Tour de ... Ralsko

Na startovním roštu se sešly všechny známé tváře z okolí, a také spousty nových. Nemohl jsem proto přesně odhadnut, jak se pojede a koho si mám hlídat. Hned od prvních metrů jsem se pro jistotu usadil hodně vpředu a čekal na rozdělování do skupin. Mým cílem bylo se, co nejdéle udržet v té první. Sice jsem se u toho trochu zapotil, ale zuby nehty jsem zachytil i první pokusy o trhání. Takhle jsem se vezl na gumě asi dvacet minut, než jsem na to hodil „bobana“ a nechal rychlonožky frnknout. Nezůstal jsem naštěstí sám, a tak jsem zase o tolik nezpomalil. O to víc mě žralo, že ještě další půl hodinu jela čelní partička tak sto metrů před námi a evidentně nás tím schválně provokovala. Nakonec za to stejně vzali a zmizeli nám z očí a mně se tím ulevilo. Nemuseli jsme si dávat v naději, že nás ještě vezmou do party. Vepředu mi sice jeden soupeř ujížděl, ale v mojí grupě byl ještě jeden vetoš první úrovně a na toho jsem si věřil. O to víc jsem byl nervózní, když jsem viděl, že veškeré mé úsilí ho nikterak nevyvádí z míry a nemá nejmenší problém se s námi držet. Vůbec se mi to nelíbilo, takže jsem si naplánoval, že na poslední kilometry rozjedu nejvyšší tempo, co jsem schopen a pokusím se urvat. ... lebky letěly, i když to bolelo! Ten plán by vyšel báječně, kdybych ho fakt býval urval. V cíli byl sice za mnou, ale do špurtu nešel, jen aby dal najevo, že uznává mou snahu o tvoření závodu a ne jen čekání na poslední metry. A já byl zase rád, že jsem si dojel pro druhé místo v kategorii a že jsem si mohl krásně zazávodit. Nakonec jsem parádně potrénoval a nezbývá než čekat jestli to bude stačit na Jizerské hory a ABB CUP. Loučím se, a kdo můžete, přijeďte v sobotu do Jablonce, nebudete litovat. Burák