První příspěvek v soutěži „Zažij ten POCit“.

Když jsem potkal Michala poprvé, byl to takový ten správný rošťák, jakými by měli být v jedenácti letech všichni kluci z vesnice. Někdy zlobil až moc, ale nejspíš si tím kompenzoval svůj problém se sluchem, kvůli kterému musel nosit i naslouchadla. Miloval pohyb, chvíli se věnoval parkouru, ale taky se moc rád proháněl na svém BMX po muldách za vesnicí. Jeho třídní učitel kdysi závodil na kole a Michal s ním na toto téma často zaváděl řeč. Postupně jeho zájem vzrostl na tolik, že když dostal své první horské kolo, tak brzy na to vyslovil přání, aby ho jeho učitel vzal do nedalekých hor a ukázal mu trasy bajkových závodů, které se tam jezdí. Bohužel Michalův problém se sluchem nebylo jeho jediné omezení. Měl i vrozenou srdeční vadu. Ten učitel to věděl, a i když se bál, tak po poradě s rodiči dovolil Michalovi, aby se k němu přidával čím dál častěji. Netrvalo dlouho a Michal začal snít o tom, že by se některého místního závodu zúčastnil a přivedl i svého učitele na myšlenku, že by se mohl po mnoha letech k závodům vrátit. Volba nepadla na nic menšího, než je legendární Drásal. Michal se tak postavil jako nejmladší z juniorů na trať 55 km, jeho učitel rovnou na 120 km. Tímto byla odstartována Michalova závodní kariéra. Poctivě trénoval, ale stále si ježdění na kole hlavně užíval. O pár měsíců později už závodil v barvách SkiVelo neslyšících Olomouc, výkonnostně se zlepšoval a snažil se nepřipouštět si nějaká omezení. Za necelé čtyři roky od svého prvního závodu reprezentoval ČR na olympijských hrách neslyšících v Bulharsku. Jeho sen se splnil. Ale chtěl víc, chtěl být výborný i mezi běžnými cyklisty. Dál tvrdě trénoval až do okamžiku, kdy mu další sportovní aktivitu nedoporučili lékaři. Michal se s tím smiřoval těžce, přesto se kola vzdal. Vydržel to čtyři roky, láska ke kolu ale opět zvítězila. Michal má tentokrát v hledáčku silniční závody, staví si krásné kolo, je naprosto unešený z nových treter, plánuje si projet slavné kopce z TdF, Gira. Absolvuje poctivou jarní objemovou přípravu i se svým teď už bývalým učitelem, ze kterého se stal během těch let nejen dobrý parťák na kolo, ale i kamarád. V tuto chvíli už si nikdo ze zasvěcených nechce připustit vážnost jeho zdravotního problému. Vždyť příroda už tolikrát dokázala zázraky. Tentokrát ale čarovat nechtěla a utnula Michalův další sen tím nejkrutějším způsobem. Jeho srdce se zastavilo jednoho červnového rána při cestě do práce... Je to obrovská nespravedlnost, že odešel takto mladý člověk, který nikomu neublížil, naopak kolem sebe dokázal svým jedinečným humorem rozdávat radost a bavit lidi. Současně je jeho příběh inspirativní v tom, že se dá vzepřít osudu, dá se dosáhnout i zdánlivě nemožných snů, pokud si za nimi jdeme. A hlavně Michal žil naplno každý den. Díky za to, že jsem tě mohl poznat kamaráde, teď jsi to na oplátku ty, kdo mě motivuje dál šlapat do pedálů a každý dobře zajetý flek na závodech věnuju tobě! PS: Už dlouho jsem se chtěl o tento příběh podělit a není podstatné, jestli získá nějakou cenu, která ztrátu přítele nenahradí. Podstatné je, aby v něm čtenáři nalezli inspiraci, ponaučení a připomněli si, jak je důležité žít naplno každý den a radovat se z maličkostí. Pokud jste dočetli až sem, upřímně vám děkuji.