Good morning Vietnam

Dnešek začal již velmi časně, protože start byl již v 6 hodin. Prvních sto kilometrů se navíc nic nedělo a my si již mysleli, že všechno půjde jako po másle. Pak ale přišel singletrack s výstižným jménem Vietnam, který pěkně zamíchal pořadím. Hned v úvodním brodu se trochu „zasekl“ spolujezdec Christopha Sausera a ten na něj musel čekat. Není divu, že se v celkovém pořadí propadli o pěkných pár příček dolů. My naštěstí s Luisem Leao Pintem, Tiagem Ferreirem a další dvojicí Španělů pokračovali dál a sekci zdárně prokličkovali. Radost jsme měli i z počasí, protože slibované vedro se nekonalo a sluníčko svítilo jen chvíli. I přesto jsme se ale nevyhnuli malé dehydrataci a s ní spojenými křečemi. Pro středoevropany je tohle počasí přeci jen nezvyk a i "příznivé" počasí je pekelné. Navíc jsme museli v singlu snad tisíckrát seskakovat a znovu nasedat, což křeče jen podporuje. Na poslední bufet jsme dojeli v šesti a po ní následoval závěrečný kopec. Ten byl ale nekonečný a prudký jako stěna. Bylo to tak namáhavé, že by snad bylo rychlejší i tlačit. Chvílemi mi připadalo, že šněruji tak intenzivně, jako bych vázal korzet :) V cíli jsme byli mile zaskočeni, že naše ztráta byla jen minimální a tak jsme stále ve hře o celkové umístění. Z druhého konce světa zdraví Ňumi Pozn. redaktora: kluci jsou teď průběžně 3. se ztrátou pouhých 6 minut na vedoucí dvojku. Držíme dál palce!