Jako na houpačce, aneb dva pohledy na jeden závod

O víkendu se konal 49. ročník cyklistického závodu Lidice. Tento již legendární závod, pořádaný příbramskými cyklisty a nadšenci, se jezdí na památku tragického vyhlazení města Lidice. V posledních letech se pořadatelé perou s nedostatkem financí, a proto se letos zmíněný etapový závod musel změnit v jednorázovou akci. Je to veliká škoda, nicméně sám dobře chápu, jak je těžké v dnešní době udržet takovouto sportovní akci. I proto patří velký dík pořadatelům za jejich obětavost a snahu. Z původní podoby zbyla jen Křivoklátská etapa, která se jezdila několik posledních let tradičně jako královská. Stav startovního pole se tak trochu podobal úpadku závodu a na startovní čáře se v neděli sešlo pouhých 46 závodníků. K tomuto jevu přispěl i fakt, že nikdo dlouho nevěděl, zda se závod bude vůbec konat. Logicky tak nedorazily žádné zahraniční týmy, jako v letech minulých, které musí závodní plán připravovat s dostatečným předstihem. To ale nic nezměnilo na náročnosti závodu, na členité trati bylo vypsáno sedm okruhů, se stoupáním, které začíná po "kočičích hlavách" okolo hradu Křivoklát a končí po několika kilometrech vrchařskou prémií za vesnicí stejného názvu. Nepočetná skupina na startu tak byla během několika chvil minulostí a prakticky každý jel kopec za své. Projevila se tak připravenost jednotlivých závodníků před blížícím se MČR ve Slavkově. Já jsem bral tento závod spíše jako test výkonnosti, a proto jsem byl dost zvědavý, co mohu od sebe očekávat na takto těžké trati. Již v prvním stoupání po kostkách jsem měl bohužel problémy a nemohl se dostat do tempa, abych držel krok s vedoucí skupinou. Tento pocit se mě nepustil v žádném ze sedmi okruhů. Pokaždé jsem musel na horizontu vrchařské prémie rozjet tempo a snažit se společně s dalšími odpadlíky vrátit nazpět do čela závodu. Celý závod to bylo jako na houpačce, nahoře a dole. Jak fyzicky, tak psychicky. Na morálku jsem si vždy po dojetí hlavní skupiny říkal, dám ještě jedno kolo a uvidím. Nejel jsem sem přece na výlet, ale potrénovat. V závodě nakonec zvítězil Josef Hošek z Hradce, před Michaelem Kukrlem z Favoritu Brno, kterým se podařilo v posledním kole odjet. Tento scénář byl od začátku jasný, oba týmy byly na startu zastoupeny svými závodníky v dost velkém počtu a mohly si diktovat podmínky. Přesto je potřeba zmínit, že závodníci Favoritu Brno jsou letos v dobré, pro mě až nevídané kondici. Hráli si s námi jak kočka s myší. Jednotlivci díky tomu neměli prakticky možnost do závodu zasáhnout. To však nebyl tentokrát můj případ, neměl jsem prostě den a celkové 15. místo se ztrátou 2 minut a 39 vteřin na vítěze bylo moje dnešní maximum. Doufám tak, že na mé psychice to nezanechá trvalejší následky a v dalších dnech se budu cítit lépe, než v posledních týdnech. Sportu zdar a cyklistice obzvlášť. Svoboďák   Trochu z jiného pohledu se na nedělní účinkování v křivoklátském podhradí dívá věčný optimista Vesi… Možná jste si už říkali, že se závoděním končíme. My jsme si však jen dopřáli chvilkové závodní volno, které se právě hodilo do této části sezony. Ono vlastně přišlo hlavně proto, že nebylo v podstatě kam vyrazit. Jak již víte, Kuba se rozhodl vybrousit svoji kondici v horách u Gardy a následně ji hned vyzkoušel na závodech. A zatímco v sedle své oranžové bestie stoupal k Italským nebesům, já místo nohou proháněl mozkové laloky a soukal do nich vědomosti se stejnou vervou. Když mám konečně zkouškové martyrium za sebou, vrhám se ihned do tréninku. Jenže moje kondice již po dvoutýdenní závodní pauze spadla na bod mrazu, a jakmile mám na hodinách devadesát minut, už koukám, abych byl doma. Víc jak dvě hodiny neobjedu a musím si dát po tréninku R2ku, nebo se ráno nezvednu ani z postele. Bohužel mě opět čeká to nejhorší - budování formy z nuly. Je to jako ve zlém snu - utíkáte s bandaskou, ve které máte fyzičku, za vámi nestvůra, co ji chce sníst a před vámi "profíci". Ti si svoji kondici pěkně hlídají, protože běží po správné cestě, zatímco vy po té špatné a neustále tak zakopáváte nebo dokonce upadnete a většina fyzičky se vám vysype. Přitom se musíte co nejdřív sebrat, aby vám nestvůra nesnědla i ten zbyteček, co vám v bandasce zůstal... Trénuji tedy co zvládnu a po pár dnech jsem unavený, vyčerpaný, bez chuti. Jako kdyby si tělo najednou řeklo: „to by stačilo, končím, a ještě ti to vrátím i s úroky - za všechny ty probdělé noci během semestru“. Nezbývá mi, než si na chvilku odpočinout. Dost mě tahle situace znepokojuje. Jako vždy, když se něco vymyká plánu. Nic s tím však nenadělám, na konci týdne ještě něco odtrénuji, abych byl alespoň chvíli použitelný při nedělních Lidicích na Křivoklátě. Tradiční etapový závod, se pro letošek proměnil v jednodenní akci, což pro mě bylo jediné štěstí. I tak mi ale brzy spadla brada z prudkého cílového stoupání po kostkách. Po krátkém rozjetí se jdeme postavit na startovní čáru, kde na nás čeká torzo závodníků. Ve vzduchu tak visela otázka, co to udělá s průběhem závodu. Řešení jsem pocítil hned v prvním okruhu. Nejprve nervózní pád, který mě naštěstí minul, a ve stoupání doraz. Ten mě naopak zasáhl dostatečně a během chvíle se ocitám daleko za čelem. Postupně se ale dostávám do tempa a společně s dalšími závodníky se dotahuji dopředu. V dalším okruhu se mi daří držet krok s čelem a pohybuji se v první asi desetičlenné skupince, která se oddělila. Za vrcholem stoupání se první dvě skupinky sjíždějí. Třetí okruh ten samý scénář, jen držím pozici ve druhé skupince. V tom čtvrtém už nasazenému tempu nestačím a dvě cca desetičlenné skupinky se mi vzdalují, nejprve nepatrně, ale zanedlouho tak rychle, že při nájezdu do pátého kola moje ztráta přerostla přes limit, a tak odstupuji. Můžu teď jen doufat, že do mistráku stihnu konečně patřičně odtrénovat, abych si ještě splnil své cíle... Jediné, v co tak mohu doufat je přání, že únava z probdělých nocí pomalu vyprchá a já znovu naplním tu bandasku s výkonností až po samý okraj. I když z našeho týmu zbylo jen torzo, nedáme se a bude nás vidět, i kdybychom měli potit krev. Jsme přeci Kolokrámníci, a ti se nevzdávají. Vesi [gallery link="file" ids="7866,7868,7867,7869,7865,7873,7872,7871,7870">