Vysočina Tour 2018

Ahoj všem! Už dlouho ze mě nevypadl žádnej report z pořádnejch závodů, co :-)? No, vlastně se není ani čemu divit. Jsem starej, zavalenej čím dál víc větším množstvím práce a stresu, ... Na druhou stranu se říká, že člověka nepředěláš a pokud je někdo od narození prestižák a myslí si, že to stále jde a půjde, tak je to vlastně v mém případě pravda. Je to vše pak na úkor rodiny, osobního volna, odpočinku a taky spánku :-O. Čas letí a když se podívám zpětně do svých tréninkových záznamů, tak zjistím, že jsem žádnej eliťáckej závod a ještě k tomu etapák, nejel cca 4 roky nazpět ;-). A jak mě vlastně vůbec napadla taková volovina(a že mě jich napadá dost)? Předně mi v úterý volá Mixér (Marek Mixa - dlouholetý kamarád, bývalý závodník a dnes trenér a mentor mladých a nadějných závodníků, především dráhařů z týmu Kovo Praha), že má cestu kolem nás - ... a že co jako vlastně provedeme s Jirkou Pokorným alias Hurvajzem? (mladík z velkým naturelem, který letos obléká barvy našeho punk týmu) Že by jako nějakej návrh měl - od čtvrtka začíná etapový závod Vysočina a že ho teda vezme do společného týmu, aby si Hurvajz vyzkoušel, co to znamená závodit čtyři dny v kuse a že si ho tím tak trochu otestuje ;-). No a brouk(a pořádnej!) byl v hlavě :-D! A už to tam hlodá a vrtá! Vysočina mě vždy bavila. Etapy, v místním rázovitém kraji, za slušné konkurence mezinárodních týmů, mě vždycky bavily, přestože to byla pokaždé těžká zkouška mé výkonnosti a připravenosti. V minulosti se mi zde i několikrát podařilo se zapsat nějakým tím únikem v etapě nebo celkovým výsledkem v top ten. Co by to se mnou udělalo tentokrát??? Pan Milan Plocek a jeho tým jsou srdcaři, co letos uspořádali již 22. ročník! Klobouk dolů před jejich pracovitostí a nervama, uspořádat takovouhle akci v dnešní době, kdy je velmi těžké zajistit uzavírky, dohodnout všechna potřebná povolení, a ještě k tomu najít sponzory, většinou z řad bývalých cyklistů a fanoušků. Celý jejich tým, včetně všech dobrovolníků, kometátora, zajištění výsledků, rozhodčích tak i motospojek a fotografa by si za to zasloužil minimálně medaili - tady by našel uplatnění i ten Řád práce ;-)! Je to dobrovolná dřina a nervy ve vlastním volnu, kdy si většina z nich na to bere i svou dovolenou - to mají rodiny ale radost :-)! Říkám tedy Mixérovi, s nadsázkou samozřejmě, ... tak já teda pojedu s váma, podívám se na ten tvůj "dorost", pozdravím staré kamarády, dnes již jen a pouze v rolích bafuňářů, vyčistím si sám hlavu, protáhnu(nebo zničím;-)?) tělo a pozvu taky tímto všechny na naší Velkou cenu Kolokrámu, kterou pořádáme za pár dní u nás v Novém Boru na oslavu 50. výročí TDB :-D. Mixér tedy ve středu volá panu Plockovi a rázem dostávám výjimku po dávno proběhlé uzávěrce přihlášek a jedu s nimi za "mix tým" Kovo Praha. Vedle jeho třech mladých závoďáků, kteří se v mezinárodní konkurenci neztratili, za což mají můj velký obdiv, je doplňuji já sám a náš mladý kolokrámský závodník Jirka Pokorný. Ve čtvrtek ráno, v den startu první etapy, si tedy balím věci a jedu na poslední chvíli a inkognito vstříc novým dobrodružstvím :-). 30minut před startem(jak je mým zvykem B-)) jsem v Přibyslavi, vylejzám z auta a na start jdu cca 5 minut do výstřelu, prakticky nerozjetej, s hlavou plnou očekávání, co se vlastně stane a kam až s nimi vůbec dojedu :-o??? Startovní číslo fasuju 91 a ihned mě napadá přirovnání k nové naději světové cyklistiky, Eganu Bernalovi, závodníkovi SKY ;-). Někde jsem totiž po TDF četl, že má VO2Max 91, což je neskutečný parametr! Ale co, nová naděje nebo stará naděje ... uvidíme? Když to nezkusíš, tak se nic nedovíš, říkám si. Moje stávající parametry jsou diametrálně rozdílné, ale alespoň to číslo na zádech má stejnou hodnotu. Zkusím to tedy dohnat svým sebezapřením a zarputilostí - určitě by se to dalo nazvat i jinak :-D. Počasí a úmorné vedro jsem nikdy jako závodník neměl rád a bylo vždy spíš proti mě. Stejně tak profil Vysočiny, který je jen nahoru a dolů. Dříve jsem byl schopný přemýšlet o tom, kdy a kde nastoupím do úniku, nyní jsem každou chvíli spurtoval o stošest, abych se vůbec udržel v háku. V kopcích jsem musel vždy najet pozičně dopředu, abych se měl kam postupně propadat a při tom "couvání" doufat, že mi to nahoře vyjde a zůstanu alespoň v koloně doprovodných vozidel na dostřel hlavní skupině, jo časy a myšlenky se mění ;-) . Psát zde pocity z jednotlivých etap je tedy v mém případě naprosto zbytečné. Od začátku závodu to byl pro mě boj odviset a dojet s balíkem co nejdál. Trochu mě mrzí jen defekt v první etapě, kdy mi praskla kladka přehazovačky, kvůli které jsem zůstal o pár pozic a minut víc vzadu. Nicméně jsem dokázal elitním jezdcům odviset tři etapy a rupnul jsem až v té závěrečné, kdy jsem přijel do cíle s mankem cca 17 minut na vítěze :-). Připomněl jsem si tedy, jaké to je, když vás každej den ráno bolej nohy, který máte tvrdý, jako měl kdysi náš brankář Dominik Hašek své betony :-D. Jak je musíte rozjet, kdy se vždy po startu etapy jede šedesátkou a než to "praskne" a odjede nějaký ten únik. A taky jsem zjistil, že závodnický srdce a zmíněnou zarputilost mám furt stejnou jako za mlada a že chyběj s přibývajícím věkem jen potřebné watty a regenerace 8-). Prostě nakonec jsem byl moc rád, že jsem Vysočinu zase dokončil! Sice až na 52. místě celkově se ztrátou 26minut na vítěze, ale vlastně v půlce startovního pole. Mému ročníku 1975 byl na startu věkově nejblíže jen o dva roky mladší nestor CX tratí, legendární závodník Emil Hekele ;-). Takže co, nakonec vlastně naprostá spokojenost a chuť jít na zasloužené pivo! Moc se toho tedy za těch pár let mé absence na Vysočině nezměnilo, možná jsou jenom trochu prudší nebo delší(?) stoupání8-). Bylo zde, jak jsem již psal, opět kvalitní zajištění ze stran pořadatelů a rozhodčích, stejně tak slušná závodnická konkurence. Což je vlastně v dnešní době takový malý zázrak. Máme u nás stále dost mladých a nadějných závodníků a doufám, že časem se situace v našem milovaném sportu zlepší a najde se víc takových nadšenců jako je pořadatel pan Plocek nebo třeba můj kamarád a trenér Marek Mixa. Naší cyklistice z mého pohledu nechybí talenty, chybí ji momentálně spíš dobré vedení, sponzoři a taky se naučit investovat prostředky správným směrem a ne jen pro vlastní zájmy a blahobyt, jak to v některých případech bývá B-)! Takže zdar do dalších dnů vám všem, hodně úspěchů nejen na kole a zase někdy na viděnou, slyšenou nebo "počtenou" ;-)! Hezký zbytek léta a když vám vyjde čas, zastavte se u nás v pátek 24.8. v Novém Boru na nějaký to chlazený ze Svijan! Cuba Libre Kam jsem se to zase přimotal :-)? Ten porost na tvářích je prosolenej nebo prošedivělej? A vy, bratia naši rodní, roztratení v svete, zlorečené vaše meno, keď se nehýbete!(Janko Kráľ - Jarná pieseň) B-)
... aneb: ... do pr....! Parťácííí, kde vás mám??? To jen Jirka Pokorný testuje, jaké je to poměřit se s nejlepšími. .. a chvilkama se docela i jelo - jo, i do kopce!