Úspěch i zklamání…

Jizerská padesátka, fenomén nejen pro lyžaře, ale i cyklisty. Letos závod dokonce změnil jméno a po letech, kdy byl zaštítěn televizí Nova, se letos uchýlil pod křídla hlavní veřejnoprávní televize coby mediálního partnera. Řeč je o ČT Author Cupu. Pro většinu cyklistů bývá posledním rozlučkovým setkáním, pro jiné jen výletem, ale dalším i kvalitním rozjezdem do prodloužené sezony. Nejinak to bylo i v našem případě, kdy se chtěl Ňumi udržet ve formě pro nadcházející Brazil Ride a nažhavený parťák Kuba, který naskočil do sezóny později, měl pořád chuť se honit se soupeři.

„Když jsem v červenci začal švihat, tak říjnový Author cup byl pro mě jedním z cílů na který se chci připravit. Po letech na silnici jsem si myslel, že to bude snadný závod a do formy se dokážu dostat. Ostrou zkouškou byl již Tour de Zeleňák začátkem září. Jak jsem si jej protrpěl ví bezpochyby každý, kdo čte naše týmové stránky. Dále následovalo několik dalších závodů, abych se dostal do potřebných intenzit. Nekladl jsem si totiž, jak je mým zvykem, nijak malé cíle a pomýšlel na první desítku. Představa to nebyla nijak nereálná, před 10 lety jsem zde skončil na pátém místě, a tak šlo jen o to, jak načasuji výkonnost.“

Prakticky souběžně se začal chystat i tým na celkové vítězství v soutěži týmů. Vzhledem k dlouholetému partnerství s pivovarem Svijany, ale i jako mediální podporu našeho libereckého obchodu, byl je název od začátku jasný - Svijany-Kolokrám. Členy týmu, respektive hvězdy kolotoče tlustých pneumatik, začal obvolávat díky svým známostem Ňumi. Jména jako Krystián Hynek, Tomáš Vokrouhlík a Michal Bubílek společně s Jirkou, to byla záruka úspěchu a Kuba byl v případě kolapsu pojistkou.

Pouhé dva dny před startem však přišla první podpásovka a to od Vokra. Ten teprve po třech týdnech, kdy jsme se domluvili na společném startu, přišel ze zjištěním, že nemůže z důvodu smlouvy s Birellem (konkurenční pivovar Plzeň) startovat pod pohrůžkou pokuty. Pro mě osobně to bylo velké zklamání, ale stále jsem věřil, že i ve čtyřech to zvládnem. Den před startem nás však vypekl i Krystián, který sdělil Jirkovi, že se necítí a má zdravotní problémy, tudíž nepojede. V tu chvíli bylo jasné, že problém máme větší, než se čekalo. Kde by se dali den před startem sehnat dva slušní jezdci, když prakticky každý, kdo má nohy, je již s někým domluven. Na poslední chvíli jsme zkoušeli obvolat kde koho, Jirka Hudeček - někde na horách a už bez kola, Roman Kreuziger - na dovolené, polský kolega Ňumiho Marek Konwa - na Gardě. Komu ještě zavolat, Štybymu? Ten je v Pekingu, Kulhec a Škarna závodí ve Francii... Nakonec jsme volali do blízkého Jablonce a oslovili naše "dvojčata" silničáře, bratry Stohrovi. Ti nám jako jediní nedali košem a oblékli v sobotu dres s erbem v srdci. Dres kde Vám na zádech koukají z kapes tři lahváče, dres našeho Svijanského pivovaru! Díky Vám pánové, zachránili jste naší pověst.

Co se týká samotného Author cupu a mých vlastních pocitů, od startu jsem jednoduše s prvními neuvisel, ať jsem dělal co jsem dělal. V kopci mi chybělo asi padesát metrů a zůstal jsem tak osamocený mezi první a druhou skupinou. Ve druhém kopci, tom nejdelším, jsem si vezl dvacet lidí za zády a nikdo mi nechtěl střídat a já zas neměl na to jim cuknout, nebo přidat o stupeň těžší převod. Asi do půlky závodu jsem se trápil jako zvíře a čekal kdy mi sekne. Pak jsem se ale trochu srovnal a přešel do stavu kdy jsem šetřil na závěrečné kilometry. Současně jsem byl smířen s osudem že „TopTen“ umístění je dnes v nedohlednu. Před cílem jsem jel asi o třináctej flek, což už mi bylo upřímně jedno. Na biku si moc nevěřím,  tak jsem to od přehrady vypustil a pasáž přes louku a následný sjezd jel v naprostém klidu s úsměvem pro fanoušky až do cíle. Současně jsem věděl, že soutěž týmu nevyhrajeme a vypsaná prémie 50 000 Kč od pivovaru je v prachu.

Nakonec se zas tak nic moc nestalo, v cíli byla spousta fanoušků a člověk se cítil skvěle, když byl povzbuzován takovou masou lidí. Dokonce vysvitlo i sluníčko a Jirka byl na bedně. V týmech druhé místo nebylo najednou zas tak špatné. Pan ředitel pivovaru Roman Havlík z nás snad měl také radost, a tak jsme si to ve finále s klukama na konec sezony užili. Všem proto děkuji za super akci, jak pořadatelům a České televizi, tak Pivovaru Svijany za neobyčejnou přízeň a stálou podporu. Dík patří také klukům z našeho jednodenního týmu.

O odpočinkové akci se v žádném případě nedalo hovořit u Ňumiho. Ten se od startu pohyboval v absolutní špici, kde se jela podlaha. I přesto již na pátém kilometru za horizontem zmizel jeden uprchlík a za ním po chvíli další shrbená silueta. Trochu v té chvíli zaspal a bláhově si myslel, že se ti dva jen „vyvětrají“ a pak poslušně zacouvají zpět. Teprve po nějaké chvíli se mu dostalo informace, že tím prvním byl Venca Ježek. A tehdy začala pravá „čína“. Stíhací jízda po chvíli rozdrobila původní skupinu a vepředu zůstalo lidí jen do mariáše. I když se snažili jako koně a čtveřice Ňumi, Honza Hruška, Michal Bubílek a Matouš Ulman rozjela takový kolotoč, jaký neviděla ani Matějská pouť, ty dva uprchlíky již nepotkali. Kromě malého protaktizování správné chvíle na jejich stáhnutí, se Jirka potýkal i s chybnou volbou skladby převodů. Sázel na převodník s 32 zuby, který při tréninku na tento závod dokonale vyhovoval. V týmové stíhačce se mu ale nohy proměnily ve větrák a kadenci si raději ani nedovolil tipovat. Vždyť celkový průměr byl přes 32 km, a to by odpovídalo spíše silniční kombinaci.

Po polovině závodu tak trochu rezignoval na původní ambice v celkové vítězství a pomalu se chystal na souboj o bronzový post. Spoléhal na taktiku jeden atak a dost. Na jeho nástup zareagoval jen Matouš Ulman a ve dvou to dotáhli až před samotný závěr závodu. Do posledního sjezdu jel Jirka doraz, aby udržel výhodnější pozici na cílovou louku. Naučenou stopou prolétl cestu ke stadionu a Matouše nechal asi dvacet metrů za sebou, což stačilo na pohodlný dojezd k pásce.

 „Nejlepší pocit máte ze závodů, kde ze sebe vymačkáte vše a je vám jedno jak jste dopadli. Jednoduše víte, že lépe to ten den nešlo. Bohužel já vím, že v Čt Author Cupu jsem měl na víc a moje třetí místo nebylo maximem, co jsem mohl dosáhnout. Zpětně musím přiznat, že jsem si dostatečně nevěřil snažil se trochu taktizovat. Na jednu stranu je to dobré vědět, že forma před následující Brasil Ride je dobrá, ale současně musím zpytovat svědomí, jak zbytečně jsem ztratil snad nejvíce mediálně známou akci na našem území. Ta pachuť na patře bude ještě chvíli cítit a nezneutralizují ji ani moje oblíbené Svijany ? Spolu s protaktizováním pořadí jednotlivců se nám nepodařilo vyhrát ani v soutěži týmů, kde jsme obsadili druhou pozici.“

Ale zpátky do reality, kolega Hans Becking, se kterým pojede Jirka Brazil Ride, vyhrál tento víkend Nizozemského šampionát v maratonu, a tak to vypadá,  že oba vyráží na společnou akci s dobrou formou. Další plán tak začíná ve středu cestou na letiště a pak přes půl světa na jihoamerický kontinent. Už se proto raději připravuje i na aklimatizaci, sombrera podél trati a všudypřítomnou španělštinu.

Hasta la vista amigos

Díky za podporu

Svoboďák a Ňumi