Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Nedělní Slavkovské bojiště okem Vesiho

Vytvořeno01.07.2014
Mistrovství republiky byl pro mě vždy ten nejdůležitější závod v sezoně. Dokázal jsem se na každý takový závod připravit na maximum. A letos jsem si chtěl po delší době opět dokázat, že do nejdůležitějšího závodu budu schopný vložit vše, co umím a vytěžit z toho tolik, kolik budu moct. Jenže v průběhu zkouškového období se mi příprava doslova rozložila a v kombinaci se závodní pauzou jsem absolutně vypadl z kondice. Ještě před třemi týdny jsem se z dvouhodinového tréninku vracel naprosto vyčerpaný. Tou dobou se mi už pomalu nechtělo věřit, že se dokážu do mistráku dostat do formy. O to víc, když jsem se za týden v podstatě nikam neposunul. Před Rampušákem se mi kondiční krize konečně podařila zlomit a něco málo jsem odtrénoval, přičemž samotný maraton pak krásně zapadl do přípravy. Ačkoli výsledek právě neodpovídal tomu, že se chci za týden rvát na mistráku po boku profesionálů. Nebo spíš právě proto. Následovala už jen trocha odpočinku a mistrovský týden začal co nevidět. V úterý se totiž v rámci akademických her konalo v Libereckém běžeckém areálu Vesec akademické mistrovství republiky v MTB XC. Sice se už čtyři roky horským kolům nevěnuji, za sezonu objedu maximálně dva závody a když vyrazím na trénink do terénu, mám z toho pomalu svátek. I tak se mi po parádním startu a následném propadu podařilo dotáhnout na čtvrté místo. Trocha psychické vzpruhy z pocitu jízdy a vědomí, jak mi absolvování závodu pomůže dostat se do formy. Dan Veselý - časovka Dan Veselý - časovka Dan Veselý - časovka Dan Veselý - časovka Po propršeném středečním dopoledni se chystám na trénink, když mi volá Kuba. Dozvídám se, že prezentace je ještě večer, navzdory startu časovky ve čtvrtek odpoledne. Rychle se balím a vyrážím. Po cestě padají kroupy, říkám si, že už asi neodtrénuju. Naštěstí v osm přestává pršet a při západu slunce si objíždím trať časovky, která mi udělá jakousi tečku za přípravou na neděli. Ta trať byla totiž kopcovitější než okruh pro závod s hromadným startem a s diskem to zkrátka udělá své. Už samotný výsledek mi napověděl, jak rychle začínám chytat formu. Po dni volna si jdeme v sobotu projet trať závodu s hromadným startem a mám radost. Okruh se mi vyloženě líbí, navíc se mi jede mimořádně dobře. Už ne tolik, když si dáváme kopec naplno, cítím ale, že to bude dobré. Vesi podobně jako já, v první půlce závodu schovanej jak jehla v kupce sena... Vesi o skupinku dále taky nevzdává...
Velice slušnej 37. flek celkově a 11. místo v U23. Ten Vesi se ještě letos rozjede....
Půl hodiny před polednem stojíme na náměstí ve Slavkově a všichni jsou připraveni na startovní výstřel, za třicetistupňového horka a svitu ostrého slunce se už nemohou dočkat. Atmosféra je vynikající, navíc cítím formu. Konečně jsem motivovaný, což je základ úspěchu. Vyrážíme relativně rozvážným tempem. Sedm kol se jede akorát, držím si pozici okolo třicátého místa, to je na takovém závodě vždy důležité. Vlivem horka si každý okruh bereme pití, které nám podává táta a Martina, bez toho bychom byli nahraní. Když začíná první nástup k ostrému závodění, mám nejprve problémy, jako bych nebyl rozjetý, přitom závod načal druhou stovku kilometrů. Ocitám se ve druhé skupině, ale naštěstí se s ní ještě dokážeme vrátit. V dalším kopci se však skupina definivně dělí na korálky, jen vpředu vidím vzdalující se kompaktní vedoucí skupinu. Na kopci jedu ve skupince s Kubou, který však v dalším kopci mizí dopředu. Já se raději držím aktuální skupinky, protože začínám cítit křeče a do cíle zbývají ještě tři okruhy. Jede se rozumně, za což jsem rád, alespoň se "vyléčím". V posledním kole totiž ještě zabojuji a společně s Ježkem, Kratochvílou, Blažejem a Smolou odjíždíme zbytku skupinky. Ve spurtu už ale nemám dost sil a finišuji třetí. Celkově 37. a 11. v U23. Konečně cítím spokojenost. A jde to i s šesti tisíci kilometry. Hlavně jsem opět mohl být součástí toho cirkusu a užít si atmosféru, jakou je prostě škoda nezažít a kvůli které děláme tolik věcí pro normální lidi nepochopitelné. A pokud se vám report zdá tak trochu nekompaktní, bude to tím, že jsem ještě stále ve stavu "pooperačním".
Dan Veselý

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies