Chybami se člověk učí

Lopatárna nepatři k mým pravidelným akcím, přesto jsem se rozhodl na ni zajet. Důvody jsem totiž měl hned dva: prvním byla účast na akademickém MČR a druhým podpora týmu Kolokrámu v boji o puntíkovaný dres. Jako první se jelo akademické mistrovství. Po zhlédnutí startovky čítajíc asi 20 "'studentů" jsem se domníval,  že mistrovský dres bude na dosah. Po vlažném startu závodu na 25 kol jsem byl plný očekávání, jak bude kdo chtít se závodem naložit. Po pár nástupech se ovšem vpředu zformovala tříčlenná skupinka, kterou jsem jaksi podcenil, stejně jako zbytek závodníků.  Skupinka začala spolupracovat a ostatní nejevili známky jakékoliv snahy s tím něco dělat. Takže když jsme najednou ztráceli půl kola, nezbývalo mi nic jiného, než si je dojet.  Sám jsem si tak dal na pár kol časovku, ale očividně vedoucí trio nechtělo, abych je sjel. Když se tak stalo, bylo už docela pozdě na dosbírání potřebných bodů a já zůstal pod stupni vitězů. I když byl tento výsledek daleko za mými ambicemi, bral jsem ho jako poučení do budoucna. Už nikdy nebudu podceňovat na pohled slabé skupiny v úniku. Jako šanci na reparát jsem vzal následující závod Giant ligy a náš úkol podpořit Radka v cestě za dalšími body do soutěže o nejaktivnějšího závodníka. Dalších 50 kol mi ale dalo zabrat, nicméně hlavně díky kolegům se snad zadařilo... Dan Veselý