Třetí příspěvek v soutěži „Zažij ten POCit“.

Všechno je jednou poprvé Neděle po obědě u tchýně. Kafe a bábovka. Nohy položený na lenošce jsou příjemně vykvetlý po dopolední třicítce po okolních polňačkách. Proč neprolistovat Květy? Vemu je odzadu a tam reklama, jak jinak. Ale copak to tu máme? Taťka s mamkou a dětma na horácích s čísly na řídítkách a prej KOLO PRO ŽIVOT. Miláčku pojď se podívat, ono se taky závodí na horských kolech! Asi nějaká víkendová akce pro rodinky, nic pro mě – bušiče. Ale on je to seriál. Ukaž. No jo fakt. No že bych přeci jen. Mám už najeto 400 km a to je teprve květen. Možná bych mohl i vyhrát! Je rozhodnuto! Nejbližší termín je 1.6. Orlík. V pátek přijíždím k tchýni bojovně naladěn. V sobotu mám závod matko, tak se mi kliďte z cesty. Zahrádku vypleju a pro pytel zrní dojdu až v neděli! Jdu se chystat a odstrčím zaraženou paní domu ze dveří. Do baťůžku pláštěnku (má v noci pršet), nářadí, pumpička, náhradní duše, ledový kaštany to kdyby náhodou došlo. Nechceš si vzít s sebou bublaninu, včera jsem pekla? Pch na padesátku stačej kaštany. Přijíždím na start, sakra těch aut, to není normální. Ty kola na střechách vypadají nějak jinak než to moje, jsou to vůbec horská kola? Ještě, že já ho mám schovaný v kufru. Klid, bylo za 18 po slevě, takže ostuda nebude. Jdu se odprezentovat a cestou se stavím u stánků. Jako na rodinej výlet celkem slušnej fičák, pomyslím si a šahám pro sponzorované koláčky od Penamu. Tvaroh zahleňuje to si neber, radí vyšvihaná kočka svému týmovému kolegovi. Rychle vracím nataženou ruku zpátky a mizím po anglicku a říkám si, jak jsem na to zkušeně vyzrál, protože v bublanině tvaroh není. Začíná pršet, tak se jdu schovat do auta. Ty blázni někam jedou i v tom dešti. Kdepak, není nad to si kolo seřídit už doma, teď aspoň nemusím zkoušet jestli řadí a brzdí tady v tom marastu, přemítám. Start se blíží. Ale stále mrholí, tak vyčkávám. Konečně se odhodlám. Plášťěnku, návleky na boty, baťůžek všechno, jak má být. Kruci to je lidí! Vždyť musí být na kost zmoklí. No nic, mě to nevadí, že budu až na konci. Se ukáže až po výstřelu kámové! A ukázalo! Tak tohle jsem nečekal! Vždyť se unaví hned po startu. Co blbnou? Předjíždí mě i těch několik lidí co přišli za mnou, ale ne všichni! Ještě jsme spolu neskončili! Dávám do toho všechno, ale začínám se nějak pařit a co horšího chce se mě na malou. Teď nezastavím to byste měli moooc zadarmo. První kopec. Nohy mám tak ztvrdlý, že dávám kašpárka. Sice na mě neprší, ale jsem durch. Tak ta pláštěnka asi půjde dolů no, ale nejdřív „vyždímu rákos“. Zastavuju vedle cesty, ale nejde to. Proč to sakra jenom nejde. A zatím frnk, frnk kolem. Máš všechno? Hází na mě dotaz jeden ze spolubojovníků. Díky za optání, skoro celou domácnost! Konečně to jde! To je úleva. Situaci využívám a sundavám i pláštěnku, je celá od bahna a do baťůžku jen stěží zapadá. Dávám kaštan a osedlávám drakouše pro stíhací jízdu. No co vám mám povídat. Dojel jsem jen takovou tetku s nosičem a nápisem Protivínská šlapka. Pak jsem si ještě ustlal na takovým blátíčku a konečně po nekonečnu cíl. Uff. Ale co to? Ještě jedno kolo? Cože? Tohle nebylo 50, ale jen 25? Jsem mrtvej, ale zkouším z toho vstát a znásilním se ještě jednou do kola. V cíli pak ležím na zádech na mokré trávě a nadávám si. Možná bych mohl i zemřít. Přemýšlím co to musí být za hovada, ti kteří jsou na bedně a potom co se dám dohromady a najím se, jdu se podívat na výsledky. 1. místo Václav Ježek 1 hodina 50 minut, pomalu klouzám očima dál Spinning MB. A mám to! No jasně Spinning MB to musí být nějaký trenér spinningu, co každý den šlape, to se mu to pak vyhrává a vyhazuju promočenou bublaninu. Tak takhle jsem se dostal k závodění na kole před dvanácti lety. Vůbec jsem netušil, že existují MTB závody, znal jsem jen silniční a cyklokros o týmech, tréninku a výživě natož o kolech jsem nic nevěděl. Ale chytlo mě to a možná i pro ten těžkej začátek a dnes si bez kola neumím přestavit déle jak 3 dni. Mějte se a dík za to, že jste mě donutili zavzpomínat.