Pražský pohár okem Plamínka

V úterý 8. května jsem si zajel již čtvrtý závod Pražského MTB poháru, kde jsem ve své kategorii obsadil první místo. Celý závod se jel ve velmi slunečném počasí a bylo opravdu horko jako na poušti. Před startem jsem se dlouho rozjížděl abych správně rozhýbal nohy, roztáhnul plíce, protáhl se ...taková lehká, přiměřená rozcvička. A teď k samotnému závodu. Jel jsem opět na "pevňáku". Nebyl jsem sice jako v křesle, ale šlo to! Křeslo si užiju v důchodu! Bohužel mě dost bolela záda, nicméně jsem se tu blbou bolest snažil moc nevnímat a soustředit se na to, abych si někde neustlal a přitom aby to jelo. Na startovní čáře jsem bral první lajnu a čekal na píšťalku. Hned po startu zarachtala přehazovačka a už jsem sypal jeden převod za druhým, snažil jsem se do úzkých míst na trati vjet jako první, jak jinak taky? Nejlepší způsob! To se mi povedlo a první kolo jsem celé odtáhnul já. Je důležité vždy najet do singlu jako první tak, aby mě nemohl nikdo předjet a hlavně si ten závod užít, to si všichni pamatujte. První čtyři kola jsem jel s Chybičem. Bohužel to ale nebylo kecací tempo a tak mi brzo cuknul a odjel... Poté mě sjel borec z Rajec týmu a mě v 5. kole docházelo. Jelikož mě čekala ještě 2 kola do konce, tak co? Ládovat se gelem? To už se mi nechtělo, tak jsem ho nechal jet a netrápil se za ním. Samozřejmě jsem si hlídal vítězství v mé kategorii. Po celou dobu závodu mi nohy jely tak na 80%, tak si v duchu říkám: točte se sakra! A docela si daly říct. Spokojenost byla, ale ne tak velká. Příští víkend mám plný závodění a nejlepší trénink je závod! Tak musím doufat že forma poleze nahoru a dělat pro to maximum. Tak zatím ahoj a hezký víkend! Plamínek A jede se! To jsou ty bomby! Čím pomaleji do zatáčky vjedu tím rychleji z ní vyjedu. Často jedu s Chybičem...už jen udržet to tempo celý závod a útočit. Užívám si to a je to paráda, hodit si whipa ve vzduchu jak Nino. Tyhle kopce jedině ze sedla! Nemůžu se tam jinak doplazit na vrchol. Jedu a diváci fandí, tak to má vypadat. Prudká zatáčka kde je dost štěrku, nebát se a jet, ale opatrně. Koukat na záda a držet tempo nastavený stejně jako soupeři. Můžu stát jak vysoko chci ale stejně budu nejmenší.