Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Brněnská „primavera“ v pekelném tempu

Vytvořeno08.04.2014
Stejně jako každý rok je oblíbená „Bíteš“ otvírákem silniční cyklistické závodní sezony pro celou bývalou federaci. Současně si ji, coby zahřívací start do sezony píší do itineráře i přední týmy z Polska, Rakouska a letos i Litvy. Právě za rakouské týmy jezdí i několik Slovinců a jeden z nich pro sebe ve strhujícím finiši urval i prvenství na tomto uznávaném podniku. BrychtaJan_Brno_VelkaBites_Brno_140405_114153_DSC_7395 Na startu se sešlo dokonce tolik jezdců, že pořadatelům došly čipy a někteří tak museli jet „jen s číslem“. Ale pěkně popořádku. Náš „rumunský“ výběr se skvěl poměrně zvučnými jezdci, kromě základu Kolokrámské party v osobách Svoboďáka a Vesiho, měli na startovce svoje podpisy i Jarda Kulhavý a Jirka Ježek, no a samozřejmě nesměl chybět ani Kolokrámský odchovanec Ňumi. BrychtaJan_Brno_VelkaBites_Brno_140405_093941_DSC_7317 Za sebou pak měli bdělé oko mladého mechanika Václava Sváti Svatoše, který jen co elegantně zastřihl vous, bleskově, ale velmi precizně vyladil kola. Díky nevídanému týmovému zázemí si jezdci dokonce mohli nechat od Kuby Staňka namasírovat ještě stále bledé a od kompresek Moose otlačené nohy, nafasovat vafle s Nutelou, nasypat Enervit do bidonů a teprve pak v klidu nastoupit na start. BrychtaJan_Brno_VelkaBites_Brno_140405_092259_DSC_7290 Prásknul výstřel a energií nabitý dvousethlavý balík se dává do pohybu. Start je jako vždy nervózní a hned po pár metrech to smrdí hromadnými pády. Naštěstí po ostrém startu v úpatí kopce Kohútka se vše pozná a po pár stech metrech se dělí zrno od plev. Kopec nekompromisně ukazuje jaká je vaše aktuální fyzická kondice :) Na první vrchařskou prémii tak přijíždí startovní pole natažené jak had. Jede se aktivně i v dalších kilometrech a závodí se opravdu naplno. BrychtaJan_Brno_VelkaBites_Brno_140405_100721_DSC_0503 Při průjezdu druhé vrchařské prémie na Zastávce přichází další pád, jeden z jezdců domácího Bauknechtu si to poroučí k zemi přímo ze špice startovního pole. (viz. jedna z fotek) Kuba má bohužel to štěstí, že se tak děje přímo před ním. Zastavuje a čeká na tupý náraz zezadu. Naštěstí vše končí bez úrazu a největší pohromou je Kubův zaseklý řetěz mezi rámem a klikou. Po půl minutovém boji se vše dává do pořádku a následuje ďábelská stíhačka pro návrat do balíku. Naštěstí pro něj se přestalo na chvíli jet a malou pomoc v závětří poskytl i mechaničák Dukly Praha, díky Krtku! BrychtaJan_Brno_VelkaBites_Brno_140405_104257_DSC_0662 Jede ihned vpřed a ptá se zda je někdo odjetý, na což Kaňour reaguje, že nějakej Polák se mezitím vydal na výlet - jeho náskok byl okolo 2-3minut. Dukla tedy leze na špic a několik dalších kilometrů jede "tempo machen" a neúprosně ukrajuje vteřiny z jeho těžce vybudovaného náskoku. Chlapík je statečný a drží se přes 70 kilometrů. Až při cestě zpět do Brna, kde na jezdce čekají dva členité okruhy přes Kohoutovice se vše sjíždí dohromady. Není tedy na co čekat a jede se znovu doraz, kdo má nohy a zbyla mu energie, to zkouší rozhodnout. Aktivní je především Dukla Trenčín a pražáci, dále to zkouší třeba Pája Bouda (ten ale evidentně zapomněl na to, že se jedou okruhy dva a ne jeden :) ). V nájezdu do druhého kola se tak především jeho zásluhou hlavní pole dělí do několika skupin. Máme to štěstí, že se kilometry z Mallorcy promítly do síly a i díky zarputilosti pomohly uviset v první skupině. V následném sjezdu se letí rychlostí přes 100km/h (jak je vidět na fotce tachometru :) a posledních pár kilometrů tak uteklo jak voda. Znovu je tu cílový kopec. „Nyní je mi však jasné, že nemá cenu nic zkoušet, připadám si jak sádrovej trpaslík a volím tempo takové, abych vůbec vyjel nahoru“ vzpomíná Kuba. Nakonec se mu daří dojet na chvostu elitní skupiny, což je úspěch a nečekaně i sám Kuba prohlásí, že je s výkonem spokojen. Podobné pocity měl ke konci i Vesi. První kolo si ještě dokázal hlídat čelo, druhé kolo pak mezeru kousek před sebou a tu udržet až do cíle. I když mu cukla první skupina, pro něj je výkonnostní růst uklidňující, do mistráku bude forma :). V cíli se k doprovodnému autu blíží Ňumi s očima na vrch hlavy. „Ty krávo já jel stovkou! Ano, skoro, ale 97,6 km/h na silničce!“ V prvním klesání do Říčan jsme jeli na zahřátí 80km/h. Na silnici ležela sražená srnka a jeden šílenec si jí z legrace skočil! Při návratu do Brna ale Garmin opět ukazoval čísla, která jsem nikdy předtím neviděl, ale co přišlo v Brně, to byl masakr. Poprvé, když jsem viděl 95km/h tak jsem si říkal, že to přece není možné, ale když jsem to viděl i v druhém kole, no pane jo. Půlky byly sevřené jak nikdy, z očí mi tryskaly slzy a moje smysly byly na úplném maximu! V hlavě mi jen běhalo, proč já na těch kolech pořád skáču, proč na těch gumách jezdím bordelem. Věřte, byla to hrana a jen tak tak nenechala stopu na kraťasech zevnitř :) Žíly plné adrenalinu jsem pak zúročil v cílovém stoupání, kde jsem si zafinišoval na 12. příčce. BrychtaJan_Brno_VelkaBites_Brno_140405_130628_DSC_1037 Ňumiho poslední věta dne zněla: „Silničáři jsou blázni!“ Zde se můžete podívat jací:http://www.strava.com/activities/127572446 Snad brzo doženeme chybějící závodní kilometry a během pár týdnů budeme opět schopni závodit na "férovku" s domácí špičkou. Co napsat na konec? Snad jen poděkovat našemu rumunskému realizačnímu týmu, který byl perfektní jako vždy a také fanouškům, kteří nás přijeli podpořit a byli slyšet i vidět :) Díky patří i Vám všem co čtete naše reporty až do samého závěru :). Cuba Libre, Vesi a Ňumi BrychtaJan_Brno_VelkaBites_Brno_140405_131430_DSC_7450 A ještě nějakej mini dodatek k neděli? Zde ho máte! Kdo málo dotáhl kónusy, vyrazil i v neděli :) Ti, kdož mohli v neděli vstát a chodit po vlastních a bez berlí neváhali a vypravili se na další domácí podnik, Jarní cenu v Dlouhé Lhotě u Příbrami. Po okamžitém rozpuštění „rumunského týmu“ již na soupisce nefigurovaly takové hvězdy jako den před tím a čest Kolokrámských barev zůstala pouze na bedrech Vesiho a Jakuba. Přestože na startu bylo asi jen padesát závodníků, pojetí závodu bylo vážně ostré. Mírně zvlněný okruh na větru dokázal být velice nepříjemný. Terezíny střídal protivítr a i díky tomu se ve čtvrtém kole peloton začal dělit. Nejprve v jediném kopci, pak na rovině na větru. Našim klukům se dařilo i přes sobotní kyselinu v nohách uviset v první asi dvacetičlenné skupině. V té byl navíc evidentní zájem jet a tak další kolo už Vesi se Svoboďákem pokorně vycouval s dalšími cca pěti soupeři do druhé skupiny. Pak se to ještě několikrát, přeskupilo a tak byl Vesi rád za místo v hlavním grupetu. Nicméně další závodní kilometry, které jsou nyní ceněné a v dalších závodech opěvované. Kuba se těšil o něco většímu štěstí a vydržel ve skupině na gumicuku až do cíle. Vesi [gallery link="file" ids="7434,7435,7436,7437,7438,7439,7440,7442,7443,7444,7445,7446,7447,7448,7449,7450,7451,7452,7453,7454,7455,7456,7457,7458,7459,7460,7461,7462,7464,7465,7468,7466,7467,7470,7469">

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies