Chytrost nad sílu

Finálový závod Giant Ligy v Plzni na Lopatárně sužovalo velmi chladné počasí a vytrvalý déšť. Jen smutně jsme vzpomínali na chvíle, kdy se před startem řešilo kam uklidit přebytečné doplňky, aby se člověk neuvařil. Na startovní pásku se tak i přes vpravdě polární podmínky postavilo přes padesát cyklistických „otužilců“. Mezi nimi i naše "severské duo" já s Radkem , vlastně trio, ale o tom jsem až do startu vlastně nevěděl :).

Již ráno jsem nevěřícně koukal z okna a bylo mi jasné, že dnes se počasí moc neumoudří i když jsem duchu doufal, že se pletu a ve vzdálené Plzni to bude vypadat úplně jinak.

Kolem páté hodiny, když jsem dorazil na místo činu, tak to opravdu bylo jiné. I když přes rozlítané stěrače bylo jen pramálo z této apokalypsy doopravdy viditelné. Pršelo jako z konve a kdyby se Radek nesnažil zpátky urvat puntíkatý trikot pro nejaktivnějšího závodníka, asi bych se otočil na podpatku a valil zase domů. Bodový rozdíl na vedoucího Tomáše Holuba ze Sparty však činil jen jeden jediný bod, tak by bylo dost nezodpovědné nechat mu vítězství takto naservírované na podnose.

Radek si na tento závod přivezl dokonce posilu a to cyklokrosaře a kamaráda Vojtu Nipla. Ve třech je to daleko snazší, řekl jsem si a už se těšil, jak jim to ukážeme. Plzeňákům dneska asi dost "zafouká ze severu", všichni jsme totiž Severočeši, a to jsou otužilí chlapi :).

Díky zimě jsem měl zpočátku dost starostí sám se sebou, nohy mi nechtěly vůbec fungovat a musel jsem svůj ruskej stroj přemlouvat, aby nabral trochu do obrátek. I přes to se nám společně s Vojtou dařilo ve správnou chvíli připravit pozici pro Radkovu raketovou akceleraci v tu pravou chvíli... Tomáš Holub to na nás sice zpočátku zkoušel, ale podle mého názoru sám nevěděl, jestli má bojovat s námi o puntíkatý dres pro nejaktivnějšího závodníka, nebo se pokusit vyhrát celou Giant ligu celkově (před finálovým závodem byl těsně na třetím místě). Proto se snažil pochytat během závodu všechna nebezpečí v podobě nástupů, což jak se později ukázalo byla špatná taktiky.

V půlce závodu se i díky těmto aktivitám z hlavního pole odpoutala pětice uprchlíků, která si během chvíle vypracovala poměrně luxusní náskok, který peloton již nedokázal smazat. Pro nás to bylo velmi výhodné, závodníci Sparty přestali pracovat, protože měli vepředu hned tři závodníky, my si tak mohli v klidu připravovat pozici pro vypsané prémie. Ty jsme v klidu sbírali jednu po druhé, šlo to jak po másle a bodový rozdíl v cíli byl 11-9 pro Radka. Tomáš Holub tak přišel nejen o dres aktivity, ale nedokázal ani vyhrát celkově.

Krom vlastních zásluh jsme v cíli museli vyřknout velký dík i Vojtovi Niklovi, který nám hodně pomohl. Dres je doma a už nám ho do další sezony nikdo nevezme.

A co na to sám Radek? Ten jako vždy hodnotil celou situaci s nadhledem…

„Rozkaz zněl jasně a tak jsme chtěli puntíky vrátit zpět k nám na sever. Ve svém pomocníkovi, kterým bylo spolehlivé kolo Focus smontované a dotažené pevnou rukou severského mechanika, jsem se nikdy nezklamal a očekával jsme jeho podporu i dnes. Navíc jsem měl k ruce dva skvělé rozjížděje spurtů, a to není málo. Napůl tajnou zbraní byla i kombinéza pro rychlost a pár motivačních doplňků, jako Kubou vyladěná přilba Giro a v puntíkách vyvedené kalhoty Eleven a ponožky Moose“.

Cíl mise tak byl beze zbytku splněn a při posledním letošním díle Giant Ligy 28.9.2013 v Přešticích již můžeme startovat v klidu. Snad jedinou kaňkou na dokonalé spolupráci byl fakt že první oslavný doušek vypěnil z plzeňských zdrojů a ne z našich oblíbených SVIJAN.

Kuba a Radek