Nabídka, co se neodmítá

Teprve po týdnu, kdy se mě celé tělo ptalo, proč jsem mu to udělal, jsem poskládal vzpomínky na svůj zřejmě nejsilnější zážitek z vrcholové cyklistiky. Začalo to celkem nevině… „Ahoj Vesi, máme možnost jet na Višegradskou 4, co ty na to?" Tak zněla první zpráva od Kuby týkající se tohoto závodu. Sebejistě a bez zaváhání odpovídám "No jasně, když můžeme, tak jedeme. Jen musíme sehnat pár dalších maníků do počtu, na čtyř až šestičlenný tým, který je podmínkou účasti, jsou dva lidi prostě málo." Kuba se jen usměje a okamžitě začíná jednat.

Je třeba si pospíšit, na odeslání přihlášky nezbývá moc času a současně hraje roli i fakt, že dobří jezdci nemají v závodním plánu mnoho prostoru pro podobné rychloakce. Po námluvách s různými jezdci se asi týden před závodem dozvídám zprávu, s kým že to vlastně budeme sdílet společný tým. A je to jako blesk z čistého nebe. Když navíc dva dny před startem přichází zpráva, jaký název náš tým vůbec ponese, přepadá mě neovladatelný smích. Nezbývá, než se pomalu připravit na to, co nás čeká na východě za počasí. Informační servery hlásí teploty okolo deseti stupňů, vítr 60 km/h a vytrvalé srážky. Teprve tehdy mě smích přechází. Po deseti vteřinách pohledu na tuto krutou realitu se směji dvakrát tolik a jdu se podívat, jestli mám vůbec ještě nějakou pláštěnku a pláště do mokra, respektive do vody. Začínám si uvědomovat, do čeho se vlastně pouštím, ale říct den před závodem, že nejedu, to bych si nepomohl. Kola nachystána, čipy přidělány, bidony Enervit s leteckým benzínem také ... V Hradci nastupuji do Kolokrámského vozu a po bouchnutí dveří vím, že není cesty zpět. Od té doby jen dokola kontroluji předpověď počasí (stejně jako ostatní) a podvědomě doufám v nějaký zázrak. Ta je však stále stejná, nebo dokonce horší, než jsem si představoval a zatímco se přesouváme na východ, povětrnostní podmínky venku za oknem se zhoršují a ve chvíli se podobají těm v předpovědi. Během večeře na hotelu však přeci jen zpozorujeme změnu, aktualizace z radaru nás upozorňují na teploty pod hranicí pěti stupňů, pocitovou teplotu nula, vítr v nárazech 70 km/h a samozřejmě déšť. Jdeme spát bez naděje na lepší podmínky a ranní probuzení ji zabíjí definitivně. Václav, za asistence Filipa, připravují stroj Honzovi Bártovi. I ten sám vyzkoušel dnes kola Roval. Na nic proto nečekejte a otestujte je i vy sami u nás v Concept Store v Liberci ... S otrávenými tvářemi cestujeme do Frýdku-Místku na start, kde jsme rádi za profesionální zázemí. Nejprve rozbalujeme stánek vonící po jitrnicích, pod kterým nám připraví stroje špičkový mechanik Václav, poté sedneme do křesílka, aby nám prohmátnul hnáty stejně zručný masér. Ve stejnou chvíli náš neméně kolokrámskyneobyčejný řidič, popadá bidony s teplým čajem a vyráží s nimi čekat pod Tesák, což bude za momentálních podmínek snad nejdůležitější pomoc na trase. My ještě sníme před startem nějaké vafle s Nutellou, abychom neměli hlad, a jdeme mezi už teď promrzlé závodníky na start. Právě z důvodu potřeby prohřátí se hned po výstřelu jede doraz. Po kilometru se už peloton dělí, já jsem příliš vzadu, a tak se rychle přesouvám na čelo. Chvíli trvá než se nohy prokrví a zahřejí, ale i tak se snažím posunout k čelu pelotonu, jinak nepřežiju. V členitém terénu se jede vážně rychle, sice tak nefouká, ale vody je tolik, že ani nemusím pít z bidonu. Chvílemi čekám, jak snídaně půjde ven, jsem zahleněný, až nemůžu pořádně popadnout dech, natož abych vyhodil vafle na silnici. Na druhou stranu jsem rád, protože rychlost mi nedělá takové problémy a alespoň budeme brzy z deště. Při nájezdu na Tesák mi dochází, že vepředu dlouho nevydržím, začínám odpadat z pelotonu, ze kterého už teď zbyla jen asi polovina a přemýšlím, co bude dál. Beru teplý čaj jako dar z nebe, díky kámo, a když se silnice trochu narovná, daří se mi dokonce založit velký převodník a přiblížit se skupince, ve které je i Kuba. Během krátkého sjezdu si ji z posledních sil docvaknu v místech, kde znovu začíná stoupání. Mačkám se nadoraz, protože mi je jasné, že když se tu neudržím, je se mnou konec. Naštěstí se dostávám do tempa a přežívám. Za chvíli přichází dlouhý sjezd, kde si mohu konečně oddechnout, protože jakmile se dostaneme do nížiny, budeme čelit větru. Situace ve skupině se trochu komplikuje pádem jednoho z jezdců při rychlém nájezdu do zatáčky na uklouzané dlažbě. Za normálních okolností by to nebylo nic hrozného, krátké zpomalení a situace je pod kontrolou. Jenže tady, když se jede přes padesát a fouká boční vítr podobnou rychlostí, je najednou neskutečný problém stáhnout i minimální dvacetimetrovou díru. Snažím se schovat v koloně se za auty, ale jakmile vystrčím nos a pokusím se posouvat dopředu přes ně, bere mi to příliš sil. Vždy když vyjedu z háku prvního auta za kolonou a hecnu se, abych docvaknul skupinku, po pár metrech mi dojdou síly. Takhle se snažíme ještě asi s pěti soupeři tak deset kilometrů, bohužel neúspěšně. Navíc k nám zepředu ještě pár závodníků pokorně zacouvá, formujeme se tedy do patnáctičlenné skupiny a připravujeme se na transport v terezínu do cíle. Tvoří se "terezíny" a víc než půl závodu se jede na škarpě ... Ze zbylých sedmdesáti kilometrů se stává ještě větší utrpení než doposud a to i přes suché silnice a ustávající déšť. Silný boční vítr udělal ze závodu extrémní moravskou expedici. Na konci počítáme každý kilometr, a když konečně přijíždíme do cíle, pořadatelé už pomalu balí svoje divadýlko. Limit byl relativně malý, a že jsme ho nestihli, se dalo čekat. To, že si nás při příjezdu nikdo nevšiml a ve výsledku mám napsáno 'DNF', namísto 'limit', mě trochu štve. Vyšel jsem tak z toho nastejno, jako někdo, kdo zabalil na padesátém kilometru. Zajímavá zpráva byla, že na devadesátém kilometru jsme měli průměr 47 km/h. Nakonec se ještě dozvídám, že ve chvíli, kdy jsem na větru odpadal, si na čele prý velice aktivně počínal Kuba, a když na něj kluci křičeli, že odpadám, ještě přidal. Zase mě urval, asi začíná mít strach, aby zůstal týmovým bossem :) Jenže já udělám pár posledních zkoušek, školu hodím za hlavu, začnu trénovat a to se teprve uvidí... ;) Vesi [gallery link="file" ids="7763,7762,7742,7741,7759">