Czech Cycling Tour 2014 - Stage 2

Dnešní etapa začala pro náš team málem katastrofou, náš direktore Bambejš si v zápalu příprav na etapu lehce "rozčísnul řepu". Asi tak cca hodinu do startu tak naši bafíci tráví v místním špitále. Vše nakonec dopadlo dobře a navíc ...nám Standa jeho synek zakoupil v místním hospicu na etapu banány. Bambejš tak s třemi stehy na hlavě nakonec vše se svými panoši ošéfoval. Dnešní etapa v horkém letním počasí by bez jejich servisu ani nemohla pro nás dobře dopadnout. Kluci děkujeme Vám všem, jste super!

"řečiště žil a cév, hustoty rtuti" ...  K dnešní etapě se moc nerozepíšu, jednak jsem unavenej, a taky musím ráno brzo vstávat, start třetí královské etapy je již v 11 hodin . Tak dnes v rychlosti. Od lajny se jede pekelný tempo, alespoň pro mě osobně je to těžký. Hned si říkám, že já vůl jsem sem jezdil. První hodina závodu tak utekla nebývale rychle, když koukám na budík a vidím průměrnou rychlost 51km/h, tak se nedivím, jedou se bomby. Prosím tak pána boha, aby to už prasklo a odjela nějaká grupa pryč. Takhle se trestat už dlouho nevydržím .... asi mě vyslyšel a na 55 kilometru je vymalováno.... skupinka uprchlíků mizí v dálce. Je to hned lepší, jede se třicítkou, jde se na záchod a mám taky čas si vzít z auta bidony a v klidu se občerstvit. .. těch pár sekund slávy :) ...  Využívám taky situace abych se kouknul na špici závodu a užil si tak pár sekund slávy. Mám štěstí, pan fotograf Brychta je právě zde se svým doprovodem, a tak dělám jaká je to pohoda a můj kamenný ksicht je toho na fotce důkazem . Jede se nezvykle dlouho pomalu, uprchlíci mají již více jak 10 minut k dobru. Na 80 kiláku je bufet, bereme si zde bidony, a začíná to být divoký. Jede se volně a dochází tak k nebezpečným situacím a několikrát to málem padá....například bafíci s Kaťuši podávají bidony a taštičky s občerstvením skoro ve sjezdu. Jen jak na to pomyslím, že jsou volové tak přede mnou jeden ze závodníků namotává taštičku s jídlem do předního kola. A je to, jde se k zemi, přede mnou jedoucí kolega cyklokrosového týmu Vobora zvaný Vohrádka, nemá prostor a rázem je na asfaltu. Vedle mě jedoucí motospojka má ihned problém a aby ležícího Vohrádku nepřejela posílá to do příkopu. ... se musí využít :) Reaguju obratem a rychle. Po dopoledním telefonickém školení od bývalého vynikajícího krosaře a kamaráda Jirky Fůse vím co mám dělat, když je přede mnou překážka , alespoň teoreticky. Seskakuji proto z kola a pokouším se stejně jako moji kolegové přeskočit připravenou překážku.Daří se mi to, i když nutno dodat, že moc estetiky v tom vidět nebylo. Na druhou stranu jsem krosový zelenáč, a nikdo z kluků od nás mě snad neviděl. I ostatní byli v hledáčku čočky fotografa Honzy Brychty ... Dnešní etapa měla být spíše rovinatá, což se mi moc nezdá, po třech vrchařských prémiích, které vypadaly v propozicích jako krátké vlnky, je zde Hartinkov, což už je taková větší vlnka. Navíc kluci z týmu Leopard rozjeli opět slušné tempo a jde do tuhého. Jsme na 120 kiláku a není čas ptát se kdo je kdo. Je vidět, jak je kdo ze závodníků připravený. Hartínkov tak prověřuje naše možnosti a doposud velký balík se dělí jako korálky. Tenhle kopec moc neznám a tak nevím co mě čeká. V půlce kopce ztrácím kontakt s první skupinou a snažím se jet svoje tempo. Jedu však stále na dostřel. Na prémii jsem někde v druhé půlce startovního pole které je řádně natažené a roztrhané. Ze sjezdu tak na nic nečekám a pouštím se dolů střemhlav jako bezmozek. z korálků se zase později staly korále :) .... Dole pod kopcem vidím před sebou asi tři skupiny, jedu v té čtvrté asi v sedmi lidech a po 10 kilometrech se nám daří dojet čelo, které na chvíli zvolnilo. Mám štěstí a jako poslední se dostávám nazpět a dělám vrátného jak se občas říká cyklistickou hantýrkou poslednímu ve skupině. Jede se zase šrot, před námi je vidět město Mohelnice kde je dnes naplánovaný po třech deseti kilometrových okruzích cíl. Přijíždíme na místní kočičí hlavy a koukám kolem sebe a divím se kolik je zde opět diváků. Hned mě ta cyklistika víc baví a říkám si, že zde už musím vydržet. Průjezdy městem plného diváků hned zvedly náladu ... Další okruhy jsou ve znamení neustálých nástupů a snahy dostihnout uprchlíky, případně minimalizovat ztráty na co nejmenší úroveň. Okruh je úzký, technický a cesta hrbolatá. Opět to jde k zemi a já si opět hraju na krosaře, mastím to po louce, kdyby mě viděl Štyby, ten by "chcal magi v kostkách". Není čas na hrdinství a do cílového spurtu se nehrnu. Chci dojet celej a s nástupem chcíplího lva to ani nemá cenu zkoušet. Dojíždím tak někde schovaný v hlavním poli. Steně tak Fery a Ondra Bambula. Na jedné z fotek je vidět náš výraz v cíli. Jsme spokojení, ale taky nutno říct, že " rovinatá etapa" která měla 160 km a nastoupali jsme 2000 metrů úplně lehká nebyla. panuje dobrá nálada ! ... Po pár minutách přijíždí v druhém balíku i zbytek našeho teamu. Dnes to dopadlo po těch předstartovních peripetiích, vlastně dobře. Bambejš se směje i s čerstvou jizvou na hlavě, Ondra nám sděluje jak se jelo na Hartinkov "hovno", Vohrádka je taky celej, jen ze silničním lišejem a Fery ten je stále v klidu, zítra bude bojovat tuším. Přijel sice jen potrénovat, ale jeho silničářské geny ho nezapřou. Cítím, že je ve svém živlu a vzpomene si na své nedávné silničářské úspěchy. Fery si dává ještě "match" v piškvorkách a já? No posuďte sami :) ... A co starej plesnivej Svoboďák? Ten pojede zítra stejně jako vždy na doraz a bude snažit dokončit etapu za všech okolností. Je tu přece na otočku, vydělat si nějaký prachy , potom sbalit nějakou kočku a hlavně nechce umřít strachy! Krátkej report, co říkáte , už je zase půlnoc, tak dobrou a zítra na slyšenou! Svoboďák Výsledky dnešní etapy zde. Celkové výsledky zde.