Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.

CZK

EUR

Měna:

Na domácím písečku

Vytvořeno

17.09.2014

Je to pěkný peklo Vám řeknu. Každý den si říkám, že musím udělat report z posledních závodů, a že jich za posledních 14 dní pár bylo. Nicméně, časově to nestíhám a každý den před půlnocí, kdy zavírám svoji kancelář, svůj notebook, si slibuju, že nejdéle zítra to napravím. Právě je opět pár minut před půlnocí a říkám si zase to samé . Dneska ale budu tvrdej, nezlomnej, dám si sirky do zavírajících a krvavých očí a napíšu Vám své postřehy z Tour de Zeleňák a z MTB závodu den poté, který se jmenuje Okolo Šenova.

Prezentace Tour de Zeleňák, několik hodin práce pro pořadatele ...

V minulém týdnu, pak proběhla další Lopatárna, následně jsem startoval v národním dresu na Bohemia Tour, z kterého mám od svých kamarádů pár pěkných fotek, tak ještě abych Vám je neokomentoval ... No a nakonec budu za pár hodin stát opět v Plzni na Lopatě a snažit se v posledním díle opět zvrátit na svou stranu puntíkatý dres, pro nejaktivnějšího závodníka, když je ta houbařská sezóna .... ale tyto tři posledně zmiňované závody Vám představím zvlášť. Doufám také, že mi to nebude trvat dalších 14 dní .

... čipy a startovní čísla mizí, na spoustu lidí se nedostalo ...

Ale teď k akci Tour de Zeleňák. Je to legendární závod Šluknovského výběžku. Letos se konal již 30. ročník. Závod startuje vždy první sobotu v září v Rumburku. Trasa měří okolo 56 kilometrů a vede celým Šluknovským výběžkem. Závod začal v roce 1984, jako sranda akce a měřená vyjížďka pár místních kamarádů. Dnes se jedná o jeden z největších amatérských závodů u nás v republice. V letošním jubilejním ročníku se na start postavilo necelých 600 závodníků. Stalo se tak, že na poslední zájemce o start nezbylo ani startovní číslo. Nevídaná věc na českých závodech, myslím si.

... DJ Roura, alias Milan Roudnický. Místní speaker, bez kterého si již ani nelze závod představit ...

Na Tour de Zeleňák jsem nejprve ani neměl jet. Měl jsem nabídku v tomto termínu startovat na pro mě prestižním etapovém závodě Okolo Jižních Čech. Pracovní povinnosti mně však nedovolily se zúčastnit. Na jednu stranu musím upřímně říct, že jsem byl i rád. Tour de Zeleňák byl vždy mým oblíbeným podzimním cílem, a to také pro svoji skvělou atmosféru a doprovodný program, který je zde vždy famozní. Možná jsem také za celou dobu tohoto závodu se svými 5ti vítězstvími rekordmanem, ale to si nejsem tak úplně jistý . Do závodu jsem šel s tím, že zkusím po 6. vyhrát. Člověk míní, a ono to není vždy tak, jak by sám chtěl a představoval si.

... stejně tak startér všech ročníků. I na něm zanechal zub času svoji stopu :)...

Moje aktuální forma je touto dobou kolísavá. Od prosince loňského roku sedím na kole, není se tedy čemu moc divit. Také je zde spousta vlčáků z Německa, kteří si brousí zuby na vítězství. Krátká trať, která se jezdí hluboko pod hodinu a půl, není tak náročná na vytrvalostní trénink a tím dává prostor mnoha ostatním jezdcům. Tím pádem, je zde vždy těžké skupinu utavit nebo odjet do samostatného úniku. Letos byl však poprvé, a to převážně z technických důvodů cíl závodu přemístěn. Mimo rychlého a technického dojezdu po rovině k rumburské hospodě Zelený dům, po které se závod jmenuje, byl cíl přemístěn na Dymník. Dymník je vyhlídka a restaurace na vrcholu cca kilometr a půl dlouhého stoupání. Tím se změnil styl závodění a místní sprinteři museli oželet své přednosti. Předem bylo jasné, že dojezd do cíle, bude jen o výkonnosti každého závoďáka.

... reprezentant ČSSR, jen nevíme jeho jméno :). Bartoníček nebo Štyks? ...

A je odstartováno. Jede se jako vždy od startu ostré tempo. Ve Šluknově se najíždí do prvního stoupání, nejede se mi vůbec dobře, a tak vím, že nebudu nastupovat, jako v předešlých letech, kdy jsem zde vždy redukoval první skupinu. O tempo se starají především závodníci z Německa. Je jich zde opravdu mnoho. Na kopec vjíždí nezvykle velká skupina o cca 30 lidech. Další průběh závodu je stejný. Nikdo moc neatakuje, až do Mikulášovic. Všichni, jako by čekali a báli se cílového kopce. V nájezdu v Mikulášovicích, v ostrém kopci u vlakového přejezdu atakuje Honza Novota. Jedu mu v háku jak stín. Máme asi dvacet metrů náskok, nemůžu, nestřídám. Je mi jasné, že tento jediný atak, co za něco stál, bude stejně smazán. Skupina jede pohromadě, vypadá to tak, že nikdo nemá na to, aby odjel. Přitom se nejede vůbec pomalu, alespoň mi to tak přijde.

... startovat se dá i stylově ...

Vše tak začíná a končí v posledním stoupání na Dymník. Cílovej kopec nemám najetej a nevím vlastně ani do čeho jdu. Vím však, že moje nohy nejsou dnes v žádné super formě. Jedu na morálku, jako obvykle. Ze spoda si to rozjíždí Němci, jedou fakt dobře. Přijde mi, že ani nevědí, do čeho jdou. Taky, že jo. Asi po 300 metrech se rozsypaly jako korále. Nedívám se vůbec za sebe, jenom čekám, kdo z tohoto tempa první nastoupí. Kilometr pod vrcholem dávám malou placku. Poslední část stoupání má v jednom místě 12%. Nikdo však nenastupuje. Najednou vidím na silnici číslovku 100 metrů, beru za to nadoraz a jedu ani nevím kam. Po pár metrech mě předjíždí zprava místní rodák Tomáš Podrazil, a po chvíli zvedá ruce. Těch 100 metrů bylo dle mě asi 300 . Nicméně vyhrál ten nejlepší. Jsem chvíli smutnej, ale vlastně druhej flek, byl při momentální kondici super. Nakonec se spurtovalo stejně jako u Zeleňáku, nadoraz a ve skupince. Na jednotlivých místech nás dělí od sebe vteřiny.

... tři sestry ...

Na závěr musím pochválit skvělou atmosféru, která zde panovala jako každý rok. Dobrá práce pořadatelů, okolo místního démona Pavla Brabce, a stejně tak "speakrů" DJ Roury a Vojty Marka, opět jste nás nezklamali chlapci! Jen ten příští rok a 31. ročník zkuste vrátit zpět do centra města k bájné restauraci Zeleňák, kde vše před mnoha lety začalo prosím.

... strečink před startem je důležitý ...

Protože jsem byl první víkend doma a v sobotu nevyhrál , vymyslel jsem si, že zkusím místní MTB závod Okolo Šenova. Závod, který se jezdí přes mé rodné město a kolem naší kolokrámnické chajdaloupky. Na biku jsem neseděl od října loňského roku, ale proč to zase zkusit neoprášit. Třeba mě to bude i bavit s těma "blátošlapama". Půjčuju si kolo od svého kolegy Buráka, montuju však silniční pedály. Závod je převážně po šotolinových cestách, budu se tak spoléhat na své S-works střevíce raději než na mtb tretry, na které nejsem zvyklý. Nechci riskovat bolest kolene nebo něco jiného z nezvyklého pohybu a posedu na biku.

... z Dymníku se jelo na ostrý start pohromadě ...

Těším se a jedu na Polevsko, kde je start již 4. ročníku tohoto závodu horských kol. Trať se jede v okolí Kamenického Šenova a je vypsána na 54 kilometrů. Místní terén a cesty znám dokonale. Vím tedy, co mě zde čeká. Horší je to se závodníky, zde neznám prakticky nikoho. To víte, silničář na startu .

... odstartované ...

Hned od lajny je vypsaná na prvním kopci vrchařská prémie v podobě 2 tisíc korun, je tedy o co soutěžit. Stojím asi ve třetí řadě a nikam se nehrnu. Jak padl výstřel, zjišťuji, že jsem pomalejší, než jsem si kdy myslel . Vyjíždím na silnici asi dvacátej a mám během prvního stoupání na prémii asi 200 metrů díru na vítězného Tomáše Bartáka z Merida Remerx týmu. Jedu však na doraz a během pár chvil si docvakávám vedoucího Tomáše. Na lyžařských tratích nad Polevskem se sjíždíme ve trojici, společně s jedním ze závodníků Big Shock týmu. Následný sjezd do Prysku po šotolinový cestě mi moc nevoní, to víte, nemám to v ruce. Do nejtěžšího stoupání dne z Prysku zpět na Polevsko po rozbité asfaltové cestě, proto na nic nečekám a jedu pryč, co to dá. Na kopci mám minutu k dobru a snažím se pokračovat v ostrém tempu sám směr Prácheň a po bývalé železniční trati kolem Šenovského vrchu na místní sídliště u nás v KaŠe. Další výjezd je opět po asfaltové cestě kolem chaloupky, kde bydlím až na Prácheň k Panské skále. Musím tak ukázat sousedům, že zde mají také cyklistu .

... před prvním kopcem ve Šluknově ...

Náskok je pořád kolem minuty. Trať pokračuje směrem na Slunečnou a dále do Skalice. Zde si nejsem moc jistý značením trati a jedu proto na jistotu. Ve sjezdech nejsem dostatečně rychlý, nechci ani riskovat, když nejsem ten "biker". Ve Skalici mě tak dojíždí již zmíněný Tomáš Barták. Dalších 10 kilometrů směrem do Nového Boru a přes město jedeme společně. Docela si to užívám a po 30ti kilometrech v úniku si tak rád i odpočinu za jeho zády. Je mi však jasné, že nesmím čekat na dojezd, který je pro mě přes polevský les krkolomný. Přijíždíme pod Klíč a v následném stoupání na Kočárovku za to znovu beru. Tomáš chvíli vzdoruje, ale díky Bohu, ne dlouho. Ještě že tak. Držku mám zase roztaženou jako kolie, holt málo vzduchu. Ještě že mě neviděl . Cílový sjezd jedu opět na pohodu, nemusím riskovat. Vím, že jsem vyhrál a mám z toho i radost. Po cca 54 kilometrech, které vedly naším krásným krajem Lužiček a Českého středohoří dojíždím v novém časovém rekordu závodu, s časem 1:52:30, což není až tak důležité.

... velká skupina se držela celý závod spolu ...

Mnohem důležitější je, že se pořádají akce, jako byla tato. Firma Lasvit a Míra Patka, jakožto prezident tohoto závodu má můj nezkonalý obdiv . Bylo fajn si zazávodit zase jednou doma. Navíc pořadatelé mysleli i na dorostence a i ty nejmenší závodníky, pro které vypsali jednotlivé tratě, kategorie i hodnotné ceny. Během slunečného odpoledne jsme si tak opět dopálili naše "cyklistické proužky" a vypili v cíli pár piv za doprovodu skvělé hudební produkce. Takže ve finále to byl good job!

Svoboďák

Použité foto Tour de Zeleňák Jakub Trmal, Martina Žáčková a závod Okolo Šenova Lasvit bikers.