Elkin forever

Než naši sponzoři znejistí nebo si budou myslet, že jsem před mistrákem změnil jen tak sám od sebe dres a nic neřekl, chci nejprve sám vysvětlit důvod svého počínání. Důvod, proč jsem v neděli oblékl dres a další propriety v černo-zlaté barvě s nápisem Elkin, je zcela prostý. ...   Na podzim loňského roku, kdy mě potkala tragická událost, která mi zcela změnila a obrátila život, jsem měl několik možností, jak zkusit dál pokračovat žít. Vybral jsem si sport, respektive kolo, které mě provází víc než půlku života?.? Před startem bylo dusno, snažím se dopít co to jen jde....jsem jak velbloud :) ?A? po více jak roční pauze?, jsem opět šlápnul do pedálů. Ano, zní to celkem blbě, je to letos moje 26 sezona?,? kdy zkouším závodit na kole. V listopadu loňského roku jsem proto na pozvání svého dobrého kamaráda odjel na Mallorcu, zkusit na chvíli přepnout a přeb?ít tu bolest bolestí jinou...kdo sleduje naše stránky a moje reporty ví o tom celkem dost a není tedy třeba se v tom dál ztrácet. Kdo neví, vše určitě najde na týmových stránkách Kolokrámu. Během prvních kol byl i prostor si pokecat s kamarády, teda do jisté míry ... Již tou dobou mi uzrál v hlavě plán nechat si vyrobit dresy v edici Elkin, které mi záhy u Sýkorek v Blučině vyrobili na základě návrhů mého přítele a designéra Petra Slavíčka. Jirka Šmarda z Moose mi k tomu vyrobil dvoje zlaté ponožky. Vše vypadalo perfektně a na zimních soustředěních jsem na ostrově vše otestoval a vyzkoušel. Poslední "ostrá" varianta však zůstala ležet v šuplíku, byla určená právě a jen pro včerejší mistrovskej závod. Měl jsem jí pravda mezi tím několikrát v ruce a přemýšlel a kul plány?, jak na mistráku pojedu. Jak zkusím atakovat a případně zviditelnit Elkinův dres, kterému na zádech nemohly chybět křídla ?s lebkou. Vesi podobně jako já, v první půlce závodu schovanej jak jehla v kupce sena... A jak proběhl samotný závod? Již teď sami víte že vyhrál Zdeňěk Štybar, kdo měl možnost být u toho a zažít tu skvělou atmosféru dá mi za pravdu, že to byl včera ve Slavkově svátek cyklistiky! Den kdy jste mohli vidět všechny naše gladiátory v akci, den kdy se závodilo posledních 70 kilometrů na doraz na spravedlivém okruhu. Vepředu nakonec zůstali tak jen Ti nejlepší a Zdeněk tak vyhrál zcela zaslouženě a mohl obléknout dres mistra. Dres mistra je právě to o co včera šlo a vozit ho celý následující rok bude dle mého názoru důstojný borec a to nejen cyklista ale i člověk. šestý okruh, jede se volně a dostávám se tak na bufetu i na čelo první skupiny ... Ale ještě se vrátím k závodu ?z pohledu kolokrámníků?. Na start se včera v 11.30 na místním náměstí postavilo cca 200 borců ze ?Slovenské a ?České republiky, aby změřili síly na členitém 16?ti kilometrovém okruhu, který se jel 12krát. Za ?Kolokrám jsme zde byli opět jen já a Vesi, a tak na týmovou taktiku nebyl moc prostor. Jak jsem psal o něco výš, chtěl jsem zkusit odjíždět a od startu se tak alespoň na chvíli ukázat, šlo mi o to být při závodě vidět v předních řadách tak jak se mi to povedlo několikrát v předešlých letech. to samé místo, ale o okruh dále, zde to již není v pohodě, začala hra "nejslabší máte padáka"... Od startu však rozjela ostré tempo pražská Dukla a držela tak kompaktně víc jak půlku závodu. Byl jsem proto schován hned za nimi a čekal v první dvacítce po většinu té doby na možnost?, kdy se situace změní a nastane tak prostor pro nějaký ten únik. Sám Štyby mi říkal, že moc nechápe jejich taktiku, ale dost dlouho to vypadalo, že kluci z Dukly vědí, co dělají a tempo?, které jeli?, nebylo k tomu, aby se dalo odjíždět. Jediný únik se povedl ve slavkovském stoupání, při nájezdu do 6.kola. Moc dlouho jsem přemýšlel zda jet s nimi :) a nakonec jsem dál čekal. Trojice uprchlíků ve složení Juraj Sagan, Kadúch a Sekanina si během pár kilometrů vytvořila náskok kolem tří minut. Bylo to nejpomalejší kolo závodu, Dukle docházel?y? pomalu síly a jako by se čekalo až začne jet Etixx, který se pomalu rovnal na špici. tři kola do cíle se ještě snažíme s Márošem Kováčem o nemožné... V sedmém kole to konečně prasklo a přes druhé stoupání a bufet se začalo poprvé jet na doraz. Měl jsem co dělat abych držel krok a v tento okamžik jsem to ještě ustál :). Za horizontem se tempo zvolnilo?,? a do cca čtyřicetičlenné skupinky,? se tak navrátil velký počet odpadlíků. Bylo to ale jen chvilkové. V následujícím nájezdu do ?osmého? kola bylo vše pro nás kluky z okresního přeboru vyřešené. Vystupuju si již po cca kilometru, kdy neustále spurtuju a snažím se držet krok ?s? nejlepšími. Doufám, že mě předjede ještě několik lidí a zalepí za mě díru přede mnou. Nestává se tak a na kopci má skupina nejlepších tak 200 metrů k dobru. Jedu jak o život a poprvé se potkávám v závodě s naším Vesim, jedeme ze sjezdu asi tak v pěti lidech a pravidelně střídáme. Do druhého kopce to ještě zkouším sjet, bohužel nikdo do toho nejde se mnou. Nesundavám velkou placku a na konci bufetu jsem skoro v koloně :) je to o fous a nedávám to. Prostě na to nebylo, další kilometry po rovině, ale ve větru vidím jak mi odjíždí zlatej kočár. Zvolňuju si a čekám na skupinku pronásledovatelů, která mě brzy sjíždí. Vesi o skupinku dále taky nevzdává... Jedeme pravidelné tempo a v cíli do devátého kola nám hlásí minutu ztráty. V kopci si jedu svoje tempo a míjí mě rozjetej Mároš Kováč z Dukly Trenčín, mám problém mu uviset v háku. Chvíli to zase vypadá že se vrátíme do hry :)?.? vymalováno, konec všech nadějí... ?N?a následujícím kopci je však ztráta na nejlepší 2 minuty. Dusno, které nás provázelo se mění v déšť a po chvíli v bazén :), kolo mi klouže i do kopce. Na druhou stranu nebudu posledních 30 kilometrů potřebovat další bidon, vody mám dostatek. Nicméně mistrák se nevzdává?,? a tak ve skupince asi pěti závoďáků se snažíme dojet přes poslední dva okruhy do cíle. Je to pro nás celkem boj, jsem vyprášenej jak starej plesnivej kocour a ostatní na tom nejsou asi o moc lépe. třetí skupina s Vesim... ? ? Ve předu začíná ostrej a nelítostnej boj o mistrovskej dres a v našem grupettu začíná boj o přežití a dokončení závodu :). Cílem projíždím po bratrovražedném spurtu :) s Ondrou Bambulou na 30. místě celkově, jako 14. Čech v kategorii elite a zřejmě jako první pracující amatér :). Žádná hitparáda se nakonec nekonala, na druhou stranu jsem svůj poslední mistrák v elitě objel se vztyčenou hlavou a nemám se myslím za co stydět. Je čas nechat závodit mladší a nadějnější a v klidu začít přemýšlet, jak naložit ze svým životem dál. Elkin to včera viděl, byl se mnou, vím to. 30km do cíle, po dokonalé sprše začal boj jak dokončit dnešní závod... Spurt o zlatý hovno s Bambejšem... :) Velice slušnej 37. flek celkově a 11. místo v U23. Ten Vesi se ještě letos rozjede.... Mám to za sebou, a jsem na jednu stranu i rád... Svoboďák