Severský kvapík

  Jen jsem si na Mallorce zabalil svých pět švestek, tak mě čekal let na sever do Hoogerheide, kde se o víkendu konal poslední díl a současně finále Světového poháru.

Ještě v pátek jsem si na ostrově střihnul rychlej trénink za motorkou, proto jsme se s trenérem dohodli, že v sobotu už na trať nepůjdu a dám si místo toho večer jen lehké vyjetí na válcích aby se nohy po cestě letadlem trochu oklepaly. V neděli ráno jsem se díky tomu vzbudil pěkně odpočatý a připravený závodit. Ani jsem se netrápil faktem, že jsem předchozí den nebyl na trati, protože ji dobře znám už od časů svého působení v kategorii juniorů. Stačilo tak jen vysondovat od ostatních krajánků jaké podmínky panují, kde je trať záludná a podobně. Po těchto výzvědách jsem naladil stroj správným obutím a foukáním, abych se na trati mohl trochu rozjet. Po tréninku, lehce zablácený jsem usedl do auta, něco lehce pojedl, vypil pár doušků Enervitu, převléknul se a hurá zase na svoje oblíbené válce. Zahřátí, vyzkoušet párkrát omezovač výkonu, masáž s trochou hřejivky na kolena, přilba, rukavice... usednout do kokpitu svojí formule, prošlápnout párkrát DMT (že by zkratka pro DynaMiT?) plynový pedál a mezi špalírem diváků se pokusit dojet na lajnu. Ještě před startem jsem trochu prověřil nájezd do terénu, ale zjistil jsem jen to, že to bude hodně hustý, když celá ta vlna tsunami, čítající na 70 závoďáků odbočí z asfaltu a zaboří se rovnou do bahna. Jako bych to viděl, jak se většina z nich zapíchne jako nůž do dortu, kdy následuje pouze jediná možnost, a to vzít nohy a kolo na ramena a utíkat. ... Po startu jsem se usadil někde kolem 20. pozice a pokoušel se atakovat skupinu o 15 flek. Hned před ní byla reálně na dostřel i desítka, skupinku jsem si dokonce dojel, potom zase ztratil... dojel... ztratil a pořád dokola, až mi nakonec trochu došly síly a dokončil jsem na 23. místě. Výsledkově to bylo druhé místo mezi Čechy, kdy mi scházelo nějakých 15 vteřin na Šimona, kterého jsem měl nadohled. V celkovém hodnocení Světového poháru jsem skončil na slušné 21. příčce, což odpovídá mým pravidelným umístěním v tomto poháru a teď už mě čeká to největší finále doma v Táboře Tak koukejte přijít fandit !!! Díky všem, Bory