Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Dolomitenmann, volba srdce

Vytvořeno12.09.2013

Již dlouho mi v hlavě zrála myšlenka, vyzkoušet si na vlastní kůži štafetový závod spojující na pohled nesourodé sporty, označovaný Dolomitenmann.

Celkem zásadní problém vězel v tom, že se datum jeho konání krylo s finálovým závodem Českého poháru. Po mojí neúčasti při klání v Praze, jsem už bohužel nemohl promluvit do celkového pořadí, tak jsem vznesl dotaz na vedení týmu a poprosil Bárta o radu, který závod si mám vybrat. Odpověď přišla velmi brzo. Pohár znamená body do UCI - Dolomitenmann krásný závod a dobrá propagace. Rozhodnutí je na tobě! A bylo po starostech, ani na chvíli jsem dále neváhal a začal si balit. Viděl jsem již jen čekající rakouský Lienz a s ním nejextrémnější štafetový závod v Evropě. Společnost mi měli dělat parťáci z vítězné štafety letošního Adrenalin Cupu ve složení: běh - Ondřej Fejfar, padák – Tomáš Bílek a kajak – Ladislav Maroul. Součet bodů nás po přihlášení podle pravidel Dolomitenmannu zařadil mezi amatérské týmy.

IMG_1468

Odjezd byl naplánován na středu. Ráno jsem se vyklubal z peřin, rychlá snídaně a šup na trénink. Jezdil jsem v Lidových Sadech úseky na prahu, abych se trochu naladil „do rychla“. Jen co jsem však dorazil domů, zjistil jsem, že už jsem v časovém skluzu. Vyřídit pár mailů, zabalit si a hodit video na FB, aby se něco dělo. Jídlo jsem nestíhal. Cesta do Prahy na Kavčí Hory, kde byl sraz naší výpravy, probíhala klasicky v hororovém tempu. Natočení pár záběrů pro Českou Televizi a mohli jsme společně vyrazit do dějiště závodu.

Čtvrtek jsme věnovali natáčení rozhovorů a společné projížďce s Kristiánem Hynkem.

IMG_1313

V pátek už jsme si najížděli celý okruh a ladili detaily na závod. Já měl věru co ladit, při vyjíždění mi prasklo řazení. Zachránil mě naštěstí Alban Lakata, který mi půjčil své, za což mu zde ještě jednou děkuji ?

V sobotu ráno jsem se byl podívat na Ondru Fejfara jak odstartuje naší štafetu na náměstí v Lienzu. A tím to začalo, nervozita se přihlásila a už tu byl nefalšovaný „starťák“. Na záchodě jsem byl snad skoro pořád. Ondra běžel neskutečně a předával na dvanáctém místě celkově a suverénně pokořil všechny amatéry. Tomáš Bílek s novým rychlým padákem čaroval. Ladislav Maroul na kajaku pádloval tak, že z řeky Isel vařil Eintopf pro vodáky za sebou a já díky tomu dostal předávku s luxusním náskokem. Jel jsem tak v trochu větším klidu, než kdybych byl pod časovým tlakem a raději moc neriskoval. Sice jsem posunul naší štafetu v celkovém pořadí opět na ztracenou dvanáctou příčku v celkovém pořadí, ale to pouze ve výjezdu. Sjezd, který jsem zde dvakrát vyhrál, jsem pro tentokrát absolvoval s rezervou.

IMG_1406

V cíli na mě pak čekala celá naše štafeta s vlajkou. Stupně vítězů byly opojné a velmi emotivní. Náměstí v Lienz bylo narvané k prasknutí, výhled z nejvyššího stupně do davu, za kterým se tyčila brána Red Bullu a skrze ní pohled na západ slunce při české hymně. Na to se prostě nezapomíná!

IMG_1563

IMG_1454

Jsem moc rád, že jsem si mohl užít tento neskutečný závod, neopakovatelnou atmosféru a extrémní výkony na pokraji lidských možností. Moje hodnocení sportovního výkonu ostatních členů je poměrně jasné, u běžců absolutní respekt. U paraglidingu nechápu nic, když vidím jejich kousky při přistání. A pozorovat kajakáře u předávky jak pádlují na pokraji sil proti proudu řeky Isel? No pane jo, klobouk dolů.

Tak to je pro mě Dolomitenmann!

Ňumi

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies