Rychlonožkův report

Běžec :) ... Posledních pár let, většinou na přelomu roku, si říkám: „Tak jak Roberte, budeme se ještě snažit a honit kilometry? Má to ještě cenu, chce se ti?“ Odpověď už vlastně předem znám, ano chce, a začnu trénovat. A nejinak tomu bylo i letos, byť jsem měl ze začátku trochu zaječí úmysly… Zima vyšla bez zranění, chtělo by se říct, že přišlo jaro, ale to nebylo, bylo rovnou léto a s ním závody. Po pár přípravných závodních desítkách, přišel první opravdový závod sezony, mistrák v půlmaratonu v Pardubicích. Na závod jsem se těšil, doufal jsem, že se sejde nějaká rozumná skupina v tempu kolem 3:20 min/km, a že vydržíme spolu co nejdéle. No nesešla, bohužel od 5 km už běžím sám, holt klasický boj hlava vs. nohy. Dal jsem do toho všechno, ale na víc než 1:11:22 to nešlo, osobák, ale… Závod měl bohužel nešťastnou dohru, pro mě a několik dalších závodníků. V rámci pravidel ČAS, je každý závodník na MČR povinen běžet v oddílovém dresu. Pravidlo, které se nijak nedodržovalo a nikdy se na silnici neřešilo. Bohužel od letoška už ano. Long story short: ve výsledcích MČR (5. místo) jsem neklasifikovaný, ale v rámci Pardubického půlmaratomu ano (7. místo). Z mého pohledu no comment… Následuje krátká tréninková pauza, trochu si odpočinout, ale udržet si formu... A je to tu zase! Pražský maraton… po loňském nevydařeném závodě jsem si říkal, že do Prahy na maraton nikdy více, ale znáte to, never say never. Oproti loňsku nemám žádné velké plány, ambice, a tak… stačí jít cca 3:32 min/km a vydržet takhle běžet 42 km. Snadné, ne?! A do 34 km plním plán na 100%, 2 hodiny závodu v nohou. Mám nicméně malé předtuchy, že to asi nebude jen tak. Na 35 začínám trochu tuhnout, s tím se počítá, to se dá nějak ustát, ale křeče už ne… Na 36 musím zastavit, vyklepat nohu, běžím dál. Rychlý kalkul v hlavě, v této fázi je to opravdu těžká matematika :) mi vychází čas něco kolem 2:30 a něco, za předpokladu, že teda úplně nechcípnu. No nechcípnul jsem, a chybělo 45 vteřin… v cíli čas 2:30:44, škoda, ale i tak paráda! Po Praze jsem měl představu, že si dám delší volno, pojezdím něco na kole občas se proběhnu, prostě na pohodu… Jenže jezdit na kole a běhat jen tak, když máte formu se dá celkem těžko. Takže není co řešit, po krátké pauze znovu do plnejch. Další závod se blíží, půlmaraton v Českých Budějovicích. Tady běžím svůj standard, podle plánu, alespoň na začátku, v půlce přichází kilometrový kopec, žádná těžká hrana, ale v kombinaci s následným seběhem mám na rovině nohy jako z olova. K tomu se přidává bolest v břiše a je celkem vymalováno. Bojuji co to dá, hlavně se nepo… Nakonec i přes tyto trable dávám osobák, 1:11:10, spokojenost, ale zase je tam to „kdyby“. Po Budějovicích mám asfaltu už opravdu dost! Chybí mi běhání v lese, v přírodě mezi stromy, bez aut… Nabízí se Králický půlmaraton na Dolní Moravě, tak proč ne, za pokus nic nedám, v nejhorším dostanu od vrchařů výprask. Od startu se s tím nemažu, jak mi instinkt velí, a jdu do toho na plno, do dvoukilometrové sjezdovky, proč ne… Nikdo ze zbytku startovního pole se nechce přidat, jdu si svoje a uvidí se. A nakonec to stačilo, a až do cíle. Jen na chvíli po seběhu z hřebene jsme v cíli s nakonec druhým Honzou Zemaníkem byli na dohled, nicméně vedení jsem udržel až na pásku. Musím říct, že běhání v přírodě se ničemu nevyrovná. Silniční závody jsou super, v centrech měst, kde je spousta diváků, je atmosféra, má to šťávu, to ano. Jakmile ale běžíte někde na okraji měst v území nikoho, většinou na pokraji sil to už tak skvělé není. Ale co, je to moje volba. Teď opravdu volno! Rychlonožka … znáte film Velký útěk ? :) Co ty dnešní počítačový programy nedokážou?! Vyretušujete třeba pod borcem bicykl … a rázem je z něj atlet – běžec. Nebo že by to bylo fakt z reálu??? :) Asi jo a KOLOKRÁM je zase o “skok“ napřed! Bejt namakanej, mít fyzičku, to se hodí. Soupeři pod kopcem lačně nasávají vzduch do plic, aby se mohli začít sápat vzhůru, a borec s náskokem si může v klidu na chvíli zahrát na entomologa a pozorovat broučky v trávě … :) … nebo kontrolovat stav letního zakonzervování sněhových děl … … ještě támhle je nějaký … Cestou, necestou, lesem, nelesem, … běžím za tebou … :) Tady spíš – poběžte za mnou! Tady je to tak o příběhu osamělého běžce (na špici :)). … museli ho nějak zastavit! Drát tak rychle nesehnali, tak natáhli alespoň tohle :). S. Wonder & P.Mc Cartney – Ebony and Ivory (eben a slonovina) … chlapi tenkrát obrazně chtěli vystihnout, jak v krásné harmonii vedle sebe na klavíru žijí bílé a černé klávesy – tady to nebude o harmonii, tady to bude boj … … děte mi s harmonií do p….. !!! :) Kterej mamlas vám tady pokládal tu dlažbu? Koukejte, jak má tahle kostka nepravidelný spáry! Je to celý šejdrem, copak to nikdo nevidíte?! :) To je zrada! Zrada v hodině “H“, paní Jechová! To by asi řekl doktor Radosta (Kulový blesk). Kam´s schoval KOLOKRÁMský barvy? :) … asi mu to ale pro tentokrát prominem, co říkáte? Bojuje! … a našel si kvalitní parťačku!
… ale ty jazykový bariéry, to je problém! Jak jenom jí vysvětlit, kudy na Staromák??? Když tam sám netrefím! :)