Místo silnice tankodrom

Na Svátek práce toho v okolí pro možnost závodění moc nebylo, proto jsme s týmem rádi přijali výzvu trochu jiného pojetí silniční cyklistiky. V Milovcích se konal teprve druhý ročník závodu nesoucí název 'Pavé Tour', a jak by mohl znalý fanoušek tušit, značná část tratě vedla po kostkách. Ke kostkám, které jistě znáte z televize z jarních klasik, mají tyto sice daleko, nicméně zde nebyly dlážděné žádné krátké úseky, ale rovnou polovina z třiadvacetikilometrového okruhu. Ale ani druhá polovina okruhu nebyla žádný med. Táhnout se na podhuštěných galuskách proti větru nekonečnou rovinou se také dokáže docela zajídat. Ale hezky popořádku. Na startu se náš tým sešel již v prakticky kompletní sestavě. Rána z pistole zahajuje přesun na ostrý start do hloubi lesa, kde následně střelou z opravdového tanku dostáváme pokyn k vlastnímu závodu. Lehký nástup, kterým se vyvážím před peloton a hned do úniku. Sice se vzápětí ptám sám sebe, co s takovou situací budu dělat, ale naštěstí se ke mně přidává Endler z Lawi, a tak máme peloton během chvíle daleko za zády. Nohy překvapivě jedou, ale i přes to se k nám v polovině okruhu peloton trochu přibližuje. Chvilku orážíme, ale v následujícím sjezdu zkouším znovu zrychlit a daří se nám znovu odjet, jen do naší dvojice přibíráme Holuba ze Sparty. Hned máme více šancí na úspěch, zvlášť když se balíku definitivně vzdalujeme. Spolupráce nám jde pěkně od ruky, držíme rozumné tempo, i přes to v polovině čtvrtého kola jde snaha k ledu a balík nás pohlcuje. Poslušně se řadím na konec skupiny a čekám, co se bude dít. Kvituji s povděkem volnější tempo a to, že se příliš nenastupuje. Mohu si na chvíli odpočinout a nadechnout se před posledním, rozhodujícím okruhem. Už skoro čekám, kdy odpadnu. V jediném stoupání na trati začíná definitivní selekce. Zřejmě jsem se nadechl dobře, protože se najednou relativně snadno posouvám na čelo, právě včas. Následuje totiž nástup za nástupem, kyselé tváře všude okolo, tohle zbožňuji :). A když se na chvíli zvolní, nastupuji ještě sám. Aby byly tváře ještě kyselejší. Nakonec se sjíždí čelní skupinka asi dvaceti závodníků, ve které už jen mohu čekat na závěr. V protivětru na rovině sám nic nezmůžu. Do spurtu pak bojuji o pozice, ale není mi to už moc platné, když schází síly. Taková byla daň za aktivitu. Končím asi sedmý, na víc nebylo...

 

I přes tento na pohled nevalný výsledek jsem v závěru rád, že jsem se posunul do špice skupiny. Když vidím, v jakém stavu dojíždějí někteří jezdci, co se dostali do hromadného pádu, říkám si, že jsem se dnes probudil do šťastného dne. Kolo je v pořádku, nohy řádně utahány a na výsledek si za týden nikdo nevzpomene. Ale co je důležité, už teď se těším na další závodní víkend, vyvětrat svojeho Spečla a hlavně křídla lebek na zádech dresu. Koneckonců proto byly naše dresy stvořeny, aby je ostatní viděli jen zezadu :) Vesi