Výlet luxusním taxíkem

Po včerejším výletu se někteří členové výpravy cítili jako před... po popravě. I proto jsme vnímali se smíšenými pocity sestavu na srazu u devítky. Kromě očekávaných motorů jako Křížáka a Martina Horáka totiž dorazili i Franta Raboň a Ondra cink.

A nemýlili jsme se. Ještě na ranveji u pláže se Křížák rozhodl prověřit jednoho z nás. Po očku sledujeme Edu, jak se ukáže na špici, která se potáhne po cyklostezce směrem k dálnici. Nohy se zatím nestačily ani rozhýbat, snídaně visí na půl cesty mezi krkem a žaludkem, co se dá očekávat. I když tato silnička stále mírně stoupá, rychlost díky ředitelovi Mallorcy neklesá pod 32 km/h. Vydržel, konstatujeme po chvíli,kdy se na pokraji mdloby stahuje ze špice. Vzápětí se trasování ujímá Cimbál (Cink), takže rychlost "klesá" na snesitelných 38km po rovině. Jediný, kdo měl problém s udržením snídaně byl Honza Kopka, ale ten v přípravě na Aljašku odmítl snídani vyplivnout a znovu ji polkl. Dodal jen že nemůže postrádat ani jednu kalorii. Na jedné ze zkratek, kterými se vyhýbáme hlavnímu tahu náhle Ferry hlásí, že je za námi luxusní společnost, Štyby a oba Zabelové. Čekáme tedy na jejich příjezd a tvoříme velice slušnou skupinu. Ve chvíli, kdy se znovu zformujeme je to zřejmě nejhonosnější balík na ostrově. Parta hobíků se nechává odtáhnout do Incy těmi nejlepšími profesionály, které Česko v současnosti má, jen Romana Kreuzigera musel zastoupit taťka.

Na dnešní den byl naplánován jen jeden kopec a to z Incy na Lluc. Záměrem bylo trochu pozlobit nohy, zdali budou připraveny na tréninkové zatížení. Mladej Zabel pod kopcem točí a Erik to komentuje slovy, že má jen tři hodiny a jede domů. Zbytek se začíná sápat vzhůru a skupinka se okamžitě drobí. Na chvostu zůstává podle očekávání Eda, ale trochu nečekaně Béča, který "dnes na to jde s námořnickou rozvahou". Pomalu se všichni sápou k benzínce, kde se má stoupání zlomit směrem na Pollencu. Tam doráží konec skupiny až ve chvíli, kdy je už Štybymu s Ferrym zima a hlásí odjezd na kopec k jezerům. Logika jejich rozhodnutí je celkem jasná, sjezd do Solleru bude díky slunci suchý, na rozdíl od původní trasy, kde bychom se smýkali po mokré cestě desítky kilometrů.

Ještě než se všichni rozhodnou, Štyby mizí. Ve skupinovém vakuu v tu chvíli zůstává Křížák, který nakonec poctí svou přítomností grupetto. To samozřejmě znovu rozbije kompaktní skupinu, ale to se do kopce nebere tak hořce. Po dalších pár kilometrech přichází vrcholek Lluc Majoru, tunel a odměna v podobě sjezdu do Solleru. Patnáctka kilometrů namotaných serpentin s výhledem na moře dokáže nabít baterky každého cyklisty na plný stav. I přesto je zaveleno do centra Solleru na kávu. Křížák by sice jel dál, což prezentuje nervózním podupávání naproti u kašny, my ostatní však usedáme a necháváme se rozmazlovat nabídkou caffeterie. Dnes poprvé se nám bohužel stalo, že tato chvilka odpočinku není zcela pozitivní. Obsluhující číšník dával každým pohybem najevo, jak ho tato práce nebaví a navíc nabízí velmi předražené služby.Za to mu nedáváme ani halíř spropitného a mizíme raději pryč. Část skupiny si dává nášup na Valdemosu, my rozumnější následujeme volání posledního stoupání přes soller do Bunyoly.

Zbylé dvě hodinky jízdy jsou velmi příjemné, nikdo se nenudí, stále panuje čilá zábava a cesta pěkně odsejpá. Špici znovu opanovali Štyby s Ferrym, za nimi Zabel s Křížákem a pak teprve ostatní. Necháváme se tedy dovézt touto VIP taxikářskou službou až na hranice Arenalu, kde se všichni loučíme. Počasí a nálada je natolik pohodová, že se na chvíli ještě vyvalíme na promenádu a v kávovém oparu necháváme doznít pohodu tréninkového dne. V podobné náladě jsou zjevně i Kristián Hynek, Škarna a Jirka Ježek, kteří se u nás zastaví po tréninku na kus řeči a nakonec i přisednou na pokec.

Dnešním výsledkem není jen porce 145 kilomerů s 2000 nastoupaných metrů, ale hlavně jsme si užili velkou pohodu ve společnosti elity naší cyklistiky, a to není málo.

(KoTyMa)