Až s odstupem času se dostáváme k poslednímu reportu z našeho soustředění na Mallorce. I v den odjezdu z ostrova jsme se vypravili na společný sraz české cyklokomunity na devítku.
Doktor A před startem poslední etapy vypadal odhodlaně a nebo odevzdaně? ...
Také dnes, stejně jako ostatní dny, zde čekal na povel ředitele Mallorcy, pana Křižáka, výkvět domácí elity, jež se bezprostředně po tomto rituálním aktu dal do pohybu jako lavina. A tato startovní vlna smetla našeho medicínského guru, který nestihl zachytit hák, a tak byl jako trosečník nechán napospas některé z germánských skupin.
... a co zbytek české skupiny? Jak vypadal? ...
My ostatní jsme se srovnali do úhledného hada a díky vedení dvojice náčelník-mazlík dokonce vyjeli první dvě terénní vlny beze ztrát. Naše veskrze přátelské tempo tak dokonce zaujalo i některé jedince ze skupin námi pomalu přejížděných, což mělo za následek, že nás i přes odbočení kluků ze Symbia (ti jeli trénovat do hor) ke břehu moře v Cala Pi přijelo na dvacet.
…přidávali se k nám kluci i holky …
Zhruba v těch místech padl i návrh zastavení v Santanyi na poslední kávu, jako důstojné rozloučení s celým tréninkovým kempem a dopovídání všech zajímavých debat ještě před tím, než se vrátíme k domácímu krbu. Tato myšlenka však vzala za své při vjezdu do zmiňované vísky, kde se řediteli Mallorcy zdálo, že je najeto málo kilometrů a i ty, kteří chtěli s naším týmem zastavit, zahnal zpět do dvojřadu slovy "hybejte zpět na trávník, vy šmejdi"! :)
… v Sa Rápita to bylo opravdu fajn tempo …
Připadali jsme si jako poslední tři mohykáni, ale co naplat, když jsme chtěli podle plánu dokončit soustředění v klidu, bez rizika jistých křečí ve stísněných prostorách letadla. I přes fakt, že jsme nakonec nenašli azyl v Santanyi, poté co nás v jediné otevřené Cafeterii nepřijali přívětivě (prostě jsme na sobě neměli kvádra a cvakání treter rušilo personál při poslouchání zvuku cikád), jsme zamířili zpět po svých nedávných stopách.
…někdo tu nechal lun?? ...
O dvě vesnice dále jsme již měli o dost větší štěstí, nejen že byla kavárna otevřena a obsluha příznivě naladěna, ale dokonce jsme mohli dík správné orientaci vystavit těla hřejícím paprskům poledního slunce.
... a na dalším kruháči zase pružinu z rychloupínáku ...
Den zastávek pokračoval i na další cestě. Jako předposlední nám posloužila osvědčená hospůdka na křižovatce kousek od "Téčka", zhruba půl hodiny od Arenalu. Jaké to bylo překvapení, když jen o pár minut později dorazil i „doktor A“ se stejnou žízní, s jakou jsme se i my sesunuli ze sedel před chvilkou.
… Bééča má obdivovatelky prostě všude na ostrově …
Trochu slunečních paprsků uvězněných ve sklenicích dodalo krvi rychlejší oběh a vzhůru k posledním kilometrům. Cílová meta byla, jak jinak, u Toniho. Zde proběhlo závěrečné hodnocení výletu, byly odevzdány poslední kovové mince výměnou za delikatesy jeho baru a překontrolováno splnění všech tréninkových předsevzetí.
… zasloužené odměny jsme se nakonec dočkali …
A nutno podotknout, že vše dopadlo, jak má. Užili jsme si plný věrtel legrace, najeli na patnáct stovek kilometrů a všichni si vybudovali solidní základ pro nadcházející sezónu.
A tak to má být. Mallorca je prostě nejvíc! Tak zase za rok. Loučíme se touto reportáží psanou na obrátce :).
Díky za přízeň.
KoTyMa (pro neznalé Kolokrám tým manažer)
… M je „hřích“? ...
… slunce za chvíli zapadne …
… Mazlikovi tady teda narostla ramena Emotikona smile :) …
... tajemná konzervová kúra doktora A. Copak to má za vitamín?