Den premiér
Jako ve francouzském Cannes, kde se filmový svět seznamuje s nejzajímavějšími premiérami, byl dnešek naším ostrovním festivalem prvovýstupů na kopce, známé doposud jen místním znalcům. Jak jsme v minulém příspěvku slibovali, v původním programu dne byla panoramka. Vyrazili jsme tedy směrem k Palmě a Calvii.
až po zdolání nejprudšího stoupání na ostrově se podařilo udělat první fotku
Ještě v centru města se však jako mávnutím kouzelného proutku celý plán zcela změnil. Stačil k tomu jediný kruhový objezd, kde „náčelníka“ napadlo nám ukázat kopec, kde se vloni popasoval s Rigobertem Uránem. I proto se nám namísto pozvolného stoupání ke Calvii postavila do cesty stojka okolo vojenských kasáren. Zde se projevily první malé rozdíly ve výkonnosti skupiny a není divu, že na rozdvojce silnic se pak čekalo jen na vyvolené.
...ale stálo to za to...
Opravdová selekce však teprve měla přijít. Sjezd a následná rovina na Establimentes mohla ukolébat jen neznalé, najednou přišla ostrá odbočka přes most a bylo rozhodnuto. Zhruba po kilometru zmizely řetězy všech účastníků z velkých placek, aby se za následující zatáčkou přestěhovaly na nejlehčí pastorky, které byly k dispozici. Ani tento nesportovní sklon kopce však nedokázal „náčelníka“ utišit, a ten všem zkrouceným obličejům okolo vyprávěl, kde se Urán naštval a hodil kolo do pangejtu, nebo co říkali další profíci, když se se stoupáním seznámili.
...hájem olivovníků...
Bohužel se nám potvrdil i slib, a to že ve chvíli, kdy se nám bude zdát, že vidíme vrchol stoupání, bude to teprve jeho půlka. Decimovaná skupina se nakonec na vrcholku setkala beze ztrát a pokračovalo se na Valldemossu. U rozdělovníku tras se pak naše letka lebek osamostatnila a nechala zbytek české grupy na pospas „řediteli Mallorcy“.
...jsme s "náčelníkem:" pokračovali již osamoceni...
My jsme se totiž rozhodli prověřit další z výzev, kterou „náčelníkovi“ poradil místní vesničan Zdenek Štybar, cestu do Port Valldemossa. Téměř šestikilometrové klesání, při kterém jsme ztratili několik stovek výškových metrů, nás dovedlo do bohem zapomenuté vísky, na samé úrovni moře. Kromě toho, že zde byly zavřeny restaurace, to byla slepá silnice, což znamenalo, že ono stoupání, co jsme si právě užili cestou dolů, budeme muset opět vysupět nahoru
...pohled na Port Valldemossa shora...
Co nás nezabije, to nás posílí, říkali jsme si, a tak si na chvíli užíváme naprostého klidu, rušeného jen rybářem na břehu a šustěním obalů konzumovaných traťovek. Cesta zpět k Valdemose byla nakonec snazší, než jsme si mysleli, jasný to důkaz vhodně zvoleného tempa, nebo spíše vidiny zasloužené dávky kofeinu, čekajícího na nás v cafeterii.
...z úrovně moře...
Tam bylo současně rozhodnuto, že pro dnešek to stačilo a jede se na pláž. I když jsme natočili pouhou stovku kilometrů, jejich kvalita byla velmi slušná. Dokonce jsme museli konstatovat i změnu v chování profíků z Lotta, kteří nás včera přehlíželi. Cestou k Palmě poctivě zdravili, asi čtou naše reporty, nebo dostali od Greipela vyčiněno.
...důkaz, že jsme tam byli...
Konec konců právě s tímto sputerem se dnes svezla druhá polovina naší výpravy ve složení Mazlík a „doktor A“. Ti s ním a skupinou několika dalších odkroutili téměř hodinu a moc si chválili tempo i disciplinovanost.
Zítra je připraveno hned několik plánů a záleží jen na přízni počasí, kterému nakonec dáme přednost. Mallorca totiž slibuje deštivo….
KoTyMa
...jako že támhle se zase vysápeme?
...dříve než se setmí...
...my u stolu, věrní společníci u sudu...
bílý sáček se skrytou energií...
...povolená podpora našeho tělního aparátu...
...výstižné pro průběh dnešního dne...
...povolená podpora obyvatel Valldemossy...
Sledujte nás na sociálních síťích
