Rychlostní dieta Jakuba Svobody

Letošní rok se vůbec neodvíjí podle mých představ. Tedy alespoň co se týká času na kolo. Práce, práce a zase práce. Nemohlo to dopadnout jinak, když jsem koncem června musel v autě začít povolovat knoflík u kalhot, abych se mohl v klidu nadechnout, řekl jsem si, že je něco špatně. A váha mi to potvrdila. Ručička se nekompromisně zastavila na hodnotě 82 kg. Nezbývá, než s tím začít něco dělat dřív, než se proměním v kouli tuku. Po vzoru přísloví „nejlepší obrana je útok“  jsem oprášil fluo Cipollini a rozhodl se vyrazit ven. Ještě před prvním švihem jsem ale zjistil nepříjemnou novinu, moje oblíbené dresy velikosti S nejsou úplně ideální, dole mi z nich leze pupek a působí nezvykle „kompresně“. Co naplat, ke slovu přišly nůžky a v místech nejvyššího tlaku jsem je nastřihnul. Po této přípravě a krátkém prověření, zdali ještě udržím rovnováhu, jsem prodělal krátké soukromé soustředění v Beskydech a musím přiznat, že jsem si ho náležitě „protrpěl“. Namísto toho, abych se dal dohromady a choval se jako krotký beránek, mne napadlo, zdali neprověřit znovunabytou kondici na závodě. Po třech týdnech tréninku jsem se upjal k nápadu vyrazit směr Plzeň na legendární Lopatárnu a to nejen pozdravit staré známé a kamarády, ale také podpořit týmového kolegu Radka Bečku. Ten má totiž momentálně ve svém držení dres nejaktivnějšího závodníka tohoto seriálu. Nezávodil jsem na kole od loňského srpna a od letošního února prakticky nejezdil na kole vůbec. Měl jsem strach, zda se nebudu bát jet v balíku, jestli budu schopný akceptovat závodní tempo. Vzal jsem doma svou novou přilbu a tretry Giro, do tašky hodil nové dresy od přátel z Elevenu a do bidonů si nasypal Enervit. Neopomněl jsem ani vyladit kolo, nová karbonová kola Roval 60mm mu dodávají na agresivitě. Po tomto rituálu jsem s klidem vyrazil v domnění, že jsem nemohl pro svůj záměr udělat víc :) A jak to dopadlo? Nad očekávání dobře, na kole jsem se udržel, nikoho jsem neshodil a nakonec jsem silou vůle vydržel jet ostré tempo až do cíle. Několikrát jsem dokonce zkoušel Radkovi rozjíždět prémiové spurty a měl jsem velkou radost z toho, že se nám to dařilo. Radek dokázal pěkně „zaúřadovat“ a vyhrál šest ze sedmi vyhlášených prémií. Co víc si tedy na začátek přát? Bratr v puntíkatém tričku udržel vedení soutěže a stal se tak za měsíc červenec nejaktivnějším závodníkem Giant Ligy...což je pro náš tým výrazný úspěch. Mým soukromým vítězstvím byl fakt, že jsem se úplně neztratil a dokážu těm nejlepším stačit. Navíc mne to nakoplo po měsících nečinnosti do ježdění. Mám opět motivaci a chuť jezdit rychle, což znamená jediné, na "Lopatu" zase brzy vyrazím. Navíc se mi líbí práce Honzy Kotala a jeho týmu, závody připravuje skvěle. Co ale vlastně čekat jiného od člověka, pro kterého je tato práce koníčkem a srdeční záležitostí? Děkuju jim tímto za skvělý zážitek a nový impuls k ježdění! Fotky na dokreslení nám poskytnul jako vždy místní guru :) Tomáš Tesař. [gallery link="file" ids="5865,5866,5867,5868,5869,5870,5871,5872,5873,5874,5875,5876,5877,5878,5879">