OKEM KOLOKRÁMU – Kryštofův mallorský deník, část 6 až 11

(den 6.) Naše novinky z Mallorky jsou zde jako každý den :) "Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít" zpívá jedna dobře známá česká píseň, která přesně vyjadřuje naše pocity z dnešního dne. Ráno jsme si jen zajeli na kafe do Lluc Majoru, potom už jen povalování na pláži a nějaká ta dobrota k obědu v baru u Tonyho. Jak už někteří jezdci hlásí, přijelo sem několik dalších známých tváří jako například Zdeněk Štybar. To znamená, že zítra bude asi zase pořádná nálož kilometrů, a to jak výškových tak vzdálenostních! Takže se máte zase na co těšit! Zítra opět zde, Váš každodenní posel dobrých zpráv z Mallorky Kryštof.   (den 7.) Sedmý den na Mallorce (osmý den, zatím schází nám :)) Dnes po dni volna následovala další tréninková dávka. Na desítce byl po ránu opět i ředitel a s ním i nové "přírustky" včetně zlatého olympionika Járy Kulhece. Počasí nám dnes moc nepřálo, předpověď hlásila od 13. hodiny vytrvalý déšť. Na staré známé téčko jsme však vyrazili v plnejch a nadrženej ředitel chtěl asi opět všem těm mistrům a olympionikům ukázat, že se do starého železa zatím nechystá! Dnešní švih tak pokračoval stejně jako před pár dny směrem na Porto Cristo. A když se mi zdálo, že kluci jedou dnes opravdu rychle dostal se na špici Kulhec společně s Honzou Škarnou. V tu chvíli se ještě přiložilo pod kotel a všichni se začali potit a slabší jedinci v "hupech" a krátkých "stojkách" začali pomalu odpadávat. V jeden moment se mi zdálo, že se i zatažená obloha začala protrhávat. Za Porto Cristem po 100km absolvovaných průměrnou rychlostí 37km/h s větrem v zádech, přišel obrat o 180° a vítr do ksichtu. Ředitel začal vyzívat nás závodníky, že musíme dojet až do Arty a když má padnout dvoukilo tak "kdy jindy" :) než dnes, když je takové krásné počasí. Došlo tak k dělení skupiny kdy nemocný Svoboďák, já a dalších pár jedinců se vydalo domů kratší cestou směr Manacor. V Manacoru proběhla po 120 kilometrech další kávička a jako za trest začalo opět pršet. Zbytek tréninku jsme absolvovali v nekompromisním protivětru, kdy někteří jedinci jako "houbař a borůvkář" Jirka Hradil (rozumněj závodník MTBO) odmítli střídat. Užil jsem si tak o to víc dvě 15 kilometrové špice s Kubou. Po návratu na hotel proběhlo prání špinavých dresů a mytí kol. Následně jsme se celý prokřehlý vydali zahřát k Tonymu na čaj s rumem. A právě zde se ukázal opět "houbař", že ani tady není týmovým hráčem. Odmítl tak s ostatními držet krok jak je vidět na přiložené fotografii, kde schovává rum pod čepicí s logem svého chlebodárce a sponzora.

• záznam z garminu pro dokreslení je zde

Zdar všem Váš písmák Kryštof (zítra již snad se sluncem v duši)  

  (den 8.) Den osmý na Mallorce už neschází nám, je za námi... Když jsme se ráno srazili u "desítky" tak jsem se pomalu ani nestačil divit, kdo všechno dnes jede. Celé to kazil akorát Ondra Cink, který se nedostavil a tím pádem zde byli "pouze" dva bývalí mistří světa a to Štyby a Kulhec :) Jak už je patrné ze složení naší výpravy tempo bylo velmi svižné. Vyrazili jsme podle dálnice přímo do Lluc Majoru. Jelikož celou noc pršelo tak to docela cákalo od spodu. Několika účastníkům zájezdu začli skřípat kola(myslím hlavně sebe). Po průjezdu Felanitxem, kde se náše průměrná rychlost pohybovala na obvyklých 37km/h, to Zdenek Štybar vyřešil tím, že si půjčil u pumpy sprej na čištění interiéru aut a nastříkal si to na řetěz :). Řešení to bylo velmi efektní, jelikož se mu celá kazeta i přehazovačka obalila hustou pěnou. Nicméně po pár kilákách na vrcholu svatého kopečku (San Salvador ), mu kolo začalo skřípat na novo. Nahoře jsme se moc neohřáli, neměl jsem tak možnost zavítat do kostelíka a prohlédnout si dresy místního mistra světa z let padesátých :( ...škoda tak snad příště. Na špici stejně jako předtím dominovalo duo Štybar - Kulhavý. Doslova jsme "prolétli" kolem odbočky na Porto Cristo a pokračovali přes Santany a Campos zpět do Lluc Majoru kde jsme krátce zastavili na nějakou tu kafku a zase pálili dál. Tentokrát na cca 5 km vzdálenou Randu. Na vrchol jsme se však vydali "starou cestou", která vede přes místní zahrádkářskou kolonii a během 4 km zde projedete několika serpentýnami. Připadáte si tam jak na autodráze. Járovi se ten kopec asi fakt líbil :), dole se otočil a jel ho ještě několikrát. Naše další putování pokračovalo ukázkou části připravovaného okruhu MS v silniční cyklistice. Musím Vám zodpovědně napsat, že stoupání, s kterým místní domorodci počítají bych opravdu nechtěl jet víckrát než jednou :). Zpět na hotel následovala již jen rovinatá cesta kolem letiště. Dneska s toho byl opět skoro šesti hodinový švih, kdy jsem na budíku zaznamenal 180 km a nastoupal bez mála 2000 m. Doufám tedy již "trošku unavený",že nám zítra náš ředitel nepřipraví nějakou pikantnost ... Takže zítra opět zde!!! Váš oddaný pisálek z Mallorky Kryštof. Na přiložené fotce je k vidění famózní složení naší grupy.

• záznam z garminu pro dokreslení je zde

  (den 9.) Den devátý... a začnu hned špatnými zprávami, už se nám to blíží, už jen dva dny a vracíme se domů, do zajisté zcela zamrzlé naší krásné české vlasti. A ještě navíc se s námi dnes defenitivně rozloučil ředitel Mallorky :(, už se mnou tady nepojede žádnou špic až do mých posledních sil, ani nás nevezme na pořádný dvoukilo! Už je pryč. Ale, abych tady jen nebrečel, přilétlo sem se zastávkou na Kanárských ostrovech velmi ambiciozní "duo" říká se jim malej a velkej robokop (nebo-li Vokr + Horác). Navíc se po dnešním pohodovém švihu, kde jsme ujeli stopáďo v pohodovém tempu, chystá výjezd do nějakých větších kopců. Takže prosím Vás nepropásněte zítřejší předposlední reportáž z ostrova Mallorka. S dnešním sluncem v duši Váš Mallorský vyslanec Kryštof.

• záznam z garminu pro dokreslení je zde

  (den 10.) Předposlední den na Mallorce...den desátý. Na dnešní švih byli nominováni: Zdeňek Štybar - nejlepší krosař, Ten němec Tony Martin - nejlepší časovkář, Jaroslav Kulhavý - nejlepší biker, Jirka Ňumi Novák - největší hezoun, Jakub Svoboda - nejlepší kolodrát, Jiří Hradil - nejlepší houbař, Jiří Hudeček - největší vypravěč, Komisař Morkovicz - největší pučmidrát, Ráďa Bečka - nejlepší píč piva, Vokr a Horác - největší meziplanetární cestovatelé a s nimi i zbytek českého pelotonu. Je nutné si uvědomit, že kdo chce v sezoně něčeho dosáhnout musí být v lednu na Mallorce! Ráno jsme vyjeli a já jako benjamínek v pelotonu jsem hned prorazil o kámen. Takže jsem svojí nepozorností zbrzdil celou skupinu pacientů nadrženou na zdolávání horských sedel. To však nebyl konec našich dnešních patálií. Po několika kilometrech se stavělo znovu, kolo pana Kulhece totiž vydávalo prapodivné zvuky. Dle něj neopravitelná závada projevující se praskáním a vrzáním byla odstraněna naším ultra specializovaným mechanikem pouhým dotažením zadního upínáku. Následně jsme se konečně dokodrcali do Bunyoly, odkud jsme pokračovali přes sedlo do Sólleru. Na druhé vrchařské prémii do Valdemosy jsem shořel jako svíčka v krutém souboji s naším vyšvihaným spurtérem a píčem Radkem Bečkou. Následoval přejezd přes pár menších i větších kopečků a pak poslední vrchařská prémie plná ostrých serpentin, lemovaná padlými jezdci na Coll de sa Creu. Pak už jen sjezd spoustou vraceček do Palmy k místní katedrále. Cílová promenáda po pláži cestou k hotelu byla zpestřena opět Radkem, který nás táhnul na další "bečku". Zítra je náš poslední den na ostrově, tak snad konečně padne ten slíbený Formentor :) !! Do zasněžených Čech zdraví Váš oddaný Kryštof Bogar - největší písmák! Jarda se ptá největšího píče Ráďi: "Co to tady vrže?" Ráďa na to: "Težko říct takhle z hlavy". Serpentiny směrem k Sólleru, naše první dnešní vrchařská prémie. Na každém zdolaném kopci dnes Ráďa zvedal ruce. Trénuje tak na nadcházející mistrovství Lopatárny. Po krátké zastávce v Esporles a rychlé kávě zkouší Ráďa zda by mu k pleťi seděl Marek Cibulka. Dle zdělení našeho instruktora a odborníka by to dneska šlo. Na pláže, na pláže instruktor nám všechno ukáže! Po několika doušcích promiloidní tekutiny zkouší Ráďa jaký má tlak na pedál. Obrovský!!! Kluci Hradecký střeste se, Ráďa jede se svým psem! Authoři nemáte to vůbec lehký... :) Montér Tolja alias Váš písmák při opravě defektu s odbornou instruktáží odborníka.     (den 11.) A je to tady, poslední jedenáctý den na ostrově je již za námi :( Ráno přijíždím na "desítku", hned po odstartování dnešního švihu, se zdá býti tempo velmi vysoké. Asi jako kdyby okresní přebor přijel hrát s Barcou, ani jednou jsem se nedostal k míči. Po asi čtyřiceti kilometrech se tahající Quick-Step rozdělil. Počasí nevypadalo vůbec dobře, jezdili jsme po ostrově tak, aby jsme se vyhli dešti. Každý z nás na to měl jiný názor a hlavně ten němec (Tony Martin) byl nervózní. Ve městě Porreres se tedy naše skupina rozdělila. Jára Kulhavý zahlásil na Štybyho: "jste se rozpadli jak Michael Jackson!" Z této hvězdné formace s námi zůstal jen Štyby a Niki Terpstra. Rychlost byla opojná, ale stále vysoká. První "šedesátku" jsme zvládli cca za hodinu třicet! Pokračovali jsme směr Porto Cristo a Santany, kde se začal vítr točit v náš neprospěch a bylo to stejné, jako bych narazil ksichtem do zdi :) Když Svoboďák zjistil, že se Niki připravuje na Paris-Roubaix přiměl na špici jedoucího Ňumiho zatočit za Santany na přilehlý cyklistický ovál. Vypadalo to velmi zajímavě, několik pacientů se začalo honit na dráze. Dnes dorazivší Pája Boudný se snažil dohodnout vylučovací závod (Budeme jezdit proti sobě a snažit se udeřit soupeře pravačkou, přežijí tak jen ti silní). Za Sa Rápitou začali někteří, jako třeba kolega houbař přemýšlet kudy se dostanou nejrychleji na hotel a ještě k tomu tak, aby je to v silném protivětru co nejméně bolelo...tak došlo k další redukci skupiny a na 130 km jsme zůstali v osmi lidech. Přežili tak jen ti, kteří chtěli dnes objet šesti hodinový švih. Následovalo několik úhybných manévrů před deštěm a dalších 70 km jsme absolvovali jak je vidět dle garminu prakticky na fleku. Dnešní káva proběhla až na 160 km. Nejprve jsme chtěli zakončit náš pobyt stylově zastávkou v hotelu Hilton, aby viděli jak to vypadá když do restaurace vrazí hladová smečka rumunských a albánských uprchlíků. Bohužel nám nevyhověli, dnes máme zavřeno sdělila nám paní provozní. Rozloučili jsme se proto slovy "no café? no Hilton!" Naštěstí ve městě Lluc Major byla otevřená cukrárna a někteří jezdci jako třeba Zdenda Štybar to vzali útokem, cukry opravdu chyběli jak je vidět na jedné s přiložených fotografií :) Na závěr chci poznamenat, že jsem to "dvoukilo" opravdu dal! Bylo to podle hesla "Kdy jindy!", jak říkal během pobytu stále dokola sám ředitel Mallorcy pan Roman. Mallorca mi prostě šla k duhu, i přes těžké tréninky a obrovský počet najetých kilometrů jsem zde přibral asi 4 kila. Jsem tak z váhou 88,5kg dle ukazatele letištní váhy na zavazadla nejtěžším členem týmu Kolokrám, vrchař ze mě asi letos nebude :)...dohodl jsem se tedy z Ráďou, že to za mě vezme! Je na tom váhově podstatně lépe. Váš prozatím bývalý dopisovatel. Adios Kryštof! Poslední večer se Radek důkladně připravoval. Nechtěl být na závěrečný trénink dehydrovaný. Pitný režim je velice důležitý. Svijany jsou Svijany!!Nějakej Renson? Co to je? Trénujeme dojezd na Roubaix :) Štyby a jeho malá odpolední svačina. Moje maličkost já písmák, se s Vámi loučím zcela zchromlý :)...jsem tak další zářez na ředitelově horní rámové trubce.