Používáte zastaralý prohlížec Internet Explorer, který pro zobrazovaní našich stránek nepodporujeme. Použijte prosím jiný prohlížeč.
Velikonoční otevírací doba: Od 29. 3. do 1. 4. jsou naše prodejny zavřené
CZK
EUR
Měna:

Tři blázni na výletě

Vytvořeno31.08.2013
Většina silných zážitků má jedno společné, přicházejí bez klepání a neočekávaně. Podobně tomu bylo s absolvováním maratonu Öetztaler, konaném v Söldenu, a to zejména v kontextu s jeho náročností, která je podle tvrzení některých účastníků největší v Evropě. Všechno se to seběhlo celkem nevině. Jak jsme se dozvěděli u piva, vše bylo organizováno Jirkou Ondečkem pro jeho přátele. Krom jednoho, který si raději zlámal kosti při akrobatickém kousku na lyžích, se téměř všichni vymluvili bez udání věrohodných důvodů. Jakub, jak je jeho dobrým zvykem, jen zdvihl telefon a zavolal na pár náhodně zvolených čísel. A tak se stalo, že se v lebkami oplácané škodovce sešla silná sestava. Ředitelem výpravy byl Jakub, jako spolujezdec Eda a na zadní sedačce kontroloval situaci a batohy Robert. Otztall group Již cesta na místo nabízela nemálo indicií o náročnosti trasy. Posledních asi padesát kilometrů jsme lehce stoupali proti proudu řeky místy, kudy se bude tisícihlavý dav v neděli řítit dolů. Navíc bylo naše ubytování situováno kousek nad Sölden, čímž jsme si nevědomky odřízli případnou únikovou cestu. Chvíli po půlnoci konečně uléháme do postele a těšíme se na budoucí zážitky. DSC_0960 Sobotní ráno jen pramálo napovídalo o budoucím průběhu událostí. Z postelí nás vyhnal pronikající sluneční svit, kterému nebyl těžký závěs na okně zábranou. Snažíce se o resuscitaci se pomalu dáváme dohromady. V plánu je krátké rozjetí před nadcházejícím závodem. Je přeci logické si trochu protočit nohy a dopřát svalům uvolnění. To by ovšem místo našeho ubytování nesmělo ležet na úpatí nejvyššího kopce celého závodu. Však také řídítka Jakubova zářivě žlutého Čipa nekompromisně točí před hotelem doleva, proti „stěně“. Věru jsme si nemohli přát lepšího rozjetí, po několika hodinách se vracíme zpět z Timels Jochu, s průměrem něco přes 20 km/h a 1500 nastoupanými metry. Nutno podotknout, že na průměru se nejvíce podepsal sjezd, kde jsme několikrát atakovali devadesátku. DSC_0962 V odpoledních hodinách pak absolvujeme rituál přihlášení a užíváme si pohodové odpoledně ve městě. Již k večeru se ale povážlivě mračí obzor a ve chvíli, kdy se vracíme z večeře již leje jako z konve. Průběh závodu nejlépe vystihují Robertovy vzpomínky. Však to byl on, na kom záleželo finální rozhodnutí. Jakub a Eda byli totiž počasím dost nalomeni k zabalení celé akce. Jeho očité svědectví začíná: „Tak co kurva jedeš“? Touto větou Kuba ukončil mé tápání zda-li jet nebo ne. V duchu si říkám, „Kurva jedu!“ Venku 10°C, lije jako z konve, představa 240km v Alpách v tomto počasí není nic lákavého. Všechny tímto rozhodnutím pěkně naseru (jak se dozvídám později), ale co? Přece nepojedeme domů. Je čtvrt na sedm ráno do startu zbývá půl hodiny. Rychle se nabalit, naplnit kapsy a jde se na popravu. Taktak stíháme start, respektive ho nestíháme, takže si dáváme třicetikilometrovou stíhací videohru na „autíčka“ (v našem případě kola) za čelem peletonu. Jediný rozdíl je v tom, že máme jen jeden život a kola jedou po směru a ne proti nám, jinak adrenalin je to parádní. Naštěstí mám před sebou zkušeného vodiče, tak to celkem jde. V Ötzu točíme ostrou pravou směr Kühtai, první osmnáctikilometrovou stěnu. Čelo v nedohlednu, podle Kuby v prdeli. Vystartuji jako Gagarin a postupně předjíždím davy pláštěnek a jiných zlepšováků jak se obléct a nezmoknout. DSC_0961 Konečně v sedle, ale kdybych věděl, co bude následovat, raději bych jel minimálně další hodinu do kopce. Sjezd v lijáku v 5°C, brzy se začínám klepat jako ratlík, začínám se bát, jestli vůbec udržím řidítka a nespadnu. V každé zatáčce hasičské auto nebo sanitka, asi vědí proč. Po nekonečných dvaceti kilometrech jsme v údolí, hlava velí se najíst a napít, ale tělo je úplně mimo. Roztáčím pedály, pomalu ožívám. Projíždíme Innsbruck, čeká nás další kopec, konečně. Někde v jeho polovině přestává pršet a mě se začíná chtít na záchod, ale říkám si, že to vydržím až na Brenner a pustím to za jízdy z kopce dolů. Těsně pod Brennerem už bohužel musím, trvá to věčnost, samozřejmě skupina se v kopci dělí, tak se úprkem snažím dohnat čelo. Musím ještě na bufet, nemám moc vody, ale jak na potvoru je bufet mimo silnici, musí se zajíždět na odstavné parkoviště, vteřiny utíkají a je to tím pádem v pytli. Z Brenneru do Vipitena jedu podlahu, sjíždím skupinu za skupinou. Pssssss... Přesně tenhle zvuk jsem zrovna teď nepotřeboval slyšet. Pííííp!!! Defekt, měním duši.1291350_10200759869013077_1156932100_n Následuje další kopec, Jaufenpass, 15 km do oblak. V mrákotách dojíždím konečně na bufet, Redbull, čaj, bábovka, sušené ovoce, další čaj, chleba s něčím, kola, polévka. Jdu se zase vyprázdnit, přijíždí Kuba: „Co tady děláš“? „Jím“, co tak asi můžu ve svém stavu říct. Ještě stihnu namazat vrzající řetěz a hurá vstříc dalšímu kopci, ale jakému. Do údolí sjíždím za Kubou, bez náboje, bolí mě koleno a jsem trochu mimo. V Sant Leonardu začíná poslední třicetikilometrový kopec pravdy. Po chvílí vidím už jen Kubova záda a začínám se bát, že to bude asi hodně dlouhý výšlap. Je mi teplo jako prase, sundávám návleky, rukavice, pláštěnku, rozepínám se, a kupodivu se cítím o něco lépe. Potkávám Kubu, má defekt, nechávám mu pumpu (údajně nefunkční) a jedu dál. Kopec to je sakra dlouhý, ale nakonec ho vyjíždím relativně v pohodě. Cestou ještě potkávám zaparkovaný sypač a pěknou bílou silnici od soli, asi sněžilo... Teď už dojedu. Po osmi a půl hodinách konečně v cíli. Zážitek na celý život… Na závěr je třeba říci že byl Robert nejlepší z týmu. Kuba dorazil za necelou půlhodinu a Eda na sebe nechal čekat ještě o hodinu déle. Třeba je však smeknout před urputností některých dalších závodníků, kteří potřebovali na zdolání této vzdálenosti s převýšením 5500 metrů i více jak třináct hodin. Proč se mi v hlavě stále vrací léta omílaná pranostika že zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní? DSC_0963 Zážitky převedli v písmo Robert a Eda

Sledujte nás na sociálních síťích

Na vašem soukromí nám záleží
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Povolit všeNepovolovat cookies