Dojmy z jízdy v podání Lenky Sýkorové

Ráda bych se s vámi podělila o svůj zážitek z první vyjížďky na Fonďákovi (rozumějte silniční kolo zn. Fondriest s osazením Shimano Dura-Ace). Nečekejte podrobný popis technických záležitostí (to by to dopadlo...), ale čistě holčičí zachycení stále ještě čerstvých dojmů. Ohákla jsem se do parádních nových týmových hadříků, protože takovému kolečku člověk nemůže dělat ostudu nevhodným outfitem, popadla jsem kolo (což vzhledem k jeho muší váze nebylo nijak náročné) a vyrazila. A už záhy po opuštění bytu jsem z udiveného pohledu a lehce pootevřených úst jedné ze sousedek zjistila, že Fonďák dokáže vzbudit pozornost i u laické veřejnosti cyklistikou zcela netknuté. Musím říct, že to byla láska na první nasednutí. Přiznávám, ze začátku jsem se musela kapánek vyrovnávat s přechodem z Campagnola na Shimano, ale jsem holka šikovná, takže to byla naštěstí jen otázka chvilky a pak už jsem si mohla švih pěkně vychutnávat. Teď by se hodila nějaká pasáž o větru ve vlasech, ale jezdím s přilbou, takže vítr ve vlasech se nekonal. Ovšem to nic nemění na tom, že to byla parádní jízda! Po celou dobu, kdy jsem jela směrem z Prahy ven, jsem měla pocit, že mi zaručeně fouká do zad, protože se mi jelo nezvykle a až podezřele lehce. Jenže když jsem se otočila a vracela se zpátky, pocit snadné jízdy byl pořád stejný, takže větrem v zádech to rozhodně nemohlo být. A určitě nebyla pouhá náhoda, že toho dne, v hustém pražském odpoledním provozu, na mě ani jeden řidič nezatroubil ani nepokřikoval, ať mažu na cyklostezku. Zkrátka Fonďák budí respekt! [gallery link="file" columns="2">