Moravský víkend na plný plyn

Tento víkend se konal již třetí díl Toi Toi Cupu, a to pro změnu opět na Moravě, přesněji v Uničově. Aby nebyla tak dlouhá cesta vážena jen kvůli jednomu závodu, hned druhý den byl v Náměšti na Hané, vypsán Český pohár pro dorostence, kde měla Elita vložený závod. Celkem logicky tam většina jezdců ze sobotního poháru zůstala, o konkurenci tak nebyla nouze. Zahřátí motorů... Vyrazili jsme opět podle osvědčeného receptu o den dříve, tedy v pátek. Ubytování bylo zajištěno v Olomouci, kam jsme dorazili po téměř třech hodinách. Po několika hodinách strávených v autě jsem ani na chvíli nezaváhal a i po pozdním příjezdu, kolem deváté večer, jsem skočil na válce trochu protočit nohy, aby nevypadaly jak konve na zalévání záhonků. tak co s tím dneska provedeme :) ?.... Druhý den vše začalo jako obvykle, nebylo třeba nic měnit a zvykat si na jiný rituál až do MS v Táboře . Budíček, válce, sprcha, snídaně, připravit jídlo na celý den, zapakovat cyklocajky a vyrazit na závodiště… No ptám se Tě znovu Kubo? Co jim dneska provedeme?... Ještě před vyjetím na závodní okruh nás s Jakubem Skálou zdržel Pavel Petr, který komentoval cyklokros v Uničově, na pár otázek, protože ho zajímalo jak je to jen možné, že všechno zatím vyhráváme. Při projíždění tratě nám tvrdý podklad a modrá obloha dávala jasně najevo, že to bude opět letecký den. Galdy od Tufíčka jsem tedy trochu přifouknul, aby to řádně valilo a vlezl jsem si na válce zahřát motory. Tentokrát se rozhovory s televizí nekonaly, protože když přišli, tak jsem zrovna jezdil moc velkou kaši a na rozhovor si mě proto raději ani nevybrali . To mi ale moc nevadilo, soustředění před závodem bylo důležitější. Na start jsem tak šel maximálně koncentrovaný. Dá si se mnou ještě někdo Enervit? ... Po startu vypálil nejrychleji Jakub Skála s Tomášem Paprstkou a já jsem si je hlídal v poklidu ze šesté pozice. Po prvním okruhu se vyselektovala skupina, kde jsem byl já, Jakub Skála, Tomáš Paprstka a Vojta Nipl, který se poprvé po nemoci ukázal na poháru a nevedl si vůbec špatně. Od druhé rundy jsme tempo ve skupině diktovali převážně my s Jakubem. Ale co se nestalo, pořadatel na nás připravil průjezd bikrosovou tratí, kde si samozřejmě vedl nejlépe biker Tomáš Paprstka a snažil se nás tam všechny předjet. To se mu i povedlo, až na Jakuba se kterým se střetli a Jakub to bohužel neustál. Tímto jsme zbyli ve vedoucí skupině ve třech a já nechal logicky pracovat Tomáše s Vojtou, aby měl stájový kolega Jakub šanci nás dojet. Malá lekce bikrosu… Bohužel se z toho sbíral moc dlouho a Vojta navíc nasadil tvrdší tempo. Namísto rozšíření skupiny o Jakuba jsme naopak ztratili jezdce z Kolína a mně nezbylo nic jiného, než to zkusit a jet sám. To se mi povedlo až nečekaně lehce a celý další průběh závodu jsem svůj náskok jen zvyšoval. Když jsem ve finiši protnul cílovou pásku s rukama nad hlavou, byla distance dokonce 1:17 min. Kluci já na to kašlu... Po dojetí si mě ihned za páskou ulovili dopingoví komisaři a dali mi podepsat protokol, abych se dostavil po vyhlášení na kontrolu. Asi se jim ten můj náskok nezdál, tak si mě chtěli rovnou otestovat. Ještě před vyhlášením, tradičně a tentokrát i usměvavě, rozhovor pro ČT a po vyhlášení zase pro Pavla Petra. Oni mi snad nikdy nedají pokoj… haha V depu neustále pohotovost... Rychle jsem si ještě stačil namíchat svou porci regenerace R2 od Enervitu a vyrazil jsem směr dopingová kontrola. Rozhodující atak... Následně jsme se v klidu sbalili a vyrazili na ubikaci směr Kozov, tentokrát už bez taťky, který musel odjet na pracovní cestu. Další den jsme proto museli zvládnout pouze s mým mechanikem Danem. Je to tam!... Jelikož mě další den čekal závod, nesměl jsem nic zanedbat, i když to nebyl důležitý podnik Českého poháru, přistupoval jsem k tomu pořád stejně. Po večeři jsem si proto protočil kopítka na válcích a dal pořádný strečink, aby tělo nebolelo a bylo ráno vše ready! Klapka, kamera, akce!... Ranní rituály není třeba dokola opakovat, zmíním tedy pouze to, že jsem nafasoval číslo 13. To se projevilo už před závodem, při rozjíždění na trati jsem ohnul převodník na kamenném schodu, co se přejížděl. To bude zase den, říkal jsem si, ale opak byl pravdou. Závod jsem si „prásknul“ zase sám a tak dojel i do cíle. Kromě závodního dvojbloku s výborným výsledkem to byl pro mě i super trénink před nadcházejícím Světovým pohárem ve Valkenburgu, jenž se koná příští neděli. Hlavně to berte s úsměvem kluci ... Po vydařeném víkendu hurá domů. Chtěl bych poděkovat všem, kteří přispěli k těmto dvěma vítezstvím. Taťkovi, Danovi, pivovaru Svijany, Kolokrámu, Enervitu, botkám od DMT a ještě Honzovi Brychtovi za super fotky! Tak díky a držte mi palce při prvním ostrém testu příští týden v holandském Valkenburgu. Váš stále se zlepšující písmák Bory