Zimní Tupá 2285 m.n.m.

Po schůzce v restauraci OC Pivovar je definitivně ujednán plán výletu do zimních Tater takto: nejprve dosáhnout Popradského plesa, dále do Sedla pod Ostrvou a hřebenem přes vrchol Tupé sestoupit do Lúčného sedla, ze kterého již přímo na sedmý nejvyšší vrchol Vysokých Tater, Končistou. Po nezbytném prodloužení členství v Českém horolezeckém svazu a zaplacení pojištění, nám nic nebrání zamluvit lehátka do vlaku směr Poprad. Cesta vlakem je jako obvykle příjemná a dobrodružná. Tradičně se dostává prostoru ke konzumaci nejlepšího ionťáku světa. Ráno přesně v čase plánovaného příjezdu, dorážíme na popradské nádraží, kde rychle přestupujeme na „električku“ směr Štrbské pleso. Ve vlaku při nezbytné kontrole vybavení zjišťujeme, že v zapůjčených lavinových vyhledávačích schází baterie, a tak je musíme dokoupit. Poté popojíždíme zpět na zastávku Popradské pleso, kde začínáme samotný výstup. Pohodlnou chůzí po zasněžené silnici, pod místy přelétávajícími a hlasitě kříčícími ořešníky (ano, jsou to ptáci), za hodinu dosahujeme Popradského plesa (1500 m.n.m.). Po krátkém oddychu a občerstvení pokračujeme přes zamrzlé pleso směrem do Sedla pod Ostrvou. Zde začíná poctivá práce. Střídavě se více, či méně boříme sněhem vzhůru. Asi po hodině dosahujeme Sedla pod Ostrvou (1966 m. n. m.). V sedle se loučíme s turistickým chodníkem a pokračujeme vlevo, zpočátku nezasněženým hřebenem, k vrcholu Tupé. Pohodlně nabíráme výškové metry, ale počasí nám začíná dělat starosti, protože pořád nedochází k předpovídanému vyjasnění. Pod vrcholem Tupé se již propadáme místy po pás do sněhu, nicméně kolem 13. hodiny dosahujeme, za minimální viditelnosti, vrcholu. Následně sestupujeme z vrcholu směrem, kde tušíme Lúčne sedlo. Sněhu je na severní stěně podstatně více, než na hřebenu, a tak je postup dosti namáhavý a pomalý. Holeněmi narážím na zaváté balvany v suťovišti. Po cca 30ti minutách pomalého postupu nejistým směrem, za špatné viditelnosti, dospíváme k názoru v cestě dále nepokračovat. Po našich stopách se zklamáni vracíme zpět stejnou trasou až na Popradské pleso. Zde v horské chatě doplňujeme energii zelňačkou a Zlatým bažantem. Poté sestupujeme na Štrbské pleso, kde v restauraci Furkotka, po 9ti hodinách chůze, nad nedobrým slovenským pivem, vyhodnocujeme túru a smiřujeme se s nedosaženým hlavním vrcholem akce. V čekárně na nádraží v Popradě nás čeká malý šok. Zde pod dozorem „občanských hlídek“, které zavedl Marian Kotleba nabízejí místní Romové na prodej kolo. Tihle hoši s největší pravděpodobností doklad k EET (na rozdíl od Kolokrámu) nevydávají :). Následuje cesta vlakem zpět do Prahy. Zde si ráno v pivnici U Jelínků rovnáme značně pošramocené chuťové pohárky a se vzpomínkou na Jaroslava Haška, který zde psal svého Dobrého vojáka Švejka, výlet končí. Nadešel čas pro návrat spokojených mužů k milovaným rodinám a domovům. Snad příště počasí přispěje k úspěšnější akci. Hugo Do Sedla pod Ostrvou ... ... Sedlo pod Ostrvou 1966 m. ... ... já, Hugo z hor ... ... Tupá 2285 m. ... ... Klín cestou z Tupé ... ... no, žádnej Epíc Pepík to není ... .. tak kolik, hmm?!