Sedm statečných aneb soupiska pro rok 2013

Sedmička je šťastné číslo, když jdete vlastní cestou... Při řadě prezentací týmů, kterých je na prahu každé sezóny přehršle, se můžete setkávat s plkáním o výkonnostních růstech, vyšších ambicích ve srovnání s loňským rokem, nebo ještě lepší reprezentací a viditelností. Velmi často je to mlácení suché slámy, důležité pouze k tomu, aby se trochu zamotala hlava sponzorům, soupeřům, nebo jen prostě ke zviditelnění. V čem je tedy tým Kolokrám-Svijany jiný? V řadě věcí - pokud se pamatuji, nikdy neplýtval sliby, které by nemohl splnit. A pokud se již něco prohlásilo, byl celý tým ochoten potit krev, aby svůj slib dodržel. I proto k působení v řadách tohoto týmu vzhlíželo mnoho ambiciózních jezdců jako k možnosti posunout se výš. Jedněm se to podařilo, jiní zůstali na prahu, další se z klubu, díky rozdílnosti svých očekávání, vyřadili sami. Je ale zbytečné vzpomínat na staré časy, spojenou s trpkostí v ústech nespokojených, nebo ze svého pohledu nedoceněných cyklistů. Vždy je lepší dívat se kupředu a hledat výzvy, cestu ke splnění snu, nebo jen možnost provozování svého koníčka. Stejně je tomu i se sedmičkou jezdců, kteří letos v roce 2013 patří do sestavy. Jako prvního z nich bych rád představil Jirku Říhu. Sice nepatří k jezdcům, kteří by sbírali pravidelně prestižní umístění. Jeho velkou devizou, kterou ostatně předvádí již drahně let, je bojovnost a sebeobětování pro tým. Kdo jen párkrát zavítal na některý z maratonů, mohl jej vidět na špici, jak se snaží nadrolit balík, pokud je tempo pomalé. Jirka Říha Mnohdy se mu podaří odjet a samotnému se potýkat s nástrahami trati, nikdy nic nezabalí předčasně. To ale neznamená, že by se jen bezcílně větral na čele a nemusí se s ním počítat. Vezměme jen loňské 11. místo na Rampušáku, celkové 6. místo na Severočeské lize, nebo 33. místo na závodě ČP v Plzni. Je to prostě pracant a kromě toho, že jej kolo baví, dost mu to i jde. Pokud by se dalo jeho vlastnosti k někomu přirovnat, okamžitě by napadlo jméno Jense Voighta, prostě nezmar. Druhým do party je Robert Heczko. Jeho cesta k cyklistice vedla přes orientační běh. Dlouhé tratě ve vysokém záběru mu jistě svědčily a odnesl si z nich velkou sílu, kterou nyní dokáže přetavit ve vrchařské schopnosti. Na to, že začal brát cyklistiku vážně až v roce 2011, je vidět až dost. Kromě pravidelného umísťování v elitní dvacítce má i loňský skalp ze 130. km trati Mamuta. Robert Hezcko Vrchařské vlastnosti ostatně potvrdil také celkovým druhým místem v libereckém seriálu časovek do vrchu. Jízda v zápřahu je mu bližší než taktické vyčkávání v závětří, až se naučí i tuto cyklistickou „vypočítavost“, bude mít k bedně blíž. Třetí jezdec je stále mladíček Daniel Veselý, zvaný Vesi. Na svůj věk již ostřílený harcovník, doma v polici se mu leskne zlatá medaile z mistrovství republiky z roku 2010, které vyhrál ještě jako junior. Roku 2011 začal působit v týmu Kolokrámu a současně stále patřil do státní reprezentace, což potvrdil i zařazením do kádru pro etapový závod Okolo Slovenska, nebo do výběru Moravy pro prestižní Czech Tour. Zde jel dokonce v týmu s Františkem Raboněm. Dan Veselý Loňský rok zůstal vzhledem k náročnosti studia na vysoké škole z výsledkového pohledu nenaplněn, ovšem důvěra v jeho schopnosti trvá. Je to mladý jezdec s velmi silným „motorem“, jen je potřeba ho dostat do otáček. Návrat na závodní scénu hlásí v kolokrámské sestavě bývalý profesionál Radek Bečka. Jeho zkušenosti z doby, kdy hájil barvy AC Sparty Praha nebo PSK Whirpool, mohou být velmi prospěšné zejména pro růst mladých závodníků. Jeho smysl pro humor sice staví ambice spíše na snahu nevypadat jako „bečka“ piva, ovšem všem je jasné, že jak si připne na záda startovní číslo, bude to mazec. To dokazuje i na závodech plzeňské „Lopatárny“ kde se s ním ve spurtech musí počítat. Radek Bečka Velkou šanci dostal pro nadcházející rok Jirka Novák, kterého budete znát spíše pod přezdívkou Ňumi. Ten sice na zádech nosit logo Kolokrámu nebude, ale k týmu patří. Podpora, kterou zde dostal v minulosti, jej nakopla k výkonnostnímu růstu a odměna na sebe nenechala dlouho čekat. Nejen páté místo na MS v maratonu a vzápětí podpis smlouvy do stáje věhlasného Barta Bretjense, ale i bedna prakticky na každém závodě, kde spatřil cíl. Přes účinkování v zahraničním týmu, ponese mezi logy i zmínku o letitém mecenášovi Kolokrámu, pivovaru Svijany, což znamená jediné, pupeční šňůra zůstala nepřestřižena :) Za vycházející hvězdičku by se dal pokládat Kryštof Bogar. Ještě nedávno junior o sobě dal vědět nejprve v závodech MTBO. To, že si občas odskočil na XC závody Českého poháru, pro něj znamenalo nejen vítězství při klání v Kutné Hoře, ale celkové 5. místo. V MTBO, ještě coby junior přivezl 3 zlaté medaile z MS. Jeho potenciál se v současné době snaží přetavit do diamantu trenér Viktor Zapletal, za kterým stojí výkonnostní růst olympioniků Kulhavého a Ježka, což je jen důkazem jeho možností. Kryštof Bogar Malý otazník se vznáší nad jedinou dívkou v týmu, Lenkou Sýkorovou. Přestože se v současné chvíli věnuje jen a pouze škole, místo v sestavě jí stále patří. Pokud se jí povede skloubit školní povinnosti s náročným tréninkovým úsilím, na které je zvyklá, na startovní čáře ji snad opět uvidíte. Dveře zpět má u nás Lenka vždy otevřené :). A kdo je tím posledním v soupisce? Hrající kapitán, Jakub Svoboda. Již několikrát se rozhodl ukončit svoji sportovní kariéru, ale vždy se nakonec vrátil. Bere cyklistiku jako drogu, která jej nenechá v klidu. Jakmile se začne ztrácet sníh a blíží se jaro, všechny myšlenky na sportovní důchod jsou pryč. Proto i letos má své místo v základní sestavě a jeho vyhlídky nejsou vůbec jednoduché. V loňském roce se stal opět králem silničního seriálu 53x11 Marathon Cup, byl častým účastníkem ČP, plzeňská „Lopatárna“ byla středečním přechodným bydlištěm. Pokud chce letos dorovnat loňskou bilanci, budete o něm vědět velmi často.