Hlavně se nezastavit

Jen co jsem se trochu oklepal z víkendové nadílky závodních kilometrů, hned se mi v hlavě zrodila myšlenka na dalí sebe torturu. Dalším dílem totiž pokračoval seriál Giant Ligy anebo jak my říkáme „Lopatárna“. Ve skříni se mi větrá puntíkatý dres z vítězné jarní části, tak tam zase chci jet, aby na mě nezapomněli :) A jak to vypadalo? No jako vždy - velice rychle :) a v novém měsíci i s nově vypsanou soutěží aktivity o puntíkovaný dres. Tato soutěž mě v dubnu bavila, tak proč nezkusit poškádlit štěstí a po květnové neúčasti v červnu vyzkoušet atak do puntíků? To jsem si alespoň myslel před startem. Navíc, když mám doma ve skříni od Sýkorek krásné puntíkované kraťasy, od přítele Jirky Šmardy z Moose super ponožky, jak jinak, než s puntíky a nově od přítele Romana Valenty krásné tretry a přilbu S-Works ve stejném barevném provedení... ještě aby Svijany začaly vyrábět lahváče ve stejném designu a bude to naprostej úlet. Jenže člověk míní a bůh mění, což je krásné přirovnání, které si občas jen tak sám pro sebe opakuji. Přijel jsem do Plzně s jasným cílem, roztáčet svá zatuhlá kopyta do rychla a taky třeba zvednout svojí línou prdel a pořádně za to vzít, i když se mi zrovna nechce. Bohužel se ve středu se na GP Cube, jak se jmenoval další závod Giant ligy, žádnej nezadržitelnej let okřídlenejch lebek nekonal. Na start jsem se postavil osamocen, z Kolokrámního týmu mě tentokrát bohužel nikdo nedoprovodil. Radek Bečka stále nemocný (přejme mu brzké uzdravení), Daniel, zvaný "Vesi" konečně dokončil poslední semestr a je v plné přípravě na nadcházející MČR, Robert Heczko stále v rekonvalescenci po zlomené kličce z Mamutu a Říhič tou dobou v plném pracovním nasazení v Boleslavské Škodovce :). Stejně tak na startu nebylo moc spřátelených severských závoďáků. Musel jsem se tedy spolehnout pouze na své morálně volní vlastnosti :) A co to jsou takovéto vlastnosti? Naleznete zde Zajímavé počtení, co říkáte? :) A jak to dopadlo? Připadal jsem si jak na Žebrácké opeře, ale to Vám píšu furt. Stejně tak Vám furt píšu, že jsem unavenej. Přesto jsem zkoušel ty své vlastnosti a se sebezapřením spurtoval stylem chcíplého lva na vypsané prémie. Moc mi to nešlo. Na prvních třech prémiích jsem byl vždy druhý za mladými nadějnými závodníky Dukly Praha, Krausem a Rugovacem. Kluci by mohli být mými syny, pokud bych se v mládí víc snažil :). Bylo mi tedy jasné, že tudy cesta nepovede. Jejich rychlost zdá se pro mne nepřekonatelná. Hráli si se mnou jak kočka s myší. Na další prémie jsem proto rezignoval. Nebyl zde ani nikdo, kdo by mi rozjel zlatej kočár. Čekal jsem tedy na poslední kola a chtěl zaútočit v závěru závodu, pokusit se vyhrát alespoň jednu z vypsaných prémií. Toto se mi nakonec podařilo a 4 kola před cílem jsem konečně jednu vyhrál. Následně po projetí páskou, se zformovala na čele závodu letka ve složení Jiří Ježek, Tomáš Janda a já. Naše trojice spolupracovala, a tak se nám podařilo dotáhnout únik až do cíle. Navíc organizátoři závodu naše snažení podpořili vypsanou prémií dvě kola před cílem, a tak jsem nakonec bral další body do soutěže aktivity. V soutěži aktivita jsem díky tomu skončil o jeden bod za Janem Krausem z Dukly Praha. Uvidíme příští týden, zda bude reálné puntíky otočit ve svůj prospěch. Radost jsem měl také z našeho úniku, čímž se podařilo Jirkovi Ježkovi dostat na bednu a obsadit celkově třetí místo. Na tu bídu a pocit únavy to byl balzám. Je vidět, že i když se necítíte, může se občas karta obrátit na Vaši stranu, tedy pokud jste náhodou ve správnou chvíli na správném místě. Kdo nezávodí nemůže nikdy nic vyhrát. Jak říkám klukům, když se jich ptám, kam jedou na závody? My nejedeme na pohár, ale pro pohár :). A vo vovo tom to je! Rozhovor po Lopatárně. Tak co, vyrazíte i Vy o víkendu na závody? Já jo, Kuba