Mallorca - Poslední blok v poklidu

Nadpisem jsem výjimečně nemyslel, že bych plánoval poflakování po ostrově, ale že to byl poslední tréninkový cyklus před návratem do závodního kolotoče. Po plánovaném volnu, jež se samozřejmě neobešlo bez vyklepání stehen při cyklistice, nás čekal po delší době společný trénink s Martinem. Máme sice stejného trenéra, pana Červínka, přesto se naše plány dost liší a společný čas jsme trávili víceméně jen u snídaně nebo večeře… Nad Andratxem zataženo... Díky vzácné shodě plánu jsme se tak vydali…no jasně do hor. Tentokrát ale úplně jiným směrem, přímořskou cyklostezkou do Palmy, a pak směrem do regionu Svena Nyse na Andratx. Tam už končily všechny srandičky, nastal čas budování formy a prim zde hrály jen watty, tepy a vlastní limity bolesti. Prostě si každý odpracovával v kopcích své povinnosti. .... nám ale přálo slunko ... Před tréninkem jsme se trochu obávali nevlídného počasí, které panovalo v horách na startu naší vyjížďky. Při výhledu z okna to vypadalo spíš na déšť, ale nějak zázračně jsme to podjeli, objeli a ujeli tomu. Při nájezdu do dnešní tréninkové zóny jsme se tak mohli kochat sluníčkem a užívat si teplo, což nás pozitivně naladilo do dalších kilometrů. Náladu nám nezkazila ani pustá a ohořelá krajina a užívali jsme si nádherný výhled na nekončící okraj moře a oblohy. ... Randa, ještě 2x! ... Tak jsme si to ujížděli krajinou, že jsme si ani neuvědomovali čas. Až pocit hladu, který na nás přišel a napověděl, že bychom měli dát pauzu. Zastavili ve vesničce Banyalbufar na espresso, jablečný dortík a „crema catalana“. Hned jak se všechny dobroty uvelebily v břiše, už jsme zase byli v sedlech a valili to dále do Valldemossy. Tam nám lehce zatrnulo při pohledu na černou stěnu před námi, která se valila od Solleru přímo proti nám. Dali jsme pro jistotu „velkou“, vzadu to poshazovali na malé pastorky a mastili jsme co nejrychleji domů. ... DMTéčka v pohotovosti ... Přestože nás zasáhlo pár kapek kdesi u letiště, po těžkém tréninku a teplu to bylo krásné osvěžení. Navíc než jsme dojeli k nám do Cala Blavy, byla zase opalovačka, což celkem logicky učinilo regeneraci na další den o poznání příjemnější.  ... poslední den na jedničku ... Na druhý den jsme opět s Martinem vyjeli spolu, naše cesty se ale po chvíli rozdělily. Trénink jsme začali v "rovinách" směr Porreres, Montuiri, Algaida. Já se pak vydal vstříc Randě, která byla posledním vyvrcholením dne, teda i týdne a vlastně celého soustředění tady. Vyšvihnul jsem si jí hned třikrát, nechal na asfaltu pár litrů potu, několik tisícovek srdečních úderů (raději nechtějte vědět kolik kolik ta krabička ukazovala :D) a valil „zahrádky“ domů. .. pár pokusů o selfie ... Po návratu jsem s úlevou povolil své tretry Lynx a nechal je po náročném dni vyvětrat, nasypal poslední dávku R2ky a v křesílku na terásce jsem si vychutnával podvečer. I když podobné rituály absolvuji častěji, dnešek byl posledním „mallorcovým“, a tak tady zapřemýšlel, jaké to tu bylo prima. Nejen počasím a atmosférou, ale hlavně kvalitou tréninku. ... a konečně i naše masiny mají padla. V den odletu už nás s Martinem žádný trénink nečekal, a to z důvodu že o víkendu jedeme další český pohár v Hlinsku, je tedy třeba taky trochu odpočinout. Odpočinek znamená v naší cyklokrosové hantýrce vyjetí ve volném tempu po stezce do Palmy, kouknout jaký tam parkujou velký lodě, samozřejmě pár „espresso“ zastávek, a pak hurá balit. Za toto soustředění patří velké díky hlavně Kolokrámu, který mi je pomohl uskutečnit a samozřejmě materiálu, botkám samochodkám, co se mnou všechny ty kiláky věrně odšlapaly a samozřejmě Enervitu za dodanou energii i v případech, kdy už jsem byl se silou v koncích. Tak a je to za námi. První část sezóny, kde to bylo hodně o tréninkovém čase, je za mnou. Teď nastává období, kdy se bude hlavně závodit a závodit a závodit… A já doufám že i vítězit, takže se uvidíme se v Hlinsku! Adios Bory