MČR v časovce - Slavkov u Brna

Jako každý rok, již v zimě či z brzkého jara jsem přemýšlel o vrcholech své letošní opravdu poslední sezóny. Jedním z nich je mistrovská časovka, závod pravdy. Závod, kdy se ukáže, jak se umíte sami zmáčknout v boji s časem, kdy Vám hlavním soupeřem jsou stopky rozhodčích. Vždy si maluju na zeď, jak se dobře připravím, co vše tomu podřídím, a co všechno pro to udělám, abych byl úspěšný.

Důkladné rozjetí před popravou je třeba ...

A jak to dopadlo s přípravou? Největší můj posun byl v materiálu. Zapůjčený rámový set BMC od Roberta Kleinera neměl chybu. Poprvé v životě jsem věděl, že nic lepšího mít k dispozici nemůžu. Rámovou sadu jsem doplnil elektronickou sadou Di2 od firmy Paul Lange a kola jsem zvolil jak jinak, než bezkonkurenční Lightweight, obutý na galuskách Continental Podium. Disc je nejlehčí na trhu a přední kolo Autobahn, je na tom podobně. Na této kopcovité trati jsem si nemohl vymyslet ani ve snu nic lepšího :).

Vesi startoval mezi prvními ...

Samotná příprava však nebyla ideální, ostatně jako vždy nebyl prostor na speciální trénink. S přibývajícími lety na mém hrbu a s před pár dny proběhlým Rampušákem, rychlost nikde :). A to i přes pár tréninků do rychla za autem s naším ultraspecializovaným mechanikem Raitříkem, mě nedostalo tam, kam bych chtěl. No nic, pojedu jako vždy na morálku. Letošní časovka je stejně svým profilem těžká, technická. Bude to pro zarputilce, než pro rychlostní jezdce. Změna tempa, zvolení správných převodů na této trati, bude o mnohém rozhodovat. Již před startem vím, že rozdíly mezi jednotlivými závodníky budou v minutách, a to i přes to, že časovka má jen 40 kilometrů, převýšení je však přes 700 metrů. Doufal jsem také, že nebude moc úrazů. Přece jen, když se řítíte 70tkou zalehnutý do místních serpentin v Kobeřicích, nemusí to však na úzké cestě vyjít.

Cca 2 hodiny po něm se ploužím já ...

K samotnému závodu... Po důkladném rozjetí, kterým bylo před startem již poněkolikáté projetí trati, usedám na válce. Mám hodinu do startu a snažím se držet kopyta zahřátá. Jím dva Presporty a nějaký ten gel s kofeinem od Enervitu. V bidonu mám připravený Redbull, co má dát mé okřídlené lebce více energie do perutí.  Za pár minut slézám a jdu prodat, co mám v sobě.

prvních 5 km ze Slavkova je na otevřené pláni, fouká neskutečně ...

Na trať se vydávám těsně po 18. hodině. Doufám, že se vítr trochu zklidnil. Po startu zjišťuji, že to není pravda. Nemůžu se moc dostat do tempa a stále si říkám, jeď v klidu. Prvních 5 kilometrů je stále mírně do kopce. Navíc však na větru. Dle mě nejtěžší část časovky. Zde se dá nejvíc získat, ale hlavně ztratit. Jedu s rezervou, abych se nezakyselil. Mám respekt s následných kopců a nevím, co od sebe mohu očekávat. Při nájezdu z Nížkovic do Kobeřic, je na programu první opravdový kopec, jedu v sedle a snažím se vyjet nahoru zalehnutý na nástavcích. Nechce se mi ze sedla. Jedu stále stabilní tempo. V technickém úseku ve vesnici odpočívám. Je to jediný úsek, kde jsem rychlejší než můj doprovodný vůz, který řídí legenda české cyklistiky Pavel Vršecký. Alespoň někde mám navrch :). Po projetí této části, je tu znovu kopec nazpět. Zde předjížím slovenského závodníka, který startoval minutu přede mnou. Vracíme se serpentinami zpět do Nížkovic a odbočujeme vpravo do 12% stoupání, které je nejtěžší na této trati. Již dole dávám malou placku a opatrně najíždím do kopce. Možná až moc opatrně a snažím se v klidu jet nahoru, abych byl schopen při cestě zpět založit a jet "bomby" směr Slavkov. Po otočce v těchto místech dosahuji maximální rychlosti 87km/hod. Hodil by se mi zde opravdu těžší převod. Někteří závodníci, jako například Zdeněk Štybar zde zvolili převodník až s 58 zuby. Oproti standardním 53, které vezu.

zpět je to o něco lepší, jedu 60 km/hod rychlostí, je to však dávačka i po větru :)

Ve Slavkově při obrátce do druhého kola mi hlásí čas 30:31, není to žádná hitparáda, ale vím, že jsem trošku pošetřil a teď to zkusím napálit. Nakonec zjišťuji, že jsem udělal dobře a v druhém kole tak jedu velmi podobně. Až na pocit křečí v posledním stoupání, které vedle odplivnutí několika deci :), mi dávají zřetelně najevo, že více jsem jet nemohl. Konečné resume? Můj výsledek a čas 1:01:24:16 byl odrazem mé stávající výkonnosti a úměrný mým možnostem. Čekal jsem od sebe víc. Na druhou stranu bez speciálního tréninku na koze možnosti startu na kvalitně obsazených závodech a potřebného odpočinku, jsem lépe zajet nemohl. I opětovné křeče v cíli, mně o tom záhy přesvědčují.

a druhá runda, ta už je na morálku ...

Vše se ale snažím brát sportovně :), 9. místo v české elitě a 13. v té česko-slovenské, není snad úplně nejhorším výsledkem. Jsem první amatér, a tak si v cíli místo dvou Presportů dávám troje Svijany, které jsem si přivezl ve své lednici a nenechal tak nic náhodě :). Po pár minutách jsem se zklidnil, zapomněl na tu bolest ze závodů a věděl jsem, že se mi bude dobře spát. Jak zpíval kdysi ve své písni Pavel Bobek :), Nikdo mě neplácá po ramenou, zítra mě nikam na oběd nepozvou a holky žádný mi nepíšou -ou -ou :). Nebojte se však, jsem na to již zvyklý. Do neděle je času dost, tak uvidíme, jak se bude dařit v silničním závodě. Budeme se prát já i Vesi to Vám slibujeme!

... ráno po závodě, jak se říká, těžká jsou rána opilcova, ale ta závodníkova jsou někdy i horší.. :)