Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

K-ton

Vytvořeno15.08.2018
Jsem soutěživý typ a to je někdy prostě průser. V zimě jsem si řekl, že mám letos plán, nemít žádnej plán a to mi vydrželo do prvního výletu na Mallorcu, kde jsem něco zaslechl o silničním mistráku, kterej se pojede v Plzni a pořádá ho Křižák a jeho rodina. Mistrák v Plzni, po několika letech na dostřel od baráku a konečně v Čechách a ne někde na Slovensku :-)! ....už v zimě o tom mluví spousta mých kamarádů, že budou startovat a na jednu lajnu se postaví s našimi profíky Romčou, Štybym a taky s tím pánem v duhovém dresu mistra světa ;-). Já však nechci jen startovat a zůčastnit se, ale jet, závodit a se ctí dokončit... Nestojím o to mít na zdi v kanceláři fotku, jak jsem se někde náhodou "přichomejtnul" do záběru, kde byla kromě mě i noha nebo ruka, nedej Bože, viditelný dres někoho ze zmíněných ikon našeho sportu :-). Vím, a postupem času čím dál víc, že to nejde, je to pro mě nereálný cíl, nemám čas trénovat, jaro je za mnou, kupa práce stále přede mnou, nemám kvalitní kilometry ze zimy, nezávodím, nemohu uspět a dělat si ostudu, to nemám za potřebí. Proto si dávám cíl podstatně reálnější, kde dokončit se ctí a přijet do cíle v rozumném čase je jen otázka slušné kondice, vůle a odhodlání - to by tady jako bylo :-). Navíc mám více času na přípravu. Od května, kdy jsem začal poctivě trénovat, byl můj cíl jediný, a to právě Krušnoton, kde jsem si již něco zažil a věděl jsem, do čeho jdu. Nebo si to jen myslel, že vím ;-). Krušné hory mám rád, je to jednak stále "co by kamenem dohodil" od domova a nějaké delší tréninky jsem vždy směřoval ke Sněžníku a Nakléřovu a dříve jsem zde občas trénoval i s místními cyklisty a měl tak možnost projet si i větší část této hornaté oblasti kolem Litvínova a přilehlých německých obcí na druhé straně hranice. Mám zde taky sám se sebou a v sobě nevyřízené účty s místními kopci, které jsem si chtěl v tichosti a ve své mysli vyřešit na druhý pokus a uspět :-). Právě proto, jsem zavítal před pár dny na Vysočina Tour, věděl jsem, že to bude ostrý test připravenosti a že mi těch několik set závodních kilometrů třeba víc roztočí nohy. Je úterý a do startu chybí jen pár dnů. Potřebuju zajistit hlavně suport z auta, volám proto kámošovi Holoušovi, zda se mnou půjde ještě jednou do války. Jeho odpověď je jasná a sděluje mi: "... jasně vole!" Druhým do party je místní legenda Radek Bečka, který chvíli váhá, v plánu má totiž víkendový výlet s rodinou. Nakonec se však situace mění a mám doprovod stejný jako před čtyřmi lety. Jaký mám nohy v 43 letech se uvidí na startu a hlavně během závodu. A jaký jsem ty nohy teda měl :-)? Celý týden před startem se po Vysočině vlastně jen vozím na hodinu a půl denně, jsem po etapáku slušně "zabetonovanej", navíc je stále dost práce a chodím tak domů z dílny až hodně po půl noci, a to jsem si předem řekl, že se musím alespoň dva dny před závodem vyspat víc jak 5 hodin, což je mým standardem posledních pár měsíců :-o. Je tu den D, hodina H a jsem vlastně stále unavenej, nohy mě bolej tak nějak dost, ale je to takovej ten pocit, kdy jim věříte, že se po pár kilometrech rozjedou a za nějakou tu hodinu, dvě, tři(?) ;-) že budou dobře táhnout. Znáte sami určitě ten pocit, že to chvíli trvá, než se starej diesel zapracuje, než se prohřeje olej a nateče všude tam, kam má a začne tahat a kousat soupeře v kopci :-). Nandavám si vedle své cyklistické kůže po druhé v životě zlaté okřídlené ponožky Elkiny, od přítele Jirky z MOOSE na počest své první zesnulé ženy Elišky a jdu tak s nimi do bitvy na život a na smrt B-). Po startu nasazuju svou oblíbenou masku pokerového hráče a s ledovým klidem jedu vstříc dobrodružství. První velké stoupání je Sněžník a ještě před vesnicí Jílové si zastavuji vykonat potřebu, abych nebyl nahoru tak těžkej. Němečtí soupeři jedou ale stále tempo kolem 50km/h, nikdo nečeká a ani nečůrá :-o... musím tedy následně dost usilovně šlapat, abych se navrátil zpět na čelo závodu, kde nás je po cca prvních 50-ti kilometrech asi tak 30 kusů. O tempo na Sněžník se i nadále stará jen německá část osazenstva, která je dost aktivní a v posledních letech si na Krušnotonu rozděluje v cíli přední pozice. V půli kopce se cítím lépe a lépe a říkám si, že to asi nebude dneska úplně špatnej den ;-). Nakléřovskej kopec, legendární stoupání hlavně z novoborské Bohemie a Závodu Míru, se mi jede taky celkem v klidu, kiláky nám naskakujou a nahoře zjišťuju, že nás zůstalo na špici 8 závoďáků, z toho v přesile proti nám 5 německých soudruhů. Tempo klesá a přes vrcholky se opět sjíždíme ve větší skupinu a pokračujeme volně až pod Komárku, kde je od Krupky stoupání cca jeden kilometr dost prudké. Jede se mi stále pocitově dobře a skupina se opět dělí. Mám zde, k mému milému překvapení i několik fanoušků a popsaná silnice před vrcholem mi vlévá na chvíli novou energii do žil :-D. Na stodvacítce se nám staví do cesty čtvrtej monument závodu, a tím je Bouřňák a přes Mikulov právě germáni jedou ostrý tempo, který se mi přestává líbit a musím tak jet o jeden pastorek těžší převod, abych jim vůbec odvisel(rošťák Serutti by to okomentoval asi tak: "...let probíhal klidně, žádnej vítr, minimální oblačnost, prostě i-de-ál !:-D Ale pak se to ňák zvrtlo. Pepe se rozstonal ..." atd ;-)). Takže poslední dva kilometry jedu prakticky doraz a už chci být nahoře. A následně cítím, jak mě chytají křeče do levé nohy :-((... Jsem v půlce závodu a vím, že to není vůbec dobré znamení. Jedu tempo co mi nechutná a do cíle je dál, než by se mi líbilo, a to musím přejet ještě hlavně Dlouhou Louku. Jsme poprvé dnes na Flájích, obloha se zatahuje a vypadá to na déšť. Jsem rád, že je konečně chladněji a lehká sprcha mi přide vhod po těch několika týdnech nesnesitelných veder - to zrovna moc nemusím. Z uplivaného sjezdu do Litvínova tak posílám své Lightweighty na Pirelkách statečně do serpetin a uvažuju o ataku, kterým bych si rád udělal malej náskok do právě posledního velkého stoupání dne, na již zmíněnou Dlouhou Louku. Když však vidím počínání některých svých soupeřů, kteří nemají svůj stroj vůbec pod kontrolou a jedeme navíc za otevřeného provozu, kdy několikrát potkáváme auta v protisměru, takže změna plánu, jsem přece už starej a nezabiju se tady, aspoň ne dnes ;-). Nájezd od Oseka se mi nelíbí, na špici nás zůstává již jen šest... říkám si, že se to konečně vyrovnalo a jsme tu tři na tři. Kopec je ze všech pěti nejdelší, měří 6 kilometrů a navíc přichází na 150. kilometru. Dva kilometry pod vrcholem mám zase křeče, jedu ze sedla a do sedla, tlačím to tam očima a "celou hlavou":-)... říkám si, tady mě přece nemůžou zlomit. Poslední kilometr je pekelnej, naše skupina se dělí, vepředu zůstává trojka, za ní jedu na dostřel cca dvaceti metrů a za svými zády slyším od jednoho z německých spolucestujících jen slovo "scheiße", a je to vlastně pravda... cítím ;-) to podobně. Jsem na horizontu, stále věřím, že těch pár metrů sjedu a skočím zpět do háku a vrátím se do hry, zlatej kočár na mě však nečeká a těsně mi ujíždí. Béča na mě huláká z okna: "... špurtuj vole! Dalších padesát kilometrů je po rovině, to dáš!" Je to fakt jen na kousek, druhá část naší původní skupiny však je nepoužitelná stejně jako já a je to fakt v prdeli, zlatej kočár v p...pryč :-o. Do cíle zbývá 90 kilometrů a mě čeká dlouhá cesta, že když si to představím, ani se mi nechce jet samotnému v tomhle stavu. Jeden z němců mě po cca 8 kilometrech dojíždí a vlastně jsem rád, že mu následně padám do háku. Jede jak lokomotiva a mám občas problém vůbec uviset, moje nohy sádrového trpaslíka nechtěj poslouchat, jsou po smrti - starej dobrej diesel se najednou přetransformoval v dnes moderní "benzínový tří, možná jen dvouválec", kterému se oba válce, v rámci úspor, odstavily:-D. Vracíme se opět do Litvínova, loučíme se z Kruškama a jedeme směr Milešov, na poslední zvlněnou sekci. Máme 200kilometrů v nohách a na špici závodu nám pořadatelský doprovodný vůz hlásí ztrátu na špici 5 minut. Veškeré iluze o bedně šampaňského v cíli jsou definitivně pryč. Chci se už jen vrátit do cíle, sednout si na silnici a dát si pivo, dvě, tři ...B-). Můj německý spolubojovník však stále hezky tahá za delší část lana a trápí mě. Nejsem schopnej mu chvílema ani odstřídat a jen tak ho občas míjím a na chvíli mu dávám možnost si odfrknout. Dáváme mu z auta naší Coca Colu a nabízíme gely... je lepší než já, říkám si, budu pátej, je to stejně už jedno :-), hlavně to dojet bez dalších problémů. V závěru závodu, který nemám najetý, je několik nových a technických úseků, které můj kolega evidentně zná a najel si je předem. Zkouší mě zde několikrát nastoupit a to se přece za nabídnutou pomoc nedělá :-O... měním tedy původní plán a začínám s ním hrát hru "kdo první umře vyhrál" - jedu přes křeče a poslední kilometr taktizuju a čekám na spurt o "zlatý hovno":-D, kterej nakonec vyhrávám. 4. místo celkově a brambora v cíli, kterou nemám rád na žádný způsob, jsou však, v rámci možností, víc než na co jsem měl natrénováno. Jsem teda vlastně naštvanej jen pár chvil na sebe za očekávání, v které jsem mohl jen bláhově doufat. Realita je jiná, prohrál jsem s lepšími, není se za co stydět. Sedím na silnici, piju pivo z kelímku od přítele Holouše a je to hned lepší, křeče ustupujou. Za pár minut přijíždí i můj rodinný funclub v podobě Martensky a Mattea Trenkina, kterej mě visí na krku a jsem hned spokojenej a šťastnej, že je mám! Závod se klukům z Koloshopu opět organizačně vydařil, atmosféra zde byla skvělá, počasí cyklistice přálo, dobrá zábava zde pokračovala i dalších pár hodin, nikdo se nijak vážně nezrakvil, co víc si tedy přát! Krušnotone díky! Jednou se sem třeba ještě vrátím a svou soukromou bitvu s místními kopci obrátím ve svůj prospěch, mám na to ještě jeden, poslední třetí pokus ;-). Cuba Libre p.s. Otázkou jen zůstává kolik na to budu mít ještě životů ;-)? Po čůrání mám co dělat si dojet zpět na špic. Tak vy jste na mě, pacholci, nepočkali! Tak já vám teď ukážu, jak jede "vychcanej" :-D závoďák! Po čůrání mám co dělat si dojet zpět na špic. Tak vy jste na mě, pacholci, nepočkali! Tak já vám teď ukážu, jak jede "vychcanej" :-D závoďák! Sněžník, poker face a hrát tak hru, že se nic neděje a jedu si jen tak :) Jedu si ani nevím jak, ... mám jen hlavu plnou ideálů... :-) - tak podobně se to zpívá sice o plavání, ale ... No nic, vám to přiznám, taky mi to nechutná, ale proč těm okolo trochu nezabrnkat na nervy? ;-) Tyhle karty jsou povolený a až začnou padat esa, nebude čas, ptát se kdo je kdo ... Sněžník, poker face a hrát tak hru, že se nic neděje a jedu si jen tak :) Jedu si ani nevím jak, ... mám jen hlavu plnou ideálů... :-) - tak podobně se to zpívá sice o plavání, ale ... No nic, vám to přiznám, taky mi to nechutná, ale proč těm okolo trochu nezabrnkat na nervy? ;-) Tyhle karty jsou povolený a až začnou padat esa, nebude čas, ptát se kdo je kdo ... Když vás nezlomím do kopce, tak Vás na Lajtech a Pirelkách protáhnu alespoň z kopce :) Jsem to já jak zamlada, stejný věci mě napadaj ...tady se taky rozhoduje - kdo neuvisí ve sjezdu, ten se dvojnásobně mučí, když to jde zase nahoru. Tak kolik nás, kluci, zbyde? Když vás nezlomím do kopce, tak Vás na Lajtech a Pirelkách protáhnu alespoň z kopce :) Jsem to já jak zamlada, stejný věci mě napadaj ...tady se taky rozhoduje - kdo neuvisí ve sjezdu, ten se dvojnásobně mučí, když to jde zase nahoru. Tak kolik nás, kluci, zbyde?

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies