Dneškem jsme se přehoupli do druhé poloviny závodu. Po dnešní čtvrté etapě máme v nohách dalších 84km, na kterých jsme museli vyšplhat i převýšení 2150m. Toliko statistika dne a teď k tomu, co se odehrávalo.
Hned kousek za startovní lajnou se najelo do úzkého singletracku, kde se log
icky vlivem rozdílné výkonnosti a techniky celé pole nadělilo. Při výjezdu jsme zůstali v osmi lidech, kde byli kromě našeho týmu i Pinto/Leissling, Ferreira/Ilias a Horák/Káňa. Pro mne zásadní změna, že se mi konečně začalo šlapat lépe a mohl jsem chvílemi dokonce koukat po zdejší nádherné krajině.
To však pouze do chvíle, než si našeho zevlování a flákání tempa všiml Ferreira. Se šklebem tasmánského čerta se do toho opřel ve stoupání, díky čemuž se naše skupinka stala minulostí. Kdo by si ale myslel, že si na vrcholku odfrkneme, byl na omylu. Za nejvyšším bodem stoupání na nás čekal dlouhý singl „Kamikaze“. Boj o pozice v něm byl přesně ve stylu tohoto označení. Největší následky to mělo na dvojici Pinto/Leisslingem. Druhý zmiňovaný nejdřív chytil defekt, následně si při nějakém nešťastném dopadu na zem zřejmě vyvrkl kotník. Vedoucí dvojice tím pádem ze závodu odstoupila.
Pod závěrečný kopec jsme dojeli s Ferreirou a Iliasem a svedli v něm neskutečný souboj o prvenství. Bohužel nám trochu v závěru cukli a my brali velice slušnou druhou pozici. Jako třetí dojeli Horák/Káňa. Myslím, že si dneska kluci slušně mákli. Nebyla to jednoduchá etapa, ale to tady na Brasil Ride není žádná.
Tak zase zítra a doufám, že opět s dobrými zprávami
Ňumi
Fotografie ze 4té etapy ve videoprezentaci
zde.