Pokud čekáte nějakou další skandální scénu, budete pravděpodobně dnes trochu zklamáni. Po včerejších lumpárnách Kuby, kdy byl vyobcován a musel skoro celý švih absolvovat za trest s kufrem, byl dnes jak vyměněný. Poslušně tahal špice, nenastupoval, ani jinak v balíku neškodil. To ale neznamená, že by byla celý den nuda.
Jako hlavní událost dne bychom rádi sdělili změnu přezdívky ředitele Mallorky. Ten již od včerejška funguje pod pseudonymem "Rys
Ostrovid". Přišel k ní celkem logicky, protože přestal oťukávat potencionální oběti a začal je "lovit". Již včera to trochu odnesl Viktor Zapletal, který netušil co panoramka obnášší a naivně s ním zůstal ve skupině. I dnes si exředitel našel pár obětí, i když to neměl moc snadné. První polovina trasy byla skoro po rovině, kde se nedají slabší koníci tak snadno utavit. Navíc jsme dnes měli velmi vzácnou návštěvu v podobě tří dívek. Katka Hranaiová, Terka Trefná a "mini němka" které sice vypadaly jako modelky, ale táhnout dokázaly jako parní válec. Katka nás v určítých chvílích rvala do konce z háku!
Krátce před zlomovou třetí hodinou jízdy, která je vždy provázena hledáním restaurace na kávu, se náš "rys Ostrovid" trhnul. Již
na srazu se totiž ztotožnil s myšlenkou trasy na Betlem. Tam bychom se rádi podívali všichni, ale nejkratší cestou je tento výlet
lehce přes dvě kila a tato idea vzala za své hned po startu, kdy Cimbál nasměroval hada k zahrádkám. Čas večeře je k nám
nekompromisní a okružka kolem ostrova by znamenala návrat kolem osmé hodiny. Tolik na obhajovu situace, kdy byl rys Ostrovid
jediným jezdcem, který v stěžejním okamžiku zahnul na zmiňované poutní místo. My ostatní jsme volili menší okruh se zastávkou v Santanyi. Česká obsluha, prosluněné náměstí a lehce nadsazené ceny pití se prostě nedají odmítnout, a tak si zde užíváme prosincového odpoledne s typickým počasím a teplotami okolo dvaceti devíti stupňů.Prosincovou pohodu narušilo až nervózní podupávání naší profesionální části skupiny, která po společném zkonzumování dortu, jež měl v průměru asi 30 centimetrů, dostávala opět sacharidový šok.
I proto další kilometry naskakovaly vcelku rychle. Káťa si vzala do dvojičky Ferryho, aby ho po pár kilomterech nechala se
zpěněnou pusou odstřídat. Podobně tomu bylo i s dalšími kluky z plakátů až do Lluc Majoru.Toto město bylo dalším zlomovým bodem.
Kuba a "mazlík" díky chybě v komunikaci pokračovali domů, zatímco zbytek naší party zahnul na Randu. Rozkaz dne zněl návštěva poutního místa a Randa byla poslední šancí. Naposledy zde potkáváme Ferryho, který má nějaké technické potíže s kolem, asi mu nejde přehodit na malou a tak celé stoupání valí na velkou placku. I proto ho necháváme napospas wattům a suneme se na vrchol v pohodě. Po důležité fotodokumentaci kulturní vložky vytahuje Béča dopingovou bombu, sušené meruňky. Jako smečka hladových psů se na ně vrháme a málem v našich hubách mizí i ubrousek, který je ukrýval. Poslední foto hrdinů a jede se dolů. Nemůžeme jinak, než klikatou silničkou zvanou "autodráha" přivádějící nás zpátky na kruháč v Lluc Majoru. Nálada je pohodová, Ňumi natahuje Edovi hubu, Jéňa Kopka lamentuje že má teprve 180 km, prostě idylka. Poslední dělení přichází na křižovatce s hlavní silnicí. Dilema, zdali poškádlit computer objemem, osloví kromě Honzy i Edu a Bertina Belmonda Valverdeho. Současně zjišťujeme i jeho pravý původ. I když již po řadu let reprezentuje Španělsko, ve skutečnosti pochází z Kadaně. My však nejsme lovci senzací a proto si tuto informaci necháváme pro sebe. Ostře vlevo a hurá do souboje se zapadajícím slunkem. Po krátkém okruhu přes "Kocandu" je trojice opět na křižovatce. Dejavú se ale nekoná a všichni točí k domovu.
Osmý den je nutný, já to vím...všichni to víme a ten dnešní, tréninkový, se opravdu vydařil.
(KoTyMa)
P.S. trocha poezie:
Balík semknut, vlčí smečka
pak vyrazil Radek Bečka,
buší, dupe, valí furt,
až vyhraje hlavní spurt,
je to hustej boreček,
ač má devět koleček
