Čtvrtý příspěvek v soutěži „Zažij ten POCit“.

Tak jdeme na to. Kdo vejš, kdo dál?! Takhle jsme jako malí školáčci soutěžili na školním WC :-D, na louce,... A měl jsem vždycky dost dobrej proud! Potom se všechno nějak zchrulo, čas běžel a najednou přišel ten moment, kdy bych měl předat některé zkušenosti, něco ze života :-D, vnukům - a ono to nebylo ono, nebylo čím se chlubit:-D. Urolog to shrnul stručně, věcně: prostata - na to existuje jednoduchý zákrok. Laserem se prostata uvolní a zase bude všechno O.K. No, když to musí být ... objednat se do ÚVN nebyl problém, zákrok, ze tři dny domů a hasiči třeste se:-D! A zase byla pohoda. Už jenom rutinní kontrola ze tři týdny. Dobrý den, tak jak se cítíte? To je otázka? Super, děkuju, jste šikovní, tak já bych zase jel. No počkejte, máme pro vás špatnou zprávu - je tam nádor a navíc "čistokrevnej" zhoubnej! No tak to mě po...!!! Chvilka přiblblýho "chápavýho" pohledu a... co se jako dá dělat? Nechat a neustále hlídat a kdykoliv se to může neplánovaně zbláznit, ozařovat, jenže když se to i potom zvrtne, tak už to nejde operovat nebo tady máme DaVinciho(robot) a kompletně se to vyhodí. Zajímavý, jak někdy člověk najednou zrychlí myšlenky - ven s tím! A co nejdřív! Bylo to nějak koncem října. Tak jo, nastoupíte 23.1. na operaci. Cestou domů to v hlavě šrotovalo jako v drtičce a hlavně jsem se postupně nasíral na všechny zdravý lidi. Panebože (vzpoměl jsem si na Bohuše z Dědictví:-D), tos mi neměl dělat! Čtrnáct dnů sa nemodlím! Přes Vánoční svátky to bylo jak na houpačce, ale když jsem pomyslel na rodinu, na vnoučata a! A na nablejskanýho CIPA ve stojanu! Bylo rozhodnuto - to půjde, musí! Přeci ho nenechám někomu jinýmu nebo že bych ho vracel Kubáncovi? To, kurva, ani náhodou! Pořád ale přetrvával pocit, že bych každýho zdravýho nejraději nakopnul do zadnice, nejlíp s rozběhem:-D. V práci(za čtyřicet let zaměstnání nemám ani jeden den nemoci - tak si to přeci nějakou rakovinou nepokazím!) jsem si vzal dovolenou, že jdu na operaci a že si možná nechám změnit pohlaví ... :-D nebo silikony nebo napíchat vlasy? V ÚVN už se těšili na exota, kterej je opálenej jako magor - "ořezaný" ruce a nohy a hlava pruhovaná jako jezevec a personál a doktoři mě vítali jako delegaci z ministerstva. Ale ať nezdržuju - v pondělí nástup, úterý operace a ve středu probuzení na JIP. Hombré, udělal jsi do mě díru! A hned pět - regulérních děr do břicha. Nějaký ty hadičky dovnitř, ven, ... úžasnej pocit. Sápu se z postele a - co to děláte, musíte ležet, opatrně! Ale já se potřebuju hejbat, copak to nechápete, když se nehejbu, je mi blbě. Dva tři dny jsem chodil po chodbách jako medvěd v kleci a v sobotu, že by mě jako pustili. Z "hadice" :-D mi nechali hadičku/vývod s pytlíkem uvázaným na noze a za deset dnů že mám přijet, že mi to vytáhnou a dostanu plínu a celej balík k tomu! A co to kolo? Jo, pane cyklisto, tak to byste možná(!) mohl na podzim zkusit... No do prdele, to zrovna. Dostanete taky návod na cviky, abyste se naučil zadržovat a během roku by se to mohlo srovnat(tak nějak?) Super vyhlídky, co? Začal jsem "trénovat" nejen zadržování hned v neděli. Šel jsem to s kamarády oslavit do kavárny. V kavárně mají dobrou kávu a taky Diplomatico, což je možná ještě lepší:-D. Sice jsem se tam a zpět belhal jako bambula a dcera si od kamarádů vyslechla, jestli prý ví, že má tátu .... a ještě mnohem drsnější slova padala :-D. To proto, že jsem jim sdělil, že v podělí jedu do práce(i s tím pytlíkem v nohavici) - přeci nebudu poslouchat všechno, co řeknou doktoři - prý dva měsíce v klidu doma? Cvičil jsem ne na 100, ale snad na 500% - ze začátku nic moc, ale za měsíc! Za měsíc už jsem to udržel!!! Juch! Ale co jsem nevydržel - bicykl! Bylo to ale děsný! Nic nešlo, nohy nejely, nedalo se dejchat a lemploval jsem se jako pošťák po městě. Nejhorší je ten pocit, že má už člověk v hlavě uložený, jak kde jede, co má být v daný okamžik na computeru a ony tam byly takový nesmysly, že se to ani nedá povědět. Párkrát jsem vyrazil s klukama a visel a čekal, kdy se to zlomí nebo kdy spadnu. Chvilkama to vypadalo, že by ... chytil jsem to dole a vyrazil do krátkýho brdku - 40 -45 -50 - 60 ... a najednou vypli proud! Dvě, tři minuty a šlus. Oči vyvalený jak mlok na suchu a pomalounku domů ... a tak to šlo den za dnem a nijaký velký pokroky vidět nebyly. Nebo možná jo, ale na můj vkus - nic moc. Až jednou -1.4. - je co? Apríl! Tak žádná sranda, na apríla jsem dal první "kilo". Já vám dám, koncem roku! Objel jsem to docela obstojně a ten pocit, to se fakt nedá popsat. Plnej radosti jsem si před sprchou skočil na WC a ... páni! Průůůser!!! Teče to červený! Něco se tam asi po.... ! Začal jsem hledat telefon a už jsem vymejšlel, co nalžu doktorům, že se mi stalo. Už to vyzvánělo, když najednou ... ty vole! Praštil jsem telefonem a začal juchat. Vždyť jsi měl dnes k obědu červenou řepu a dokonce dvě misky! Kristovanoho, to je dobrý! Nikam se volat nebude! A zítra se jede znovu! Nějaké týdny trápení utekly a jednou takhle jedeme a říkám si, vždyť já jsem zapomněl, že se rozjíždím, ono už to asi jede! Zkouším několikrát plynule zabrat, pár nástupů - a pořád dobrý. Švih se blíží ke konci a zbývá už jen stoupání ze Zittau na Lückendorf a domů už je to pohoda. Nechávám v kopci velkou a ono to jede! Najednou mi to v hlavě explodovalo a z nějaký voperovaný flešky jsem si začal přehrávat svoji oblíbenou muziku - Led Zeppelin, Vivaldi, Queen, Oldfield, Óda na radost, OMD, T-REX, Smetana, Abba, ... to vám je takovej doping, jako hrom! A nohy jedou a čísla na computeru skáčou vejš a vejš a já se chechtám nahlas jako idiot. Tak tohle je ten pocit, kterej nic nemůže nahradit, pocit, že to jde! Sluníčko pálí, pot neteče, ale cáká na všechny strany, ruce a nohy se blejskaj, jako kdybych se natřel olejem, v očích pálí pot a slzy radosti a jedůůů! V Jablonném počkám na kluky a vyslechnu si, že je pro dnešek vymalováno... Tak nic, vlezu si na špic, nasadím konstantní rychlost, směju se jako debil a makám až do Boru. Těším se z toho, že se to všechno vrátilo, že si doma dám pivo a zase budu sedět a celý odpoledne si přehrávat jako film, pustím si muziku a otevřu si další pivo a ... bude mi fajn, na všechno blbý se zapomene a bude jenom ta omamná pohoda a celý tělo bude příjemně bolet, v lejtkách jsou schovaný asi žáby a je mi krásně. Cipollini, už odsolenej se na mě směje ze stojanu a říká asi, tak vidíš, vole, ještě nám to jede. Nemoc je zapomenuta/vymazaná, věk je(dočasně:-D) upravenej na těch obvyklých cca 15 - 20. (Schovejte ale, sakra, ty zrcadla:-D!) Víte proč to tak je? Je to jednoduchý - objevil jsem totiž stroj času! Když se naučíte naladit svoji frekvenci na kmitočet vibrujících karbonových vláken a rotujících kol a mlaskajícího řetězu a šustění gum, svět se začne otáčet do protisměru a vy si jenom užíváte a užíváte a dostanete se do jiné dimenze, kde čas je neznámým pojmem. Tak asi tak. Po přečtení(jak se říká) spalte nebo se nechte inspirovat, motivovat nebo to prostě pusťte z hlavy. Ať už zvolíte cokoliv, pamatujte si ale jedno: ... blbnout se dá - na jakémkoliv místě, v jakémkoliv věku a v jakékoliv situaci! Kdyby pro nic jinýho, tak už jenom pro ten POCIT!