Soběslavská sobota
O co jsou závody kratší, o to bývá průměrná rychlost vyšší. Jako by si závodníci ten společný čas ani nechtěli pořádně užít a raději to měli co nejdříve za sebou.
V sobotu jsme se vypravili s předvojem našeho týmu na jih, kde se konalo tradiční Soběslavské kritérium o trochu netradiční délce 75 km. Taková distance je výhodou pro ty, kdo mají pomalejší rozjezd, mají o trochu více prostoru něco „urvat“. Cestou probíráme tréninkové dávky v týdnu… „já měl v pátek hodina a půl, toť vše," říkám. "Hmm, já podobně," přikyvuje Kuba. Natrénováno tedy máme, tak to jen prodat. Po početných pelotonech z prvních závodů jsme trochu v rozpacích, když nás na startu stojí jen necelých padesát. Ale stačilo krátké rozkoukání a najednou se zdálo, že to není vůbec málo. Nejenže se tu sešla snad kompletní Sparta, ale nouze nebyla ani o Duklácké dresy a Bohemia Cycling s velkým spurterem Mlynářem taky nebyla jen do počtu. No nic, jdeme do toho s plnou parádou a snažíme se pochytat nějaké body. Chvíli je na čele Kuba, chvíli já. Na druhý bodovací průjezd se cítím, a tak zkouším nástup skoro okruh před páskou. Nohy jedou, až se sám divím. Peloton je v tu chvíli marný a tak beru plný počet. Trochu mě to zakyselilo, tak než se dám dohromady, pro změnu sbírá body Kuba. Po hodině a třičtvrtě jsme konečně v cíli s pár body a dobrým pocitem z kondice. Nasbíraný počet bodů nakonec vynesl Kubovi slušné osmé místo a já byl se čtrnáctým flekem také nadmíru spokojen.
Kdo by zatoužil po kompletních výsledcích, nalezne je
zde.
Konfrontace s UACem
V neděli jsme se rozhodli provětrat profesionální amatéry na „Prvním šlápnutí“ v Hřebči u Kladna, patřícím do seriálu UAC. Posílit tým se rozhodl Jirka Říha a tak jsme tu dokonce ve třech. To je ve srovnání se sobotou „slušnej mannschaft“. Čekal nás závod plný nástrah. Členitá trať po silnicích nevalné kvality a také natěšení ostatních na jejich první závodní kilometry. Takže naplno hned od startu do kopce po kostkách, horizont, nástup a další. Ok, tak to zkusíme hned, říkám si a taky nastupuju. Bohužel nikdo se mnou, raději se nechám dojet, protože na takovém větru bych asi sám neuspěl. Za půl kola ta samá píseň. Tohle nikam nepovede, říkám si a uklízím se do závětří balíku. Prakticky v té samé chvíli nastupuje Kuba a začíná závod přetvářet podle vlastních představ.
„Když jsme ve druhém s pěti kol odjeli společně s Petrem Zahrádkou, vypadalo to nadějně, tedy až do chvíle, kdy se mi zdálo, že Petr nechce moc tahat. I proto nás zezadu docvakla dvojice, v níž nechyběl jeho týmový kolega Nežerka a Vašek Jelínek z BMC. V tu chvíli se strojek trochu zadrhnul a nikdo nechtěl střídat. Kluci z Lawi týmu měli evidentně respekt z Václava Jelínka a nechtěli s ním jít do spurtu. Najednou nebyl zájem o tempo, přestože náš náskok v tu chvíli činil velmi nadějné dvě minuty. Nezbývalo mi tedy než opět zkusit skupinu rozhýbat a přinutit kluky ke spolupráci. V nájezdu do čtvrtého kola se mi ve stoupání na kostkách podařilo Vaška Jelínka odpojit, a to bylo znamení pro kluky z Lawi, kteří najednou nalezli ztracenou energii a začali šlapat jak smyslů zbavení. V posledním kole mi díky tomu krajnice splývala v jednu rozmázlou čmouhu a v duchu jsem si říkal, co na mě ti dva vymyslí za hru. V tu chvíli mi bylo velkou oporou moje Venge, zrozené právě pro jízdu s větrem o závod a dokonale mu v tom pomáhal i zapletený set Fernweg, jež jako jediný dokáže popřít zákon odporu vzduchu. Nedělo se však nic, jako by čekali na spurt. Až na posledním kilometru za to vzal na plný plyn právě Nežerka, že jsem měl co dělat abych dokázal mezeru zalepit. Necelých pět set metrů před cílem se nám však v zatáčce do cílového stoupání přimotali tři jezdci o kolo zpět a já zvolil pro jejich předjetí špatnou stopu. To mě stálo drahocenných deset metrů, které jsem ani přes veškerou snahu a energii z poctivě doplňovaného Enervitu, nedokázal dotáhnout. V cíli jsem tak bral druhej flek a nezbývalo mi než konstatovat, že Nežerka byl dnes opravdu dobře připravený :).“
Na Vesiho s Jirkou zůstala úloha trochu korigovat čelo pelotonu a čekat co bude dál. „Poměrně v poklidu dojíždíme v pelotonu a snažíme se z velice členitého dojezdu vydolovat, co to dá. Ani ne po hodině a půl je hotovo a jedeme domů. Příští týden nás čekají dokonce tři závody, tak se těšte.“
Vesi a Kuba
[gallery link="file" ids="7526,7527,7528,7529,7530,7531,7532,7533,7534,7536,7537,7538,7539,7525">
