Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Pereme se, i když to bolí

Vytvořeno31.05.2016
Ahoj všem, v mých posledních příspěvcích to vypadalo, že naháním volný flek v reprezentaci. Samá bedna a úspěchy se jen hrnuly. Po posledním závodu jsem se zase postavil nohama pěkně na zem. Nedá se ani říct, že bych zajel jen „trochu“ hůř. Já totiž zajel strašně. Nic se nedělo tak, jak mělo. Nohy špatný, hlava špatná, kolo na prd,…….a tak dále a dále… Ráno před startem jsem se cítil fajn a všechno probíhalo jako obvykle. Vstal jsem poměrně brzo, spáchal jsem hygienu, naposledy omrkl kolo a připravil jsem sobě a své drahé polovičce parádní snídani. Zkrátka idylka na nedělní dopoledne. Vrásky mi nedělal ani déšť, žádné brblání nad blátem, prostě mi nevadil. Říkal jsem si, že to k MTB patří, tak co? Cesta do Vanďáku? Pohoda. Přihlášení, oblékání, rozjíždění? Pohoda. Tak kde se to podělalo? Bezhlavý start! A to do písmene :-) Bezhlavý start! A to do písmene :-) Závod začínal zaváděcím kolem, kdy start byl cca 300 m do kopce na nejvyšší vrchol okruhu. Pak nekompromisní XC po uzoučkých cestičkách plných kamenů, kořenů a toček pravá/levá. Kdo chtěl být v pohodě, musel po startu letět jak o život, aby se nedostal do zácpy po nájezdu do terénu. Nic pro lemury, jako jsem já. Nicméně jsem do toho dal všechno a nahoře jsem na tom byl docela slušně. Dokonce jsem zajel celkem slušně i první kolo. Držel jsem se za kolem Honzy Novoty jako pijavice, což je na moje poměry slušná kalba. Pak přišla první vlna krizové nálože. Nohy dál nechtěly. V duchu jsem je prosil, nadával jim, ale bylo to prd platný. Prostě vyměkly. ... členitá trať ... ... členitá trať ... Kdyby to bylo jen o nohách, asi bych se z toho dostal. Počkal bych ve volnějším tempu až se srovnám a krizovku překonal. Jenže k tomu přišla další pecka. Přestalo mi fungovat kolo. Prostě odešlo řazení. Šaltr fachal jen nahoru. Směr dolů byl problém. Když jsem chtěl přehodit na menší pastorek o jeden, musel jsem podřadit o pět dolu a pak zpět nahoru. A to je při XC fakt o ničem. Tohle bylo na mě moc. V hlavě mi to cvaklo do modu, že se na to můžu klidně vykašlat a jet domů. Ale to by mi bylo vůči dresu s lebkou stydno, jsem zvyklej se prát do posledního dechu, takže jsem to neudělal. Přeci jen kolo ještě tak nějak jelo, a i když jsem věděl, že nepojedu na žádný pěkný výsledek, nechtěl jsem se vzdát. To se prostě v kolokrámský kůži nedělá. Navíc bych v práci nevydržel, jak by se do mě opřeli. V hlavě jsem si ještě dlouho přehrával, co jsem udělal špatně a na rovinu musím přiznat, že jsem to svedl na všechno možný jen ne na sebe. Já a udělat někde botu? To spíš vesmír se proti mně spřáhl s tratí a soupeři. ... a safra to dnes bolelo! ... a safra to dnes bolelo! Čas bolesti je ale za mnou a v sobotu jedu vyvětrat svojí kolokrámskou kůži do Jablonce na parádní maraton. Jsem rozhodnut si tam spravit chuť a je jedno, jestli to opět zacinká. Hlavní je si to užít na plný pecky a to já dokážu v jakémkoli stavu, ať mi to lítá jako na křídlech Pegase, nebo se plazím jako šnek mezi posledními. To první mám samozřejmě radši, tak mi držte palce, třeba to zase cinkne. Díky za pozornost a podporu. Burák

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies