Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Trochu přidrhávající „drezína“

Vytvořeno26.10.2015
Většina z nás, sportovních fanatiků, zná ten pocit, přiblížit se k něčemu (nejčastěji výsledku/času) na dosah ruky, skoro si šáhnout, ale bohužel chybí pár centimetrů a nic! Tento pocit jsem zažil letos v květnu na Pražském maratonu, dostat se pod dvě a půl hodiny bylo fakt kousek, a přesvědčení, že by to mělo jít, živil fakt, že jsem tři týdny před maratonem lehnul s teplotou a tuberáckým kašlem. Splnění cíle jsem tehdy v létě odložil na neurčito, stejně jako kolo, které z nedostatku času dostalo úplné vale. Pokud si totiž dokáži vyšetřit hodinu na sport a mám se rozhodnout mezi běháním a kolem, volba je jasná, běhání mi dá za tu chvíli víc. No, jak bych to popsal - STRAVA ... No, jak bych to popsal - STRAVA ... Po Krušnotonu, mém druhém letošním závodě (ano druhém!!), bylo v podstatě po cyklistické sezoně. Půlka srpna, co dál??? Ke konci srpna jsem projel kalendář a zaujal mě maraton v Drážďanech. Je to kousek od baráku se zajímavou tratí městem a posledních x-ročníků měli i v tomto byť podzimním čase dobré počasí. Nastoupil tedy dril a životospráva! Dokonce ani na Gardu na dovolenou jsem si nebral kolo. Jednak mně bolelo rameno a jízda na kole nebyla nic moc, a taky utrhni se na čtyřhodinový švih na rodinné dovolené, že :-)? Po měsíci intenzivního tréninku časy i pocit naznačovaly formu, zbývaly dvě těžší fáze, a pak už jen volno a ladit… Ale jak už to tak chodí, chytil jsem (zase) bacila. Akutní angína, antibiotika… Týden před závodem jsem tedy dojedl poslední tabletu hořkosti. Pocity jako, kdyby mě někdo vysál. Nastalo dilema: jet či nejet. Ale když už jsem měl zaplacené startovné, tak to alespoň zkusím a uvidí se. V neděli, v den závodu, je kolem 8 °C, zataženo, po dešti, aspoň že nefouká. Žádná idylka, Vám povím. Vybíhám bez nějakého konkrétního plánu, prostě poběžím podle pocitu a uvidí se. Držím tempo po 3:35/km a jde to celkem bez problémů. I když je startovní pole poměrně veliké (1000 maraton, 3000 půlmaraton), již od patnáctého kilometru běžím sám, a to taky nepřidá. ... běžím si pro devátý flek, a to ve zlatým dresu, Kolokrám ... ... běžím si pro devátý flek, a to ve zlatým dresu, Kolokrám ... Na půlce se stále cítím OK, pořád se mi běží zlehka. Ale po 26. km, stejně jako v Praze, začínám cítit, že už jsem něco běžel. Na 30. km mě předbíhá první žena a to je náznak, že už to není úplně ono. Snažím se to zachránit colou, gelem s kofeinem, ale rychleji než 3:55 na kilák už to nejde. Zrychlení, pokud bych se k tomu odhodlal, by stejně znamenalo smrt. Do 37. km to ještě relativně jde, ale najednou vyloženě stojím, tlačím do sebe ještě jeden gel od Enervitu a v duchu se modlím, aby těch posledních pět kilometrů uteklo, co nejrychleji. Na čtyřicátým tělo bije na poplach, a to není určitě krize středního věku :-), chtěl bych zastavit, ale to už bych se nerozeběhnul. Do cíle dobíhám s grimasami, bolestmi a časem 2:39:14 h., co taky čekat. Útěchou může možná být sice 9. místo, ale ten čas. Sotva se dobelhám do auta, povinně exuji R2-ku, a za odměnu celé balení chipsů, na které jsem se těšil celý měsíc :-). ... sám nad sebou jsem vyhrál Emotikona smile CHIPSY, ke mně! Rychlonožka ... sám nad sebou jsem vyhrál Emotikona smile CHIPSY, ke mně! Rychlonožka Ale jo, stálo to za to se vytrápit, člověk potřebuje výzvy, aby nezlenivěl. Kdybych ty chipsy měl denně, nebyla by to odměna, že? Takže zase někdy na závodech. Rychlonožka

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies