Po minulém víkendu, kdy se nám docela dařilo, jsme si chtěli udržet motory v záběru, a proto směřujeme tentokráte na Moravu, konkrétně na druhý závod ČP do Kyjova. Přípravu jsme nikterak nepodceňovali, jelikož trať patří k velmi náročným a je známá svými záludnými stoupáními a silným větrem.
To však byla kapitola sama pro sebe, přestože jsme zde zvyklí na foukání celkem silného větru, tento víkend se jednalo o docela jiný „level“. Docela kvitujeme, že neprší, což je pro bezpečnost docela zásadní. Poměrně v poklidu se tak stavíme na náměstí na start a čekáme jak se závod vyvine. Startovní výstřel je tu a po chvíli následuje i první kopec. V něm se nohy musí trošku vzpamatovat, ale jen co se rozhýbou už je vše v pořádku. V následném sjezdu máme vzápětí co dělat, abychom zůstali na silnici. Opravdu silný vítr (a to myslím fakt dost, protože jsem z Kolínské roviny a tam fouká prakticky stále) nám směřuje přímo do boku a při osmdesátce to s koly docela cvičí. Chvílemi byl pohled na ostatní celkem groteskní, ale k smíchu to nebylo. V dalších kolech už se v kopci snažím být vpředu, ovšem i tempo se zvyšovalo a peloton se díky tomu postupně redukoval. Asi v pátém okruhu přestávám stíhat, při prvním odpadnutí si skupinu ještě dokážu dojet, ale další kopec už mi celkem jasně dává najevo, že tu dlouho nepobudu. Chybějící objem je znát, a tak nakonec dvě kola před cílem raději končím, abych se vůbec po vlastní ose doplazil k autu.
Zatímco Kuba cestuje na druhý den závodit do Rakouska, já ještě zůstávám na Moravě, abych pokračoval v Kyjovském tažení nedělním kritériem. Sedám na „Spešla“ a snažím se trochu roztočit nohy. V první chvíli se cítím stejně jako po včerejším závodě, jen navíc celý ztuhlý. Pro dobro mé, ale i nohou, ona ztuhlost po chvíli opouští tělo a tak si v lepší náladě jdu vzít „kombošku“. Konečně i psychika leze do plusových hodnot a začíná se těšit na svou obvyklou dávku adrenalinu a kyseliny mléčné. Vážně se mi chce závodit, tak rychle na start.
Celkem se jede, závodníci postupně odpadají, ale já se stále cítím vcelku dobře. Na to, abych se zapojil do boje o body, se však necítím a raději vyčkávám na závěr. Peloton se během kroužení ještě vyselektoval a já se snažím dostat do nějaké výhodné pozice pro závěr. Na čelo mi však ještě trochu sil chybí, a přestože finišuji v popředí, na body nedosáhnu.
Tím to ale teprve začíná, v pátek na Giant lize hájíme puntíkovaný trikot a v sobotu hned další díl ČP v Rokycanech...
Takže nám i nadále držte palce, aby se „lebky“ držely v popředí a byly vidět. A o tom to přece je :)
Vesi
[gallery link="file" ids="7559,7560,7561,7562,7563,7564,7565,7566,7567,7568,7569,7570,7571,7572,7573,7574,7558">
