A je to tady, poslední den šestidenních závodů v Londýně. Zvláštní. Den, na který jsme se zpočátku my všichni závodníci těšili je tu a my bychom teď vlastně už ale nejraději pokračovali dál… Tolik se nám celý ten velkolepý cirkus dostal pod kůži! Najednou se člověku v hlavě mísí pocity uvolnění a zároveň i smutku,

Předposlední den. Člověk by si myslel, že za těch pár dnů co jsme spolu strávili, už ho nic moc nepřekvapí. Ale dnešek byl opravdu odlišný a od zítřka nečekám nic míň. Atmosféra na dráze je naprosto nepopsatelná a závody jen rychlejší a rychlejší. Párty už se rozjela a my jsme se vezli na euforické vlně

Nejdříve ke včerejšku. Vše se odehrávalo tentokrát už v zaběhnutém rytmu, to znamená, tak jak má. Když jsme v prvním závodě nezvládli dát kompletní rundu balíku a vrátili se zpět, tam kde jsme začali, vyplnil se ten nejhorší sen každého závodníka – vydat ohromné úsilí vniveč, to člověka v ten moment nas… :-D! Ale tak

Než jsme se nadáli, tak nás nasál vír dalšího závodního dne. Po probuzení snídaně, masáž, rozjetí, oběd a najednou jsme stáli… no dobře, na šestidenních se na startu nestojí :-D, aby se nezdržovalo a kromě pár výjimek se vždy začíná letmým startem. A tak, než jsme se rozkoukali, najednou jsme opět kroužili na dráze v

Včerejší procestovaný a utahaný den měl svou daň v podobě 11h spánku. Naštěstí jsme se přes noc srovnali, ráno posnídali a poté vyrazili na dráhu. Začali jsme tím, že cestou proběhla preventivní kontrola, že s námi počítají. Naštěstí O.K a tak už jsme měli, stejně jako všechny další týmy, svůj plakátek s dresem a našími