Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Cestu znám a nezměním směr…….

Vytvořeno23.10.2017
Jak rád bych si broukal výše zmíněný slogan, jenže si to nezasloužím. Místo toho si brblám Svěrákovo a Uhlířovo: „bloudím lesem v hloubi i po kraji. Bůhví kde jsem, boty mi mokrají. Zavátých stromů se ptám, proč je les v zimě tak sám, já bloudím lesem v hloubi i po kraji.“ Úvodní slova by mohla krátce vystihnout moje rozpoložení z posledního závodu. Jak jsem avizoval, vyrazil jsem do Ústí nad Labem na pěkný rodinný závod Malá Dubická., který psal svůj pátý ročník. Před pár lety to byl opravdu komorní závod se zhruba 50 startujícími, nyní ale pěkně „vyrostl“ a já tak mohl sotva přehlédnout to dvouset hlavé stádo sportu chtivých soupeřů. O tom, že jejich úroveň šla rapidně nahoru netřeba pochybovat. Při zahřívání svalů jsem pokukoval po konkurentech a nestačil jsem valit bulvy. Napočítal jsem nejmíň šest borců o kterých vím své. Moje naděje na bednu se tak rozplývaly jak pára nad hrncem. Nejsem, ale zvyklý házet flintu do žita, natrénováno mám a věřil jsem tak ve svojí formu a dobrý nohy. Ostatně v závodě se může stát cokoliv. Na start jsem se samozřejmě protlačil do první lajny. Když nic jiného, aspoň budu na fotce ne? :-) Padl výstřel a šli jsme na to. Okamžitě jsem se zařadil na chvost vedoucí šestičlené skupiny s tím, že se pokusím pošetřit síly a budu čekat co se bude dít. Tempo bylo dle očekávání vysoké, ale dalo se akceptovat. Musel jsem každopádně vytáhnout prst z nosu a trochu víc se snažit (teda fakt hodně). Po dvou kilometrech jsem cítil v nohách takovou vlnu kyseliny mléčné, že jsem na tutáč věděl, jak moc budu za chvíli trpět. Držel jsem se zuby nehty co to šlo, přesto jsem si trochu nedobrovolně musel na čtvrtém kiláku ještě z jedním běžcem vystoupit. Bojoval jsem tedy jen o pátou příčku. Nic moc, ale lepší než být šestý. Nabil jsem tedy všechen svůj arzenál a kopl do vrtule. Udělal jsem si menší náskok a pelášil k cíli. Asi kilák před koncem to ale přišlo. Proti mně se spřáhly snad všechny temné síly a snaha udržet si náskok s nadějí, že někoho doběhnu vzala za své. Na jedné(podle mě špatně značené) křižovatce jsem zakufroval a místo vpravo jsem to pustil vlevo. A to byla cesta do pekel. K mojí smůle byla totiž i tahle mizerná cesta lemovaná fáborky, které značily trať. Než mi došlo jak moc jsme v loji a vrátil se na trať uběhly dvě a půl minuty. - to bylo moc. Propadl jsem se na celkové čtrnácté místo a co je horší doběhl jsem za dvojicí holek... Zkrátka a dobře jsem to podělal jak nejvíc jsem mohl. Pro Vás ostatní z toho ostatně také plyne poučení „doleva, je to prostě špatně“ Myslete na to tento víkend a ani potom na to nezapomeňte. Já osobně mám jasno. A super, je, že další závod je sprint do vrchu na 800 metrů a tam bych neměl bloudit po lese. Burák Cestu znám a nezměním směr .... Cestu znám a nezměním směr .... a nebo v té mlze změním :)??? a nebo v té mlze změním :)???

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies