Okem Kolokrámu, návštěva továrny Lightweight.

Friedrichshafen, 3.-5.6.2013 Během posledního roku proběhly u německé značky Lightweight změny. Nemyslím jen produktové, ale změny týkající se hlavně tváře značky. Ujasnili si, kdo jsou a kdo chtějí být. Vlastně zůstali co jsou, jen to zabalili do klasické německé reklamy. Z mého pohledu, musím podotknout, předvídatelné a nudné. Černá, šedá a bílá, logo nebo znak (nový) ve spodním rohu, nic víc nic míň. Celkový výraz se sjednotil. Z loga tak vypadla červená barva nebo spojení s Carbon Sports. Používat se bude jen nápis Lightweight anebo onen nový znak, nikoliv obojí dohromady. Přesně to co očekáváte od high-endové značky. Neurazí, nenadchne, ale zde se dle mně moc nevytáhli. Takových reklam ve stylu dokonale padnoucích šedých obleků pro vyvolené je kolem nás kvantum. Hrdost a odkaz na to, že se jedná o německou značku reprezentují německé názvy, které nejsou a nebudou překládány do angličtiny. Cokoliv LW chce dělat, bude i nadále v jedné hladině, pouze té nejvysší kvality. Na detailních produktových záběrech se zaměřují na zdůraznění surové podoby jejich sortimentu. V LW není potřeba lakovat nebo jinak zarovnávat, tím i narůstat na hmotnosti bez hmatatelného efektu. LW je ultimátní nástroj. Je tu dost značek, najímající jednorázově věhlasné designéry, kteří ve své podstatě schovávají laciná kola pod exkluzivní (a kolikrát zbytečně těžký) lak. Ještě jedna ze zajímavostí ohledně Lightweight stojí za zmínku. Nejsou nijak výrazně sponzorující značkou. Teamy, slavní jezdci, si kupují LW, aby ušetrili pár vteřin. Často se tak děje i operativně "před časovkou, před etapou". Píšu zde o závodech typu Tour, Giro a podobných. Jsou to zřejmě historicky nejvíce "kradená" kola v profipelotonu. Vozeny často pod samolepkami Zipp, Fulcrum, Shimano, a dalších. Ve své podstatě jsou na tuhle skutečnost v LW hrdí. Tím je zřejmé, že jsem se ani nedozvěděl, jestli zde funguje vývojová platforma mezi profi jezdci. Nikdo nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. Určitě však je. Jednu výraznou vyjímku, bychom ovšem našli. Jan Ullrich, který se dá více vnímat jako jejich tvář. Ullrich byl první, který kdy vezl kola LW na závodech. V sídle firmy je i fotka Jana na prvním páru prototypů v první den v akci, v prvním nasazení. Lightweight je synonymum pro karbonová kola. Vše tehdy začalo modelem Standard. Jeho úspěšnost je podtržena již čtvrtou evoluční verzí, která je nyní přejmenována na Meilenstein. Velmi si tohoto modelu váží. Tento i ostatní modely prochází průběžným generačním vývojem. Inženýři neustále vylepšují jejich vlastnosti. Vlajkovou lodí pak je model Obermayer. A ten byl výrazně přepracován. Úbytek váhy je pouze 17 g, ale o to tu primárně nešlo. I předešlá verze byla lehká až až. Nové Obermayery mají vylepšené brzdící vlastnosti. Přepracovaný odvod tepla. Tím i nové brzdné plochy. Výrazně byly přepracovány náboje, čímž docílily zdvojnásobení tuhosti, kterou pocítíte především při agresivní jízdě ze sedla. Obermayer je vlajková loď a i to byl důvod k přepracování. V LW nechtějí mít vrcholný model pouze nejdražší model s několika spíše marketingově mířenými vylepšeními oproti modelům nižším. Rozdíl musí být opravdu markantní a nikoliv jen v ceně. Parametrově musí všechny ostatní kola převyšovat. Aby vlajková loď byla tou pravou vlajkovou lodí. Nešlo o to udělat pouze nejlehčí nebo pouze nejtužší, ale v LW zase jak jinak - nejlepší kola. Výzvou byly a i nadále zůstávají karbonové plášťové ráfky Gipfelsturm. Jejich technologie výroby je i pro specialisty z Friedrichshafenu tolik komplikovaná. Tlak vzduchu u plášťů narozdíl od galusek působí na stěny ráfku ve směru, který je roztrhává. Enormní teplo při brždění ohřívá i vzduch vně duší. Tím logicky narůstá také tlak vzduchu v pneumatikách, bez slitování působící na stěny ráfku už tak zahřívané ze strany od brzdových špalků. Je mezi námi dost cyklistů, kteří nechápou, že v prudším a delším sjezdu je neustálé brždění fatální. Technika jezdce musí jít spolu s technikou, kterou využívá. Odbrždění brzd i na krátký okamžik dovolí ráfkovým kolům LW snížit teplotu brzdných ploch o desítky stupňů Celsia a ulevit materiálu! Další komponentovou novinkou jsou řidítka Rennbügel. Zdůrazňují nový směr firmy ve smyslu "více Lighweightu pro vaše kolo". Precizně vyladěné vlastnosti standardních tvarů, rozměrů a profilů není třeba zdůrazňovat. Kusová výroba. Každá řidítka mají kód. Všechny jsou zde testována kus za kusem a výsledky shromažďuje a uchovává firemní databáze ve vazbě k unikátnímu kódu každých řidítek. Vylepšené Meilensteiny, přepracované Obermayery, ale ani nová řidítka tentokrát nebylo vše, ba ani to hlavní, kvůli jsme obdrželi tajemné pozvání. Ve Friedrichshafenu měli v rukávu ještě větší překvapení, které bylo umocněno faktem, že se jim ho podařilo dokonale utajit. Čehož výsledkem byly spekulace na bikové ráfky, na 29" ráfky, na silniční kola pro diskové brzdy a podobně. Ani jedno nebyla pravda. Než si přečtete jak proběhlo odtajnění, pojďme si prohlédnout výrobu. LW si úzkostlivě tají způsob výroby, takže jsme ve své podstatě z fabriky odešli stejně poučení jako jsme do ní přišli. Neustálý tok informací, na nás chrlen, marně zastřel fakt, že šlo jen o mlhu. Prohlídka tedy byla exkurzí, kde jsme se dozvěděli při jaké teplotě skladují surový materiál, jak se obecně karbon vrství, jak minimalizují odpadové ztráty během výroby. Že na výrobu kol si většinu strojů vyrobili přímo zde a sami, že i testovací mašiny na simulaci zátěže kol jsou jejich vlastní konstrukce, a tak dále. Klasická exkurze říkající všechno a vlastně nic. Kola jsme zahlédli jen třikrát. Jednou je kolem nás v rozpracované podobě převezly na vozíku kvapně z jedněch dveří do druhých, podruhé v servisním středisku, kde jsme byli obeznámeni s možnostmi oprav. A potřetí ani nevím. Když nebudu počítat "látku" řezající stroj nebo obruby náb v pytlíku na kontrolním stolku, tak asi to jedno kolo, které držel hostitel v ruce a ukazoval jak ho strká do dalšího unikátního stroje na test pevnosti náboje a výpletu. Stroj se jmenoval "Wilde Hilde". Zajímavé byly různé obří nosníky, jakožto unikátní karbonové konstrukce v architektuře. Vesmírný program byl dokonale skryt. Až na pár slov a mávnutím rukou k oněm plastikovým závěsům dělící celou halu na tu, kde jsme a na část "tam za tím" zůstal nedotčen. Pravda, kvůli vesmírnému programu tu nejsme. Rozhodně, ale dodává věrohodnosti, že zde ví jak s karbonem pracovat. Faktem kolem kol je, že každé kolo, které si můžete koupit je zdejší precizní ruční práce se 100% výstupní kontrolou kus po kusu. Nyní zpět k překvapení. Předvádění novinky v produkci LW bylo komorní, ale zároveň efektní. Rok a půl vývoje schovali do malé krabičky, ktorou měl Oliver položenou před sebou na stole. Dokonale matoucí. Čekáte nová zapletená kola? Vedle položený starý divnorám, který před léty kvůli nezájmu vyřadili z výroby, by zase nasvědčoval rámu. Zároveň je tu černou látkou přikrytý kolo v rohu místnosti. Ale i řidítka a pár krabiček na stolku uprostřed místnosti. Tak co to bude? Kolo? Komponent? Nová kola? Rám. Urgestalt. Zcela v designu LW. Účelové, celé černé. Vyvinuto jen a pouze pro výkon. Každičký detail striktně jen a jen k výkonu. Z krabičky Oliver začal vyndavat na kusy rozřezaný rám. A rukama nám nechal kolovat spodní rámovou trubku, horní rouru, patky, střed. Vše doplněno detailním výkladem k té které části. Bylo myšleno na všechny detaily. Používáte mechaniku? Elektriku? Na všechno je tento rám připraven. Jejich plán je stejný. Mít nejen nejlepší kola na světě, ale i nejlepší rámy na světě. Nic víc, nic míň. Vidíme ho s předstihem. David mě neustále rentgenuje očima. Radši si všechno fotím jen na telefon, abych ho neplašil. Oficiální představení tohoto ultimátního rámu svět uzří až za pár týdnů na výstavě Eurobike. A bude takový rám vůbec prodejný? Na jednu stranu "price is not issue for us" říkají v LW. Nechtějí dělat technologické kompromisy. Na druhou stranu by rám, jakožto nový produkt měl i něco vydělat, že? Recept a všechna tajemství výmečnosti výroby zapletených kol LW nebudou přesunuta z Německa. U rámu je to poněkud jiné. Uznali, že není možné vyrobit ručně rám požadovaných kvalit a vlastností v Německu. Tedy, vyrobit ho ovšemže lze, ale cena by byla tak vysoká, že by byl prakticky neprodejný. LW dlouho hledal, komu v Asii výrobu zadá. Samozřejmně si nemohou dovolit žádný kompromis a proto veškerá kontrola, testy a certifikace jsou striktně v německé režii. Nakonec plně vyhovujícího partnera našli. Rám nebude levný, ale bude se dát prodávat v high-endovém segmentu. Samotné heslo rámu "FRAME MY WHEELS" vypovídá vše. Byl navržen, aby s koly LW vytvořil nekompromisní a plně se doplňující celek. Aby kola podpořila rám a rám doplnil kola. Podstatou jsou dokonale vylaďené všechny vlastnosti ve spojení s koly LW. Záměr nebyl vyrobit nejlehčí kolo na trhu, ale nejlepší kolo. Opět. A co se budoucnosti týče - v LW jsou si vědomi toho, že v okamžiku kdy UCI povolí využívání kotoučových brzd závodníkům, budou všichni chtít kotoučovky. Pracují i na revoluční technologii propojení ráfku s jezdcem, ale o tom až příště. Mají toho dosti vzrušujícího v rukávu, na čem momentálně pracují. Necháme si však ještě pár informací zatím jen sami pro sebe :) A jestli jsem si myslel, že vesmírný program je pro ně největší výzvou, tak jsem se opravdu mýlil. "Gipfelsturm. Naše plášťové ráfky jsou jednoznačně největším oříškem a výzvou, se kterou jsme se při zpracování karbonu utkali." vyvedl mě z omylu sám šéf LW, Erhard Wissler. Kompletní fotogalerie k vidění na našem Facebooku: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10151787532947710.1073741915.81297252709&type=1