Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Mallorca 2015 - Den druhý

Vytvořeno08.12.2015
Když nás ředitel Mallorcy ráno vítal u 9-ky se slovy "to se uvaříte chlapci" a myslel tím oblečení, jenž jsme pro dnešní den zvolili, nečekali jsme, že to bude den ve znamení technických a navigačních problémů. Jak se nakonec ukázalo měl jako vždy pravdu. Netušil však, že nástrahám dnešního dne podlehne nakonec i on sám. Ale nepředbíhejme a vraťme se zpět na začátek našeho dnešního kolokrámského cyklovýletu. Jsem zpět, po roce téměř bez kola a nepřipraven se vracím zpět na místo činu, nevím tedy, na co se mohu spolehnout a s čím mám počítat. Výjezd z Palmy směr "téčko" se odehrával ve standardním tempu. Ředitel s Kristiánem na špici a nikdo se zúčastněných nedával ani brvou najevo, že tento laktátový test je nějak fyzicky náročný nebo lépe řečeno nepříjemný. No, jak začít? "Zvostra" ... No, jak začít? "Zvostra" ... Rozhodl jsem se proto s Doktorem A, že na tuto poker face hru přistoupíme a se srdcem v krku jsme se modlili, že dříve než mlhu před naší klinickou smrtí spatříme konečně horizont. Stalo se a však na vrcholu stoupání. Většina bikerů se rozhodla pokračovat směr "Téčko", nedbajíc ředitelova nařízení pokračovat směr zahrádky, Llucmajor a Poreress. To nás rozhodilo natolik, že doktor pokračoval rovně. Během pár pikovteřin si uvědomil, že nemůže hned první den ignorovat vyhlášku velitele ostrova a přijmul tak fakt, že jeho anaerobní práh (175tepů) bude na dalších pár hodin svítit na displaji jako statická hodnota. Výrobce uvedeného měřícího přístroje (z reklamaních důvodů nebudeme uvádět). Případné dotazy tak směřujte na obchod. Doktor však z těchto důvodů musel dát přednost projíždějící koloně automobilů a mezitím byla skupina v čele s ředitelem v nedohlednu. Oslovil jsem tedy mallorského vesničana Erika Z., zda je možné posloužit naší smečce jako superdomestik a dotáhnout nás zpátky do hry. Navíc můj starý dobrý kamarád Jirka Ježek přistoupil na tento plán také, a tak společně ve třech čekáme. Dočkal se i Doktor a kolona aut konečně projela. A pak se to stalo... Doktor náš plán nepochopil, během dlouhého čekání se dokonale zotavil a jeho sebevědomí náležitě vzrostlo. Prohnal se kolem nás jako vítr, najatého superdomestika Erika zcela ignoroval, a tak jsme nakonec místo balíku naháněli doktora. ... profíkům koukáme zase jen na jejich prdele :-), ještě že mají odvětrání (myslím digestoře Bora), řešené systémově a nesmrdí nám pod nos :-) ... ... profíkům koukáme zase jen na jejich prdele :-), ještě že mají odvětrání (myslím digestoře Bora), řešené systémově a nesmrdí nám pod nos :-) ... Vše se tedy v dobré obrátilo a v Llucmajor jsme se vrátili do naší české skupiny. Dále jsme pokračovali směr Porreres. Na výjezdu z města jsme dostihli skupinku několika lokálních závodníků s doprovodným vozidlem, což se během pár dalších kilomerů obrátilo v zásadní okamžik pro naše přežití dnešního dne. Nejprve to vypadalo, že máme problém a nějaký místní domorodec do nás najíždí a něco na nás hrozí. Po pár set metrech jízdy do stoupání, kdy naše tempo kleslo na únosnou mez, a naše vnímání bylo schopné rozeznat obrysy lidské tváře, a také si povšimnout, že nás daná osoba fotografuje, jsme se uklidnili. Když se navíc z vozu ozvalo "Kuba Kolokrám" bylo jasné, že dobří lidé žijí na celém světě :-). Ředitel tento výjev neakceptoval a zvýšil tlak do pedálů nejméně o 50 wattů. Prolétli jsme Porreres a pokračovali v nastoleném tempu do vesnice Villafranca, kde z těchto důvodů došlo ke ztrátě orientace v čase a prostoru. Na špici tou dobou vedl skupinu zkušený on-line trenér se svým svěřencem a přejel odbočku na Petru, za což si vyslechl od ředitele několik nepěkných vět a dostal důtku před nastoupenou jednotkou. Kormidla se tak chopil sám náčelník a jal se tak tuto fatální chybu napravit sám osobně a to jednou a provždy. Stala se však věc, jenž nepamatují ani nejstarší a nejzkušenější harcovníci těchto "laktátových" zájezdů! Ředitel v čele s vesničanem Erikem se svižným tempem po okružní jízdě městem neochvějně vrátil na původní místo trenérovi fatální a neomluvitelné chyby. Nedal to však na sobě nijak znát a s heslem "Mallorca je nejvíc", pokračoval do třetího a bodovaného okruhu jako za našeho mládí, kdy jsme sprintovali na Lopatárně. Lidé u kaváren tak nabili dojmu, že se nejedná o standardní vyjížďku pomalu začínali fandit. Už i méně zkušeným a orientačně zdatným jedincům včetně Doktora došlo, že asi bloudíme :-). Nakonec se vše zdařilo a "Cesta z města" (autorské poplatky panu Vorlovi zaplatíme převodem) nabrala správný směr. Pokračovala dle plánu směr Picafort. ... nikdo ve skupince nepokulhával, všichni poslušně šlapali, i Jára :-) ... ... nikdo ve skupince nepokulhával, všichni poslušně šlapali, i Jára :-) ... Když v prvním vážnějším stoupání dne doktor zaznamenal na svém nejmenovaném sporttesteru číslo začínající číslovkou 2, bylo jasné, že je zle. Snížil tak kadenci na 100 otáček za minutu a chladnokrevně se slovy, které nemůžeme v tuto denní hodinu publikovat definitivně ztratil kontakt s naší stále ještě "regenerující" skupinou. Z černých myšlenek ho během chvíle vysvobodilo zatroubení již zmíněného doprovodného vozidla, které nás naštěstí neopustilo. Navíc jsem sdělil Jéžovi, že nemohu kamaráda nechat na holičkách, protože sdílíme nejen stejný hotelový pokoj, ale hlavně stejný dres a vracím se pro něj, aniž bych tušil, že celá šlamastika dopadne dobře. V dalších kilometrech tak učím doktora jízdu za autem v těsné blízkosti. Bohužel jsem nebyl do této chvíle obeznámen se skutečností, že Doktor v mládí na svém prvním bicyklu prováděl crash test zahraničního vozu značky Žiguly (obsah ruského stroje nebyl zřejmě tak výrazný, jako tvrdost jeho karoserie...). Nakonec se vše podařilo a v závětří automobilu jsme byli těsně před dalším stoupáním zpět ve hře. Ale bohužel ne nadlouho :-). Doktor však z doprovodného vozidla dostal možnost okusit jak se dají tyto problémy elegantně vyřešit a přijal z vozidla přijal od Antonia a přes tento bidon následně čerpal kinetickou energii jedoucího vozu. Čivava (psík neurčitého jména) sedící na místě ředitele vozu, neměla žádné námitky a akceptovala narušitele zřejmě z důvodu kinologické minulosti našeho týmového parťáka. Na vrcholu stoupání Doktor zjišťuje, že tento způsob cyklistiky má i negativní následky a s úsměvem na nás volá "mám jednu ruku dlouhou" (poplatky za použití jména opět uhradíme převodem). Následný přesun do Picafortu je rutinou a probíhá bez potíží. Jako odměnou ze samotného nebe přichází nabídka samotného ředitele na krátké občerstvení u dobré kávy. S radostí to akceptujeme. Na 86,5 kilometru, což nikdo z žijících pamětníků nezažil a nikdy se to už zřejmě nejspíš nebude opakovat. Vánoční sentiment tak dorazil i na slunnou Mallorcu :-). ... zasloužená pauza, dobrý kafe a rychlý cukry! ... ... zasloužená pauza, dobrý kafe a rychlý cukry! ... Je to divné, Doktor si nedává ani jedno pivo a zřejmě si tak chvíli pohrával z myšlenkou že přesedne za volant doprovodného vozidla. Máme také chvíli prostor se nechat zvěčnit s mallorskou ekipou, a dále našimi slavnými olympioniky a mnohonásobnými medailisty z různých evropských a světových šampionátů. Nelítostný rozkaz ředitele a pokyn k odjezdu vytrhuje Doktora z myšlenek a poslušně nasedá na své kolo. Dalších 40 kilometrů probíhá v klidném tempu, kdy naše formace pokračuje kompletně a nekompromisně vpřed. V tu chvíli se na obzoru objevily dresy několika známých profesionálních týmů. Hlásám tak na ředitele pokřikem "ošpurtujeme je?" Na což skupina jednohlasně odpovídá za burácivého zvuku podřazujích šaltrů "kdo jiný než my a kdy jindy než teď". Česká skupina tak i nadále po několik dekád zůstává držitelem nejvyšší průměrné rychlosti za měsíc prosinec! Nebyli by to dobří profesionálové, kdyby se neuměli ihned přilepit na naše zadní galusky a využít síly naší skupiny ve svůj prospěch. ... cesta do města, cesta domů. Už s úsměvem :-) ... cesta do města, cesta domů. Už s úsměvem :-) Bohužel se jejich dvojciferná tepová hodnota zvýšila maximálně o 10 tepů a nám začíná být brzo jasné , že jedině zázrak nás z této šlamastiky může zachránit . Po nájezdu na nezpevněnou komunikaci hlásím muž přes palubu a s nepochopitelnou radostí pozoruji prázdné přední kolo, což se mě za 25 let ještě nestalo. V klidu do sebe rvu dávku enervitího gelu a přemýšlím jak z této situace ven. Za chvíli je tady další zázrak, malá čivava se na mě vesele směje ze sedadla ředitele vozu a dobrý muž mě podává rezervní přední kolo. Děkuji mu a raději do sebe cpu ještě jeden gel, poněvadž další zázrak už dnešní den asi jen tak nepřijde. Nasedám a jedeme bez dalších technických potíží až na rozcestí, kde jede jedna část naší skupiny rovnou cestou domů ,ale my se rozhodujeme ještě pro pro malý fakultativní výlet přes vesnici Llycmajor . Zde v mladém zavodníkovi stáje BMC poznáváme syna Erika Z. a Jirka Ježek mu od srce a úsměvem blahopřeje k dnešním narozeninám, za což se nám mladí profesionálové odmění snížením nastaveného tempa a společně pokračujeme v regeneračním pásmu až k hranici města. Skupina se postupně rozděluje a všichni se spokojeně navrací k hotelu. Doktor sice odmítá, ale poslušně mě následuje až k restauraci na pláži a akceptuje i skutečnost, že jedno točené pivo je zasloužené a nejde o prohřešek proti disciplíně a stravovacím návykům. ... děkujeme doprovodnému vozidlu, řidiči Antoniovi uprostřed s "čivavou". Písmáci Doktor a Kubánec! ... děkujeme doprovodnému vozidlu, řidiči Antoniovi uprostřed s "čivavou". Písmáci Doktor a Kubánec! Ihned, ale vyndavá z podsedlové brašny dávku Enervit R1 a rozdělává jeden bidon. Asi si vody jenž nám věnoval olympijský vítěz při naší společné občerstvovací zastávce váží natolik, že ji odmítá vylít do kanálu. Chápu to a s radostí si také dám jednu dávku ..... Počítáme do deseti, aby byla pauza mezi regenerací, a pak pouštíme se do oroseného piva. Chutná skvěle, ale zima nás vrací do reality. Nasedáme na naše závodní oře. U hotelu na nás čeká kolega z doprovodného vozu, vzájemně si měníme kola a upřímně mu děkujeme. On nám na oplátku věnuje svoje telefonní číslo a v případě dalších problémů mu máme bez uzardění zavolat. Za jízdy nás zezadu sledoval a je mu jasné ,že to nebudeme mít nijak lehké do dalších dní. Snad nás štěstí neopustí a vše bude probíhat v klidu . Doktor si začal zařizovat pojištění a já si s tou myšlenkou začínám také pomalu pohrávat . Štěstěna je věc vrtkavá :-) ............

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies