KV - Unhošť - křest ohněm

1. Statistika: 27 měsíců bez kola...8 týdnů tréninku...34 narozeniny...(a skvělá oslava s číslem na zádech) 2. Křest ohněm. Po návratu z "přípravného kempu" na Mallorce jsem si naordinoval několik dnů bez kola. Musel jsem se "aklimatizovat" - přepnout (nejvíc hlavu) do jiného režimu, zařídit spousty věcí a absolvovat několik pracovních schůzek. Ve středu mi volá Kuba, že v neděli se jede pěkný silniční závod na 124km - Karlovy Vary - Unhošť. Říkám mu: "... neblázni, vždyť jezdím na kole teprve 8 týdnů, zatím žádné intenzity, co tam budu dělat ...?" Nějak víc jsme to nerozebírali, bral jsem to zpočátku spíš jen jako hec a řešili jsme další provozní věci. No ale to bych nebyl já. V hlavě to začalo šrotovat - jsem pro každou špatnost - a tak jsem celý večer mudroval, co by kdyby ... :), až jsem si řekl, že vlastně proč ne?! V nejhorším případě se pobleju, zrakvím ... :-) Ve čtvrtek jsem byl v Mladé Boleslavi u své fyzioterapeutky Zuzky a trenéra Vojty Č. a oběma se můj bláznivý nápad líbil, takže vše domluveno a v neděli jedu na první závody;-). Abych nezapomněl, ještě jsem se stavil v Reichenbergu v Concept Store Kolokrám, kde jsme s Jardou překontrolovali nastavení posedu a udělali malinké doladění (ale o tom v dalším reportu). V sobotu, den před závodem, jsem měl už v poledne nachystané všechno oblečení a po lehkém tréninku jsem si umyl kolo a nohy :). Na závodech přeci bude šéf (Kuba Svoboda), tak abych hned při prvním startu v Kolokrámnickém ohozu nebyl pokárán :-))) V neděli jsem nemohl dospat. Ke snídani čtyři vejce do skla, auto naložené už od soboty, tak tedy vzhůru, směr Karlovy Vary! Jedeme na to. Vedle mě Klárka mezi zíváním nadávala jak špaček, že ani v neděli nemůže být klid a u mě se střídala nervozita a radost z prvního závodu po dlouhé pauze. Jak to může dopadnout??? 10:00 start...po 1km hned první nástup a už to valíme. Tepy stoupají a já vůbec netuším co můžu od svého těla očekávat? S přibývajícími kilometry a po pár nástupech trochu nervózně čekám kdy začne protestovat, ale nic...super, jede se dál... Zhruba v půlce odjedou 4 závodníci a my, jakožto CK Kolokrám ve složení Jakub Svoboda, Jirka Říha a moje maličkost. Máme tedy zastoupení a vysíláme s nimi - Jirku! Prohodím s Kubou pár slov a stahujeme se ze špice, přeci nepůjdeme po svém koni. Bohužel, asi po 10 km, v táhlém stoupání vidíme našeho "koníka", jak couvá z vedoucí skupinky... :( . Hodnotíme stručně s Kubáncem situaci: "...no do prdele!". Jirku chytly křeče a musel si zkrátka vystoupit... tak to někdy chodí. Musí tedy nastoupit "zálohy". V dalším kopci za to s Kubou vezmeme, se zkřivenou hubou protočíme a rozerveme hlavní pole... a na kopci je nás asi 8 a po chvilce se dotahujeme na vedoucí skupinku. K mému překvapení se stále cítím skvěle a v nohách mám sílu, ale i tak nebo právě proto, je čas malinko si oklepnout. Celá skupinka jede příjemné konstantní tempo alá kolotoč. Ve vesničce Nové Strašecí je vypsána rychlostní prémie. Kuba na mě křikne "rozjedu ti to"...O.K. - skočím mu do háku a jdeme na to. Rozjížděl mi to ale tak, že jsem vyvalil oči, zalapal po dechu a nevylezl z háku, takže se smíchem "kde jsi?" bere prémii :-). Máme to asi 30 do cíle a nastupuje dvojice odvážných. Necháme ji odjet zhruba na 20 vteřin a kontrolujeme odstup, přeci jen je to ještě do cíle daleko a my nejsme žádný mladý blázni... Tedy v tu chvíli jsme si to alespoň mysleli. Rozkaz zněl jasně: 124km závodu - no a na budíku je teprve stovka. Jenže, a tady přichází ta zápletka, najednou vjíždíme do Unhoště a před námi, ty vole, cedule 500m CÍL!!! Následovalo, už zase(!) :), Kubovo zvolání "rozjedu ti to", které skončilo přesně tak, jako sprint o rychlostní prémii :-))) Ne, rychlost fakt v nohách ještě nemám :-))) Takže Kuba bral bronz, já brambory a Jirka dojel v hlavním poli...ale o to tady vůbec nešlo...mě šlo o radost ze závodu a otestování sama sebe, a to předčilo mé očekávání. A také nás všechny čekala sladká odměna...narozeninový dort :-) díky Klárko. Jestli jste někdo čekal více slov k závěru "dostihu", bohužel stále ani my nevěříme, že už jsme v cíli :-))) Ale závod to byl krásný (poděkování pořadatelům!) a ideální jako první test po 8 týdenním tréninku. Co bude dál, se uvidí ... :) Mějte se fajn! písmák Bínič Trošku nervozity před startem :) ... Vítězná prémie ve Strašecí pro Kolokrám, teď tam bude muset Svoboďák jako čestný občan třkrát do roka strašit :) ... ... a po dlouhé době i bedna a to byl cíl závodu pro nás "utajený" :) ... ....kolokrámská smečka v cíli, vládne pohoda ... ....kucííí, dáte si se mnou dort, když mám ty narozky???