Nastavování, měření posedu v KOLOKRÁMu

Ve středu 9.1. jsem vyrazil z hlavního města na sever, do libereckého Kolokrámu, poladit nastavení posedu na svém karbonovém oři. Avšak počasí mi zrovna moc nepřálo. Celou cestu intenzivně sněžilo a díky tomu samotná cesta za moc nestála a na závěr ještě přišel problém před libereckou speciálkou. Uvízl jsem při parkovacím manévrování ve sněhu.:-( Naštěstí mi pomohla místní paní, která mi zatlačila a já jí na oplátku, při snaze dostat auto na parkoviště, zadníma kolama ohodil sněhem její kabátek. :-) V Kolokrámu mi po vyčerpávající cestě a ještě náročnějším parkování nabídli vodu a výbornou kávu. A začalo to. Nejprve mi Lukáš pokládal otázky typu jak dlouho jezdím, jestli mám nějaké problémy (kromě finančních:-D), bolesti v některých partiích, atd. Pak si mě "vzal na stůl", aby zjistil hybnost kyčlí a celkovou flexibilitu těla. Následovalo měření sedacích kostí, což probíhá tak, že si sednete (jako na záchod - kalhoty spouštět nemusíte a "tlačit" nesmíte!:-D) na speciální kostku, kde se otisknou vaše sedací kosti a podle toho Lukáš zjistí, jestli máte, případně jakou musíte zvolit, správnou šířku sedla. A to já neměl... Následovalo ještě nastavení kufrů na tretrách - a ty jsem měl!:-D (s sebou) Potom už se konečně šlo na věc - začalo se nastavovat! Kolo upnout do trenažeru - teď! I přesto, že už nebyly Vánoce, tak mě Lukáš ověsil (jako vanoční stromeček) čímsi, co vypadalo jako světýlka. Tak jsem začal svítit (vydávat vůni jehličí ještě neumím a jinou jsem raději nezkoušel:-D). Trenažer měl jednu velkou výhodu - byl otáčecí, jako střelka na kompasu - s možností aretace, samozřejmě. Takže jednou si mě Lukáš natočil na jednu stranu, třeba na jih:-D a já jsem šlápnul do pedálů. Chvilku na lehčí a chvilku zase na těžší převod. Systém schroustal a vyhodnotil - byly tady první údaje/výsledky. Následovalo otočení na druhou stranu - asi sever :-D. Mimochodem, byla to fakt zábava, cítil jsem se jako na kolotoči. Když už jsme měli nastavenou výšku a správnou pozici sedla, tak jsme se zaměřili na nastavení výšky řidítek a správnou délku představce. Posed jsme společně, po všech nezbytných krocích, dovedli k dokonalosti. Aleluja! Všem co váhají, jestli jít či nejít na nastavení posedu, radím jedno: jděte nebo jeďte, stojí to za to! Doporučuji! Pokud to s tím ježděním myslíte alespoň trochu vážně, předejdete tak budoucím možným problémům a bolestem, u kterých pak hlavně člověk neví, proč to vlastně bolí... Se svým strojem budete ještě větší kamarádi a i ten výkon se posune o nějaký ten dílek - nahoru, samozřejmě!:-D Amen! pisálek Riša Já vánočním stromečkem ... “stará” / nová DMTéčka Co to tam děláš? :D To jsou ony!!! Nové DMT KR1 Tady mi bylo ještě do smíchu