La Bomba pane účetní?

Ranní galymatiáš spojený s prokličkováním mezi fotografy a dalšími otrapy u auta Lotta proběhl celkem v poklidu. Máme již fígl, díky němuž se vyhneme tázavým pohledům, všetečným otázkám i snaze o získání našich autogramů. Zejména Kuba a Ňumi si zde totiž získávají řadu příznivců mezi hospodskými povaleči a plážovými prodavači cetek. Klid před bouří nastává u "devítky" ve chvíli, kdy doráží zcela čerstvý Leo Konig a Škarny v bikových volňákách. Konec debat a zdržování, jede se. Původní plán na Betlem se rozplývá hned po průjezdu prvním kruhákem a výběrem jiného výjezdu. Nevadí, pojedem tam jindy. Po hlavní silnici na "téčko" nyní valí skupina o padesáti lidech všech mluvících naší mateřštinou. Celá idilka bohužel trvá jen čtvrt hodiny. Typická česká vstřícnost se ve chvíli, kdy Leo zadefektí, promítne v okamžitém zvýšení tempa. Přestože se nakonec většina cyklistů rozhodne na téčku počkat, již se nesrovnáme do původní formace. Nedá se nic dělat, stejně jako plán je třeba změnit i požadavky na sestavu. Vedení se ujímá ředitel Mallorcy, nechybí náš častý spolujezdec Erik Zabel, souputníci z BMC týmu a Jirka Ježek s Viktorem. Celkem příjemné tempo komentuje Zabel slovy, že sem již několik dní láká Andrease Kliera, jenž bydlí kilometr od něj a má nějaký splín. Prý se již dlouho nesvezl s takhle přátelskou skupinou a moc si to užívá. To ale jen do chvíle, kdy se vedení ujme ředitel a roztáhne to na konstantní čtyřicítku. Využíváme příležitosti malé exkurze na nedalekou dráhu, kde zejména Jirka s Viktorem pilujou sprinty. No jo, Jirka má za sebou úspěšnou dráhovou sezónu, tak se vytahuje :-) Jen pár minut zdržení nás zbavuje přítomnosti části skupiny, včetně zahraniční části a ředitele. Redukovaný zbytek balíku se vydává na nově zvolenou kótu San Salvador. Po cestě se setkáváme s věrným německým triatlonistou, kterého máme natolik v úctě, že si od něj necháváme minimálně metrovej odstup. I když se ho snažíme několikrát zbavit, dží se nás jak klíště, a to i přes simulovaný defekt Honzy Kopky. Až poslední šance vychází. Když točíme směrem ke kopci San Salvador, němec protáhne tlamu jak mravenečník a loučí se... notno napsat, že nám to vůbec nevadí :). Již v prvních metrech mizí rychlejší většina spolujezdců v prachu, Ňumi dokonce prokládá technickou zkratkou skrz kamenitou planinu. Jediný kdo nevydrží pekelné tempo spojené s tréninkem stability je "mazlík". S rozvahou námořníka si výškové metry šetří na horší časy a ztrácíme jej tak z očí i mysli. Výškový bod docilujeme záhy po prvních jezdcích, kteří ještě nestihli zmrznout a společně tak můžeme získat množstevní slevu na prohlídku kostela. Dožadujeme se jí i přes fakt, že je to dnes zdarma a nakonec vyhráváme, Kostelník se s výkřikem "banzáááj" vrhá do propasti a my můžeme v klidu vstoupit. Uvnitř visí několik dresů Mistra světa, které jsme původně mínili zcizit, nakonec se o to i díky Edově moralistické přednášce ani nepokusíme. Konec konců náš tým má na nadcházející sezonu vlastní ambice na získání duhových dresů, neopraných a nevyšisovaných. Hned po sjezdu nacházíme první kavárnu na doplnění hladiny kofeinu a usedáme na zápraží. Někteří z ná zde prožijí i malý sexuální románek s pannou u vchodu. Kuba se slovy, že už víc jak měsíc si nesáhnul na kozy ohmatává zmíněnou figurínu... dle jeho slov byla dokonalá, pevná postava a vše co k tomu patří. Měla jedinou chybu, byla plastová :-) Jediný Kuba ji trochu rozhodil stejně jako celé osazenstvo kavárny, to když se u baru objevil ve fotbalovém dresu. Kontrakt s celkem ale neuzavřel, a tak se nakonec vrací do Kolokrámské kůže a ke stolu s pitím. V klidu ale nevydrží dlouho a zajiskření v očích znamená jediné, už zase něco vymyslel. Stačí minuta nepozornosti a vráží mezi nás na zbrusu novém stroji z modelové kolekce 2150, vybaveném telepaticky ovládaným řazením a protonovými termoregulátory ovládanými brzdami. Všichni se lekáme, jestli na tomhle absolvuje zbytek švihu, tak jsme všichni popraveni. Po testu naštěstí kolo vrací do promo stojanu a usedá zpátky do sedla Marka Cibulky.  

Ke zbytku trasy není co dodat, samé motání mezi zahradami, kde rostly jen kameny a pásly se ovce, pak závěr po dálnici k Palmě. Na poslední kilometry bude jistě dlouho vzpomínat Bertino, kterého si šéfík bere na hraní a ten se ztrácí před očima. Zachraňuje ho až Ňumiho nástup, na který dokáže reagovat jen zvednutým obočím.

Závěr tréninku se samozřejmě odehrává v baru u Toniho, kde se znovu zkompletovala celá ranní skupina a zaujala dvojičky u stolu. Nikdo se nevlní, střídá se pravidelně a všichni si poctivě hlídají pitný režim... a to je nejvíc. (KoTyMa)