Když se sny a skutečnost minou

Sudety byly letos opět vyhlášeny jako mistrovské klání a není tedy divu, že mi v hlavě strašily už dlouho. Poctivě jsem na ně trénoval a nenechával se rozhodit miliónem fotek a zpráv o tom, jak je všichni najíždí dopředu. Již jsem měl tu čest v minulosti zde zápolit o mistrovský dres, bohužel mi tehdy stál v cestě Jan Hruška a já skončil druhý. Chtěl jsem si to letos vše vynahradit! 

Už po páté se rozhodovalo v okolí Teplic nad Metují a Adršpašských skal o nových majitelích mistrovských dresů ...

V pátek před závodem byla trať závodu dokonale proschlá a většina těch, co tu trénovali, se vracela jen se zaprášenými stroji. Přes noc však trochu sprchlo a Sudety se k ránu zahalili do mlhy. Na snídani se snažím do sebe natlačit něco rozumného a vyrážím na start. Sto patnáct poctivých kilometrů před námi. Od startu se vyjíždí svižně, ale rozumně. Každý ví, že Rallye Sudety začínají být náročné, až ve své druhé části. Jediné co nás trochu vzruší, byl defekt Kristina Hynka asi na desátém kilometru a také nástup Františka Raboně. Který nás tak probral ze spánku a díky němu jsme začali pořádně závodit.

... mezi horké kandidáty na tento dres tu byl i Jirka Ňumi Novák, který svou formu časoval právě na tento závod ...

Deštěm podmáčená trať připomínala více bahenní lázně, než trasu maratonu, ale pro všechny byla stejná, takže si nemohl nikdo stěžovat. Polovičku trati si takřka nepamatuji, protože jsem jí neviděl. Bahno v očích mě neustále oslepovalo a já tak jel pár sjezdů jen podle instinktu nalepený někomu na zadní gumě a doufal, že dotyčný vybere dobrou stopu.

... Ňumi hýřil aktivitou, ale ani letos mu to bohužel nestačilo na Pavla Boudného, který se mistrem republiky stal již po třetí ...

Kolem Božanova již zůstáváme jen ve třech Pavel Boudný, Jan Škarnitzl a já. Poslední kdo se nás udržel až skoro sem, byl domácí Michal Kaněra. Ve třech se dostáváme až na stý kilometr. Výkonnostně jsme na tom úplně stejně, a tak si nejsme schopní roznastupovat celý závod. Je to úmorné! Na stém kilometru nastupuji ve sjezdu a jedu jak magor, říkám si, teď nebo nikdy. Odpoutávám se od kluků a chvilkama je ani nevidím. Pod sjezdem najíždím na šotolinu, zvedám se a pokouším se to pořádně rozjet. Bohužel jsem jak v křeči a muselo to vypadat jak parodie na únik. Po chviličce mě dojíždí Pavel jako by se nemlžilo. Škarna ztrácí! Pokračuju chvilinku s Pavlem, ale za nějakou dobu mě potkává stejný osud jako Škarnu. Někdo mě vytáhnul ze zástrčky, asi jsem jí měl hned vedle Škarny. Pavel se mi vzdaluje. I když se mi tomu nechce věřit a pořád to zkouším, nejsem schopný vůbec otočit. 

... z druhého místa byl zklamaný ...

Před cílem se ještě stihnu pořádně vyválet, už jsem si to prostě dával přes závit. Do cíle nakonec dorážím jako druhý. Prošitej, špinavej, zklamanej, vyválenej, no nic moc, co vám budu povídat.

... ale už tady se mu honily v hlavě myšlenky, jak to v tom dalším mistráku roztočí ...

Pár Svijan to snad spraví a bude líp...no a příští rok zkusím znovu přerušit tuhle vznikající sérii druhých míst, titul je titul a já se o něj chci poprat. 

... a prolomí ledy druhých míst :) !

Ňumi

kompletní výsledky: http://www.sportsoft.cz/cs/zavod/overview/1229 video: http://www.youtube.com/watch?v=cMtbzcCTJHY

Použité foto Jirka Ňumi Novák, MTBS.cz

Na bedně tam je hej...

Do cíle jsme dojeli všichni ve stejném dresu.

Na tratí jsem nechal o trochu více než obvykle.

Dorazit do cíle mezi prvními má výhodu.

V kyblíku pro všechny se myjete jako jeden z prvních.

Můj parťák nezklamal!!!

Novinka v mazání. Sudetyoil.

J. co?

Spoluauthor mlžného oparu v lese.

Lebka cenila zuby, ale Bouda se jako jediný nezaleknul.

Květinový ceremoniál.