :). Kdo se chce podívat na výsledky, tak zde v odkazu níže najde celkové pořadí a v top ten jméno českého závodníka Petra Šťastného, který dokončil celkově na velmi slušném sedmém místě! Gratulujeme a smekáme klobouček! https://www.winningtime.it/web/results.php?item=5395&from=all A co bude dál? No přece představení novinek Cipollini a DMT pro sezonu 2020 + k tomu doplníme nějaký ty naše postřehy a blbosti, co vás zajímají stejně jako nás. Máte se tedy na co těšit! Hezký den! Cuba Libre a kolokrámníci I kdybych si tady měsíc válel ko… , stejně bude na poslední chvíli fofr – jak je mým zvykem! :)
… až nebudeš vědět kudy kam – pošli SMS !
… tak to jsem já a moje číslo – kdo se věnuje numerologii ví, že už tam chybí jenom ta trojka a byla by to doslova magická kombinace čísel! Tak uvidíme …
… jestli ono to nebude chtít připumpovat (Evžen Huml – Chalupáři). To von tam tlak bude…(Bohouš Císař). Jenom aby tam taky nebyla ta shnilá hadička! :)
Ale jo, máme to pod kontrolou.
V italsko/maďarskejch barvách protáčím klouby a ložiska – za chvíli to vypukne.
… ať hosté v hotelu Leonardo vidí, že tady s nimi nebydlí jen tak ledaskdo … :)
Něco tady asi o těch kolech už slyšeli … možná i nějaký viděli.
Bude to cesta do pekel nebo k metám nejvyšším? Můžete si, podle symbolických znamení, tipnout.
Tak schválně – kolik myslíte, že bylo vypsáno kategorií??? Nepočítaně!
… vidím tady hodně Déemtéček na nohách, ale stejně, ty holky jsou ke koukání lepší … :)
Kdo je tady, ať zvedne ruku! Kdo chybí, má smůlu :).
V noci většina lidí, na rozdíl ode mne, spí … teď už ale nic nevymyslím …
… reprezentovat v Itálii Maďarsko – to je pravá, nefalšovaná radost! I pro Šenováka.
Terminátor IV – bod zlomu! Jen aby těma prackama nepolámal rám … Mário, Mário, co to s tebou ty špagety dělaj??? :)
… až to půjde takhle dolu, to bude fofr!
Mário to spojil se srazem spolužáků ze základky :).
Ale ta družba s mladšími ročníky taky není od věci … :)
Zatím se všichni tváří jako strejcové, ale znáte to …
… to se plánuje, kdo s kým pojede, kdo na koho počká ...
Ale pak to práskne, krev se navalí do hlavy a --- všechna předsevzetí jsou v p….! :)
… vidím jenom před sebe, nikdo okolo mě nezajímá …
Karbon se bortí, ložiska se hřejou – když MC roztáčí kliky …
… a sešlo se těch pacientů, jak na prvního máje :)!
To jsou ty chvilky, kdy kolemstojící vnímají to šumění gum a řetězů, cvakání kufrů a zbrklé řazení, sem tam i nějaké to slovo … a za chvíli to všechno bude pryč …
… takhle nějak – rychlá, barevná šmouha …
To by jeden nevěřil, kolik lidí se chce dobrovolně tejrat :).
To defilé ve městě brzy skončí a začnou galeje …
… kolik budou ukazovat, až se vrátím ???
A není to vlastně jedno? :)
Když dojde ionťák krátce po startu, nemá smysl se s tím dál prát …
To jsou ty chvíle, kdy se každej přestává přetvařovat a ukáže svoji pravou tvář – někdo dělá kapra, … :)
… vždycky stejný! Chvíli po startu a člověk si myslí, že už vydejchal všechen vzduch kolem sebe …
Jenže ten dres, ty barvy – to zavazuje!
Atmosféra jak má být!
… jsou vidět i úsměvy ve tvářích???
Ale ten, kdo se musel trochu zmáčknout … :)
… kdy si odpočinete???
Cipo vypadá, že ho to nijak extra nepoznamenalo – je na to zkrátka stavěnej.
… sdílený utrpení – poloviční utrpení :) ...
… a pak že je sůl nad zlato! Jak ji ale jednou máte v očích, stojí pěkně za … :)!
Když už jsem jednou v tý cizině, tak se už umeju celej!
To by jeden nevěřil, jak i obyčejná voda může chutnat! Kdo to zkusil, ten ví …
Dívka s nejlepší povahou obdržela květinový dar :).
To číslo jsem se snažil co nejvíc takhle ukazovat!
… konec – poslední kilometr. Tady už nic nevymyslíš!
… a je to, zase jedeme jako normální lidi …
„Čabajková“ trikolóra zůstala neposkvrněná.
Pro dnešek splněno!
… někomu Red Bul, někomu lebka dává křídla!
… sice s námořnickou rozvahou … ale to byste nevěřili, jak i takovej mořskej vlk uprostřed oceánu může mít žízeň jako … !
… směsice odérů – pot, jídlo, emulze, … a zážitky - to je ta správná atmosféra po závodě!
Kdo si ještě pamatuje, kolik bylo při odjezdu? A není to teda opravdu vlastně jedno? Užili jsme si to! :)
… sem prostě ti gladiátoři patří!
O ulici vedle – běžnej cvrkot.
A my zapadáme, splýváme s davem a jdeme někam na kávu.
… tady někde se jely nějaký závody??? :) Paráda, jak se člověk rychle otřepe – když má najeto :).
… pojď, tady vařej!
… už se můžeme jenom kochat okolím.
… no tak si, Julčo, choď teda s někým jiným! :)